Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

7. Seznam příloh:

Fotografie vymezení území sledovaných částí - obr. 1

Fotografie Horní Suché – kaple sv. Vojtěcha, Zajatecký hřbitov Ostašov - obr. 2, 3

Fotografie Karlinek – pohled z Karlinek na Liberec, Hasičská zbrojnice - obr. 4, 5

Fotografie Karlova – obr.6 pohled z Karlova na NPR Karlovské bučiny, Ulice Mimoňská


vymezení území sledovaných částí - obr. 1


Zdroj: www.mapy.cz


kaple sv. Vojtěcha, Zajatecký hřbitov Ostašov - obr. 2, 3





pohled z Karlinek na Liberec, Hasičská zbrojnice - obr. 4, 5




obr.6 pohled z Karlova na NPR Karlovské bučiny, Ulice Mimoňská

6. Zdroje informací:

Literatura:
Karpeš R., Kniha o Liberci, vydalo nakladatelství Dialog Liberec, 2004, ISBN 80-86761-13-4
Český Statistický Úřad, Retrospektivní lexikon obcí Libereckého kraje 1850-2001, 2003 Liberec, ISBN 80-250-0661-1
Inventář fondu – archiv obce Karlinky, Státní okresní archiv Liberec(1928-1945)
Řeháček M., O pozoruhodných a tajemných místech Ještědských hor, vydal Kalendář Liberecka, Liberec, 1995
Technik S. , V. Ruda, Liberec minulosti a současnosti, vydalo Severočeské nakladatelství, Liberec, 1980
Územní plán Statutárního města Liberec:„Příloha č. 1 obecně závazné vyhlášky Statutárního města Liberec č. 2/2002 územní plán města Liberce vzhledem ke změnám, upravený ke dni 15.4.08“

Internetové zdroje:
Internetové stránky společnosti EUROPARC Česká republika Hušek Jiří, Národní přírodní rezervace Karlovské bučiny, dostupné na http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPR_karlovske_buciny_cz

Ostatní:
Zemědělská agentura Ministerstva zemědělství, Liberec

5. Závěr:

Všechny tři městské části byly k Liberci připojeny až v druhé polovině 20. století a tudíž měly i odlišný vývoj vůči expanzivnímu vývoji města. Převažovala zde zemědělská výroba a rozptýlená zástavba měla venkovský charakter. Nachází se zde pouze jedna sakrální stavba, jedna škola, v obcích byl poměrně nízký počet obyvatel, vyskytovalo se minimum průmyslu - to vše způsobilo, že se nedochovalo mnoho informací jako o některých jiných městských částech Liberce.
Z historie Horní Suché, Karlinek i Karlova můžeme vypozorovat jejich největší rozmach na přelomu 19. a 20. století, kdy zde rozkvétalo drobné podnikání, fungovalo několik hostinců, začal se částečně rozvíjet průmysl a cestovní ruch.

Dnes probíhá hlavně v Karlinkách a Horní Suché výstavba nových rodinných a bytových domů. Tomuto trendu napomáhá územní plán města Liberec, který na území těchto částí počítá s hojnou výstavbou. Tyto městské části mají výhodnou polohu v blízkosti přírody a zároveň dobré dopravní spojení z nedalekého centra Liberce. Nacházejí se v blízkosti průmyslových zón a obchodních center a tím vším jsou atraktivní pro stávající i nově příchozí obyvatele. Do budoucna se plánuje nové silniční spojení s průmyslovou zónou Sever, což by mohlo být výhodné pro infrastrukturní rozmach, ovšem vyvstává otázka, zdali tato výstavba neuškodí původnímu krajinnému rázu těchto městských částí.

4. Karlov

Liberec XXXV, sektor severozápad(SZ)
Dnes je celková plocha městské části Karlov 55 ha a katastrálně je celé územní součástí velkého k.ú. Machnín. Sousední k.ú. jsou Horní Suchá u Liberce, Kryštofovo údolí, Andělská Hora u Chrastavy, Chrastava II, Dolní Chrastava, Chrastava I, Horní Chrastava, Krásná Studánka, Svárov u Liberce, Stráž n. Nisou.

Karlov tvoří pouze dvě základní ulice a to Českolipská a Mimoňská.
Osada Karlov byla založena v roce 1787 na pozemcích machnínského dvora a pojmenování získala po právě zesnulém Karlu Clamovi.

V roce 1876 vznikl mezi obyvateli spolek Osterverein(Velikonoční spolek)a dále zde fungoval spolek textilních dělníků.

V roce 1844 byla vybudována Mimoňská ulice.
Karlovem prochází železniční trať Liberec-Česká Lípa. Obec získala nádraží v roce 1900 - to bylo velmi významné pro nákladní vlaky jedoucí z/do Liberce. Na této trase, ve vedlejší obci Kryštofovo údolí se nalézá Novinský viadukt, překlenující břehy řeky Rokytky – postaven v letech 1898-1900, 230m dlouhý a mající 14 oblouků ve výšce 29 m. Tento viadukt je vyhledáván mnohými filmaři, mohli jsme jej vidět v několika filmech a reklamních spotech. Železniční spojení Liberec-Kryštofovo údolí/Novina je velmi oblíbené turisty.

Za první republiky zde byly provozovány dva hostince - Hübner a Schöne Aussicht(Krásná vyhlídka).

V Karlově se nikdy v historii nenacházel žádný průmysl. Rozvod vody byl vybudován v letech 1925-1927.

Vývoj obyvatel měl od prvního sčítání v r. 1869 sestupnou tendenci. Po II. světové válce klesl počet téměř o polovinu a nejméně obyvatel v Karlově v roce 1991. Od té doby ale počet obyvatel opět vzrůstá s moderním trendem stěhování se z center měst na jejich okraj a touhou po klidném bydlení.

V roce 1850 byl Karlov připojen k Machnínu a s ním v 1. 7. 1980 k Liberci.
V roce 1972 byla na území Karlova vyhlášena národní přírodní rezervace Karlovské bučiny (Národní přírodní rezervace Karlovské bučiny, výnos MK ČSR č. 18.078 / 72 ze dne 29. 12., 1972 – zvláště chráněné územní). Ta se rozkládá na severních svazích Ještědského hřbetu. Její výměra je 43, 78 ha. Kromě běžných lesních bylin a stromů zde roste několik cenných rostlin(Lilium martagon, Arum maculatu, Cephalanthera rubra, Corallorhiza trifidaEpipactis microphylla).

Dopravní spojení do Karlova je zajišťováno autobusem městské hromadné dopravy č. 16 a vlakem na již zmíněné trase Liberec-Česká Lípa.

3. Karlinky

Liberec XVIII, sektor západ(Z)
Dnes je celková plocha městské části Karlinky 101 ha a katastrálně se převážná část územní nalézá v k.ú. Karlinky. Okrajově územím zasahuje do sousedních k.ú. Ostašov u Liberce, Horní Hanychov, Dolní Hanychov, Janův Důl u Liberce, Františkov u Liberce, Růžodol I.

Karlinky byly založeny roku 1770 na pozemcích bývalého panského dvora v Hanychově a byly pojmenovány po hraběnce Karolíně Clam Gallasové, rozené Šporkové. Původní německý název zněl Karolinsfeld. V roce 1880 měla osada 565 obyvatel, ale od roku 1869 jejich počet klesal, jelikož se zde nerozvíjel žádný průmysl a neúrodná půda nestačila k obživě obyvatel. V letech 1850-1886 tvořily Karlinky jeden správní celek s Dolním a Horním Hanychovem. Po rozdělení vznikla samostatná správa skládající se z představeného, dvou radních a šesti členů obecního výboru v Karlinkách.

Tradiční řemeslem v Karlinkách bylo betlemářství – místní malovali jesličkové figury. Dalším zaměstnáním obyvatel Karlinek bylo tkaní lněného plátna, které dodávali do sousedního Ostašova k dalšímu zpracování. Později ovšem začali dojíždět za prací do okolních továren a poslední domácí tkadlec zde provozoval tuto činnost do roku 1906.

Místní obyvatelé zakládali mnohé zájmové spolky, které měly hlavní zásluhu na udržování tradic, kulturním a společenském dění v obci. Např. Spolek textilních dělníků(1892), Spolek nucených porážek(1891), Pěvecký spolek Frohsinn, Družstvo hasičů(1888) – jeho členové vystavěli v roce 1924 hasičskou zbrojnici, která slouží dodnes.

V roce 1882 byla v Karlinkách firmou H. Schmidta a spol. otevřena továrna - barevnu kusového zboží a mercerizaci. Ta byla na počátku 20. století začleněna do Spojených barvíren a.s. Liberec. Dnes zde funguje LICOLOR, a.s. Liberec, která je samostatnou, akciovou společností zaměřenou na barvení, finální úpravu a konfekci tkanin.

Elektrifikace v obci proběhla v letech 1909-1910. V letech 1912-1913 byla přivedena okresní silnice z Janova Dolu a na přelomu 20. a 30. let započalo autobusové spojení soukromými dopravci z Liberce.

Za první republiky se v Karlinkách začal rozvíjet cestovní ruch. Několik hospůdek s krásným výhledem na město sloužilo jako odpočinkové místo pro návštěvníky procházející tudy z túry na Ještěd. Z nich můžeme jmenovat hostince U Tří růží, Karolina Schwarz, Franz Miethig.
Po vzniku československého státu sídlil v Karlinkách obecní úřad. V té době byl zaveden skupinový vodovod a vyrostlo zde mnoho nových rodinných domů podél cest spojujících Karlinky s Horním Hanychovem, včetně vily Ernsta Beckerta. V obci se nacházelo klempířství, filiálka Kaffe Julius Meinl, kadeřnictví a holičství a sídlil zde projektant a stavbyvedoucí, již zmíněný Ernst Beckert.

Po okupaci většina obyvatel odešla, zbylo zde jen 23 Němců. Český název Karlinky byl vytvořen ale až 31. 12. 1946.

K městu Liberec byly Karlinky připojeny v roce 1954 jako XVIII. městská část. V té době zde žilo jen 260 obyvatel a nacházelo se zde řídké zastavění. Po roce 1945 byl upraven kulturní dům.
V 70. letech se do Karlinek začaly soustřeďovat provozy firmy Pozemní stavby SBD a Staveb silnic a železnic.

V 70. a 80. letech 20. století byly vybudovány zahrádkářské osady, které svou funkci plní dodnes.

Z uměle vybudované vodní nádrže na Janovodolském potoce čerpala technologickou vodu fabrika Seba(dnes LICOLOR a.s.). Dnes už ale tuto funkci nádrž neplní, je využívána rybáři a zahrádkáři. Hrozí ovšem její zánik, jelikož má velmi malý přítok.

Dnes převládá v Karlinkách zástavba starších rodinných domů a mnohých novostaveb - převážně rodinných a bytových domů. S tím souvisí expanze obyvatel a ubývání zelených ploch. Dle územního plánu by zde měly propagovány venkovského rodinného bydlení a zachován charakter rozptýlené zástavby.

Městská hromadná doprava dnes přímo do Karlinek nejezdí, ale v blízkosti je tramvajové spojení do Dolního a Horního Hanychova a autobus č. 16 měststké hromadné dopravy, jehož trasa vede přes sousední Františkov, Ostašov a Horní Suchou.

2. Horní Suchá

Liberec XXII, sektor západ(Z)
Dnes je celková plocha městské části Horní Suchá 572 ha a katastrálně se převážná část územní nalézá v k.ú. Horní Suchá u Liberce. Okrajově územím zasahuje do sousedních k.ú. Ostašov u Liberce, Horní Hanychov, Novina u Liberce, Machnín, Stráž n. Nisou, Kryštofovo údolí a Růžodol I.

Horní Suchá má spojenou historii se sousedním Ostašovem. V historických pramenech první zmínku o obci najdeme v roce 1545. Původní název byl Ober Berzdorf.

V r. 1770 získala Horní Suchá finanční prostředky a ty použila na výstavbu dřevěné kaple. Ta sloužila až do roku 1827, kdy se muselo kvůli jejímu zchátralému stavu přikročit k výstavbě kaple zděné. Nová kaple sv. Vojtěcha byla dostavěna v roce 1832 a v roce 1887 byla rozšířena o sakristii, varhany pocházející ze Žitavy a nový oltářní obraz, tripych sv. Vojtěcha, sv. Josefa a sv. Antonína. Poslední renovace této kaple proběhla v roce 1982. Formou pořádání různých dobročinných akcí se dnes snaží tamní obyvatelé shromáždit peníze na její rekonstrukci.
Horní Suchá patřila až do roku 1787 pod Chrastavskou farnost, poté byla přifařena k Liberci.
V roce 1871 byl v Karlovské ulici založen městský hřbitov. Dnes tento městský hřbitov spravují Technické služby města Liberce a.s.

Nedaleko odtud v letech 1914 až 1918 vznikl zajatecký hřbitov v souvislosti se vznikem zajateckého tábora v průběhu I. světové války. Z historických pramenů se dále dozvídáme, že během první světové války vznikl v Liberci, zhruba v místech dnešního letiště, obrovský zajatecký tábor, ve kterém byli internováni především ruští a italští váleční zajatci. Komplex se rozkládal na 84 hektarech, tvořilo ho více než tři sta objektů(baráky mužstva, marodky, jídelny, kuchyně, strážnice, umývárny)a byl schopen pojmout až 55 tisíc osob. Několikrát během války se stalo, že toto "barákové město" mělo přechodně více obyvatel, než Liberec. Po válce tu krátkou dobu působily české oddíly, v roce 1921 byl však tábor zrušen, rozebrán a z pozemků se opět stala pole. Jedinou památkou na tuto kapitolu v historii Liberce se stal právě zmíněný vojenský hřbitov, kde svůj poslední odpočinek našlo 678 ruských a italských zajatců. Na každém hrobě bývala cedulka se jménem, ty se ovšem nedochovaly. Dnes je tato plocha vyhlášena významným krajinným prvkem od roku 1995. Hřbitov byl v roce 2001 rekonstruován, je pečlivě udržován a v současné době působí velmi důstojným dojmem.

Škola v Horní Suché byla vystavěna v letech 1814 – 1815. Původně zde fungovala jen jednotřídka, zřízení druhé třídy bylo povoleno až v roce 1872. Tato škola sloužila a dodnes slouží i pro děti z vedlejšího Ostašova.

V první polovině 19. století zde fungovala přádelna, pila a výrobna nábytku, od roku 1833 vápenka a od roku 1842 mlýn. Budování těchto podniků bylo dobrou podmínkou pro tehdejší celkový rozvoj osady.

V roce 1920 byla Horní Suchá přičleněna k libereckému soudnímu okresu. Do té doby spadala pod Chrastavský soudní dvůr.

Za první republiky se v obci nacházelo několik obchodů a hostinců, například pohostinství U Mariina pramene, U posledního feniku či Widmannovo blaho. Dále zde fungovalo pekařství, řeznictví, velkoobchod s vínem a šampaňským.

Skupinový vodovod byl do Horní Suché zaveden v letech 1929-30.
Po roce 1945 zde byla otevřena veřejná knihovna a mateřská škola.
Obec si zachovala po II. světové válce zemědělský charakter, který je pro ni převažující i v dnešní době. Převažují zde trvalé travní porosty a pastviny.

Historicky byla vybudována v 70.-80. letech v Horní Suché zahrádkářská osada, která je využívána dodnes.

Vývoj obyvatelstva zde probíhal téměř totožně s okolními obcemi a městskými částmi. Obyvatelstvo od založení přibývalo, po druhé světové válce nastal značný úbytek, ale v posledních letech počet obyvatel opět přibývá a to díky dobré dopravní dostupnosti a vznikající zástavbě v této městské části Liberce.

Dnes probíhá v této městské části expanze výstavby nových rodinných domů(přitom by měly být zachovávány plochy venkovského rodinného bydlení a charakter rozptýlené zástavby).
1. května 1995 byl vyhlášen na úpatí Ještědského hřebenu přírodní park Ještěd, který částečně zasahuje do horní části k. ú. Horní Suchá. Zaujímá plochu 93, 6 km2 a 63, 7% plochy parku zaujímají lesy.

K Liberci byla Horní Suchá přičleněna 1. 7. 1963 jako XXII. část.
Dopravní spojení do Horní Suché je zajišťováno autobusem městské hromadné dopravy č. 16.

1. Úvod

Stotisícové Statutární město Liberec se rozkládá na ploše 106, 12 km2. Území města je na základě zákona 129/2000 Sb. součástí územního samosprávného celku Liberecký kraj, který je součástí regionu NUTS II Severovýchod. Liberec se dělí na 35 městských částí.
Měststké části Horní Suchá a Karlinky se nacházejí v západním sektoru, Karlov potom v severozápadní. Tyto části zabírají urbanistické obdovy 17 až 20, 43, 45, 46, 47, 65, 66, 67 a 88. Všechny tvoří okrajové části města, jejich horní hranice je tvořena pásy lesa. Ty slouží vedle Lidových sadů k zelenému zázemí Liberce. Hojně navštěvovaný přírodní park Ještěd, méně již národní přírodní rezervace Karlovské bučiny, se dohromady rozkládají na ploše 135, 79 km2.
O Horní Suché se dozvídáme již v 16. století. Její význam byl po přifaření k Liberci značný. Fungovalo zde několik obchodů, služby i řemeslnické práce se značně rozvíjely. Dnes není významná pro Liberec průmyslově, obchodem ani cestovním ruchem, ale jako klidné bydlení vesnického typu.
Karlinky se značně vývojově odlišovaly od Horní Suché i Karlova. Ať už tradičním řemeslem betlémářstvím nebo díky své poloze rozvinutějším cestovním ruchem. Dnes zažívají stavební expanzi a velký příliv obyvatel.
Karlov je malou částí, která byla založena na konci 18. století. Má venkovský ráz, domy se nacházejí jen podél dvou silnic, průmysl se zde nenachází.

Regionalistika - Horní Suchá, Karlinky, Karlov obsah

Fakulta přírodovědně-humánní a pedagogická

Úvod 1
Horní Suchá 2
Karlinky 3
Karlov 4
Závěr 5
Zdroje informací 6
Seznam příloh 7