Protetická technologie
Licí technika
Licí technika
-se nemění, pouze se technologicky a materiálově zlepšuje
-pro získání odlitku musíme splnit tři základní požadavky: mít voskový model protézy, získat podle něj přesnou licí formu a tu v licím přístroji vyplnit vhodnou roztavenou slitinou
-při lití usilujeme o získání co nejpřesnějšího odlitku a musíme se snažit kompenzovat smrštění kontrahujících materiálů
-odlitek by měl být pevný a hustý, bez vnitřních a povrchových defektů
-za optimální přesnost považujeme odchylku 0,1-0,2%
I. Licí forma
-skládá se z licí prohlubně, licích kanálků a případného zásobníku
a)licí prohlubeň
-tvarujeme podle způsobu tavení
-dříve se tavilo v licí prohlubni-historie, dnes tavíme mimo licí prohlubeň v tavícím kelímku ,musí mít tvar kužele
-k vytvoření prohlubně bezpodmínečně použijeme voskový nebo umělohmotný předtvar
HH) b) licí kanálky
-spojují prohlubeň s dutinou pro odlitek a vedou tedy roztavenou litinu do formy
-vytváří se pomocí licích čepů
-průměr kanálků:příliš úzký kanálek omezuje dynamiku vtoku, příliš široký se může předčasně ucpat
c) dosycování ze zásobníku
-je účinné jen tehdy, jestliže tuhnutí ve formě probíhá v pořadí odlitek – vtoková soustava – licí prohlubeň
-model protézy umístíme ve formě mimo tzv. teplotní centrum a licí soustavu naopak do tepelného centra
úprava licí formy:
-označíme si na povrchu formy umístění voskového modelu, aby se dutina odlitku spolehlivě naplnila o došlo k tzv. řízenému tuhnutí (objekt – kanálek – prohlubeň)
připojení čepů:
1. na jednu korunku nebo mezičlen jeden čep
2. čep se doporučuje zapichovat do malé voskové kapičky nanesené na povrch modelu, přechody musí být všude zaobleny
3. čep umístit pod úhlem 45°na nejmohutnějším místě
4. na užších kanálcích musí být umístěn zásobník(kulovitého tvaru), symetricky umístěn na licím čepu, přechody zaobleny
velikost kroužků:
-vybíráme tak, aby od okrajů modelu ke stěnám a ke dnu nebylo více než 8-10mm
-kroužek vyložíme vrstvou žáruvzdorného papíru =azbestový=keramický papír
-papír lehce navlhčíme ,aby neodsával vodu z formovací hmoty
zatmelení:
-provedeme formovací hmotou připravenou dle návodu
-zatmelujeme ihned po sejmutí voskového modelu z pracovního modelu a pořádném odmaštěním
-během 40-60min formovací hmota ztuhne a proběhne expanze po tuhnutí
II. Vyhřátí formy a odlití
a) po ztuhnutí formovací hmoty odstraníme předtvar licí prohlubně
b) formu uložíme do předehřívací pece a zvolna zahříváme na 200°C
c) forma je vysušená po 30min.
d) pokračujeme ve vyhřívání: u sádrových hmot do 700°C
u fosfátových hmot do 900-1000°C
Překročením vypalovací teploty ohrožujeme strukturu odlitku porozitou a rozměry odlitku!!!
e) vypalování nikdy nepřerušujeme, protože tím ohrožujeme pevnost formy
f) po dosažení požadované teploty co nejrychleji vložíme formu do licího přístroje, roztavíme slitinu a odlijeme
g) zlaté slitiny tavíme pod tavidly, chromkobaltové bez tavidel, ale pokud možno pod ochrannou atmosférou
h) odléváme bez prodlení, ihned po dosažení licí teploty (poznáme podle zaoblení povrchu a případného zrcadlení u zlatých slitin = oko)
-na vzduchu forma rychle chládne a jakmile ztratí nálitek tmavočervenou barvu, je možné dokončit chlazení ve vodě, tím získáme změkčený odlitek, který musíme po vypracování tepelně vytvrdit
-při pomalém chládnutí dostaneme odlitek vytvrzený
III. Odlévání velkých odlitků
1) odléváme-li konstrukce ČSN, postupujeme jinak
2) model konstrukce se vytváří na licím modelu a s ním se také zatmeluje
3) pro zhotovení licí soustavy používáme čepy o síle kolem 3,5mm, které vycházejí ze společného licího kanálku
4) licí kanálek je středem patrové klenby horního nebo středem báze dolního licího modelu
5) vyhřívání velké licí formy trvá asi 2 hodiny
29. Laboratorní nástroje a přístroje - Protetická technologie
Protetická technologie
Laboratorní nástroje a přístroje
Přístroje
Vrtačka s mikromotorem
- poháněná kolektorovým motorem,který je součástí násadce, motor je opatřen chlazením a
mžikovou brzdou
- max. počet otáček 30tis. Otáček za min.
- nehlučné, mnohé z nich bez vibrací, snadno ovladatelné(ovládání nožním, nebo kolením spínačem),možná regulace otáček.
Ořezávačka sádrových modelů (Trimmer)
- na hřídely elektromotoru nasazen brusný kotouč, rotuje v ochranném krytu, k výřezu se přikládají modely, prach je odplaven vodou
Elektrické mísící přístroje(vakuové míchačky)
- slouží k přípravě směsi sádry , nebo formovací hmoty
- míchání v kelímcích ,350 otáček za min.
- součástí odsávání,tvorba vakua-zajišťuje kvalitní směs bez vzduchových inkluzí
T) Vibrátor
- plnění otisků,forem
- regulace kmitů max.7tis otáček/ min.
U) Lisy
- vřetenové-max. 350Mpa
- hydraulické.max. 700Mpa
V) Dentální pila
- k separování(dělění)modelů
- součástí je disk,stolek , světlo,odsávání
W) Pískovač
- čistí odlitky po vyjmutí z forem
- konstrukce před nanášením hlavních materiálů
- skříňka s okénkem,osvětlením,triskou-stlačený vzduch 0,6Mpa
- obsahující brusivo
- předmět držíme v rukavicích nebo v kleštích(pean)
- prach zachytává filtr
X) Parní čistička
-čištění výrobků triskající párou
Y) Dublagátor
- slouží k zahřívání dublovacích hmot
- ohřev zajišťuje termostat
- je vybavený míchačkou
- výpustný ventil slouží k plnění kyvet
Z) Vodní polymerátor
- k polymeraci pryskyřic ve vodě,dle časového a tepelného režimu
AA) Světelný polymerátor
- vytvrzování kompozit,polymerujících světlem
- skříňka , uvnitř teflon
- světlo dodávají xenonové lampy,které pracují ve vlnové délce 350-550nm
- regulace na displeji
BB) El. leštička
- horizontálně uložený elektromotor
- na hřídele se upevňují kotouče různých velikostí
- má dvě rychlosti 1500 a 3000 otáček za min.
- osvětlení , odsávání,ochranný kryt
CC) El. bruska
- k hrubému opracování slitin až 50 tis. Otáček
DD) Elektrolytická leštička
- leštění kovových konstrukcí
- pracuje na galvanotechnickém principu
- leptání, anoda, katoda,elektrolit.roztok kyselin
Tepelná zařízení
Bunsenův hořák
- základní hořák ke spalování zemního plynu
- hoří v něm směs plynu a vzduchu-typickým plamenem
- skládá se ze 4 různě teplých vrstev
- nejmenší=vnitřní-kuželovitá ,poměrně chladná vrstva
- druhá vrstva-od uhlíkatých částic výrazně svítivá redukční vrstva
- největší teplotu má neutrální vrstva,redukční a oxidační pochody jsou v ní v rovnováze(používáme k tavení a pájení
- vrchní silně oxid. Vrstva,seřídit tak , aby zaujímala 1/3 plamene
- novější typy kahanu jsou opatřeny věčným plamenem
- tepelnou energii zajišťujeme pomocí el. proudu a spalováním plynů(zemní plyn,propan,butan)
- centrální rozvod ,láhve(bomby)
EE) Fletchrova pistole
- modifikace B. hořáku
- opět směs plyn+ vzduch
- slouží k tavení a spájení nízkotavitelných slitin
- dosahuje teploty 1200°C
- plamen seřídit na úzký špičatý oxidační plamen
-speciální hořáky acetylenu s kyslíkem mají teplotu až 3000°C
Přístroje na tavení vysokofrekvenční indukcí
- nejčastější tepelné zdroje
- taví se v žáruvzdorném kelímku
- teplo se vyvíjí výhřivnými proudy, které vznikají ve slitině po nasunutí indukční cívky na kelímek
- nejčistější tavení je u přístrojů doplněných ochranou atmosférou
- druhou možnost představuje pícka s odporovým drátem, která se nasouvá horizontálně na kelímek
FF) Předehřívací pece, vypalovací pece
- novější typy lze programovat:max. teplotu, rychlost, způsob ohřevu, apod…,-1500°C
- kontrola pomocí displeje
- doplněny odsáváním
- vyhřívány odpor. Drátem
- keramicky izolovány
-Sušící pece-vysoušíme formy či modely
-do 250°C
-Pece na vypalování keramiky- doplněna kompresorem
-odstraněný vzduch(vakuum)
-do teplot 1200°C
-programovatelné, displej
Licí přístroje
• odlévání slitin
• zajišťují naplnění forem
• dle naplnění dělíme:
A. ODSTŘEDIVÉ- předehřátá forma se po roztavení slitiny uvede do rotačního pohybu a odstředivou siloo do ní vžene kov
1. Mechanické – pracovní část je rotující rameno
-na jednom konci prostor pro vložení formy a tavící kelímek, na druhém konci závaží
-pohon je pérový, nebo pohonový
-k tavení slouží induk. a odpor. zdroje tepla
-ochranný kryt
2. Automatické -taví pod vrstvou ochranné atmosféry
B. TLAKOVÉ A PODTLAKOVÉ- struktura odlitku ohrožuje naplněním vzduchem, kterým se vhání slitina do formy, nepo pod tlakem vzniklým nasáváním slitiny
-existují přístroje s kombinací tlaku a podtlaku
-před odlitím se z formy vzduch a zbytky plynů
-nízkým přetlakem se zavede slitina do formy a vysokým přetlakem zajistí vyplnění
Artikulátory
Nástroje a pomůcky
Gumový kelímek + lopatka- v nich mísíme otisk. aginátové hmoty, sádru, form. hmoty
-mísíme je s vodou , nebo s jinou tekutinou
Skleněné, plastové, nebo keramické misky- používáme k míchání pryskyřic
Skleněná podložka-(př. Silikonové otisk. Hmoty, cementy)
-na sádru požíváme sádrový nůž, pilku na sádru s výměnnými listy
Modelovací nože
- modelace vosku(za tepla)
- elektrické jsou nejmodernější(mají výměnné díly)
- při modelaci vytyčovací technikou
Lekron-modelace za studena
Pinzeta, pean-přidržování objektů
Kleště
- slouží k manipulaci s drátem
- k oddělení= štípací kleště
- k tvarování= kramponové kleště
- k ohýbání= půlkulaté kleště
GG) Kyvety
- k přípravě forem
- dvojdílné(korunkové) nebo čtyřdílné(protézové)
- pryskyřice
- upnou se do tmene
1. dublovací kyvety-plastové , kovové
-většinou ze dvou dílů
-ke zhotovení licího modelu
2. licí kroužky- kovové, zhotovujeme licí formu
-vodící čepy k přípravě dělených modelů
Laboratorní nástroje a přístroje
Přístroje
Vrtačka s mikromotorem
- poháněná kolektorovým motorem,který je součástí násadce, motor je opatřen chlazením a
mžikovou brzdou
- max. počet otáček 30tis. Otáček za min.
- nehlučné, mnohé z nich bez vibrací, snadno ovladatelné(ovládání nožním, nebo kolením spínačem),možná regulace otáček.
Ořezávačka sádrových modelů (Trimmer)
- na hřídely elektromotoru nasazen brusný kotouč, rotuje v ochranném krytu, k výřezu se přikládají modely, prach je odplaven vodou
Elektrické mísící přístroje(vakuové míchačky)
- slouží k přípravě směsi sádry , nebo formovací hmoty
- míchání v kelímcích ,350 otáček za min.
- součástí odsávání,tvorba vakua-zajišťuje kvalitní směs bez vzduchových inkluzí
T) Vibrátor
- plnění otisků,forem
- regulace kmitů max.7tis otáček/ min.
U) Lisy
- vřetenové-max. 350Mpa
- hydraulické.max. 700Mpa
V) Dentální pila
- k separování(dělění)modelů
- součástí je disk,stolek , světlo,odsávání
W) Pískovač
- čistí odlitky po vyjmutí z forem
- konstrukce před nanášením hlavních materiálů
- skříňka s okénkem,osvětlením,triskou-stlačený vzduch 0,6Mpa
- obsahující brusivo
- předmět držíme v rukavicích nebo v kleštích(pean)
- prach zachytává filtr
X) Parní čistička
-čištění výrobků triskající párou
Y) Dublagátor
- slouží k zahřívání dublovacích hmot
- ohřev zajišťuje termostat
- je vybavený míchačkou
- výpustný ventil slouží k plnění kyvet
Z) Vodní polymerátor
- k polymeraci pryskyřic ve vodě,dle časového a tepelného režimu
AA) Světelný polymerátor
- vytvrzování kompozit,polymerujících světlem
- skříňka , uvnitř teflon
- světlo dodávají xenonové lampy,které pracují ve vlnové délce 350-550nm
- regulace na displeji
BB) El. leštička
- horizontálně uložený elektromotor
- na hřídele se upevňují kotouče různých velikostí
- má dvě rychlosti 1500 a 3000 otáček za min.
- osvětlení , odsávání,ochranný kryt
CC) El. bruska
- k hrubému opracování slitin až 50 tis. Otáček
DD) Elektrolytická leštička
- leštění kovových konstrukcí
- pracuje na galvanotechnickém principu
- leptání, anoda, katoda,elektrolit.roztok kyselin
Tepelná zařízení
Bunsenův hořák
- základní hořák ke spalování zemního plynu
- hoří v něm směs plynu a vzduchu-typickým plamenem
- skládá se ze 4 různě teplých vrstev
- nejmenší=vnitřní-kuželovitá ,poměrně chladná vrstva
- druhá vrstva-od uhlíkatých částic výrazně svítivá redukční vrstva
- největší teplotu má neutrální vrstva,redukční a oxidační pochody jsou v ní v rovnováze(používáme k tavení a pájení
- vrchní silně oxid. Vrstva,seřídit tak , aby zaujímala 1/3 plamene
- novější typy kahanu jsou opatřeny věčným plamenem
- tepelnou energii zajišťujeme pomocí el. proudu a spalováním plynů(zemní plyn,propan,butan)
- centrální rozvod ,láhve(bomby)
EE) Fletchrova pistole
- modifikace B. hořáku
- opět směs plyn+ vzduch
- slouží k tavení a spájení nízkotavitelných slitin
- dosahuje teploty 1200°C
- plamen seřídit na úzký špičatý oxidační plamen
-speciální hořáky acetylenu s kyslíkem mají teplotu až 3000°C
Přístroje na tavení vysokofrekvenční indukcí
- nejčastější tepelné zdroje
- taví se v žáruvzdorném kelímku
- teplo se vyvíjí výhřivnými proudy, které vznikají ve slitině po nasunutí indukční cívky na kelímek
- nejčistější tavení je u přístrojů doplněných ochranou atmosférou
- druhou možnost představuje pícka s odporovým drátem, která se nasouvá horizontálně na kelímek
FF) Předehřívací pece, vypalovací pece
- novější typy lze programovat:max. teplotu, rychlost, způsob ohřevu, apod…,-1500°C
- kontrola pomocí displeje
- doplněny odsáváním
- vyhřívány odpor. Drátem
- keramicky izolovány
-Sušící pece-vysoušíme formy či modely
-do 250°C
-Pece na vypalování keramiky- doplněna kompresorem
-odstraněný vzduch(vakuum)
-do teplot 1200°C
-programovatelné, displej
Licí přístroje
• odlévání slitin
• zajišťují naplnění forem
• dle naplnění dělíme:
A. ODSTŘEDIVÉ- předehřátá forma se po roztavení slitiny uvede do rotačního pohybu a odstředivou siloo do ní vžene kov
1. Mechanické – pracovní část je rotující rameno
-na jednom konci prostor pro vložení formy a tavící kelímek, na druhém konci závaží
-pohon je pérový, nebo pohonový
-k tavení slouží induk. a odpor. zdroje tepla
-ochranný kryt
2. Automatické -taví pod vrstvou ochranné atmosféry
B. TLAKOVÉ A PODTLAKOVÉ- struktura odlitku ohrožuje naplněním vzduchem, kterým se vhání slitina do formy, nepo pod tlakem vzniklým nasáváním slitiny
-existují přístroje s kombinací tlaku a podtlaku
-před odlitím se z formy vzduch a zbytky plynů
-nízkým přetlakem se zavede slitina do formy a vysokým přetlakem zajistí vyplnění
Artikulátory
Nástroje a pomůcky
Gumový kelímek + lopatka- v nich mísíme otisk. aginátové hmoty, sádru, form. hmoty
-mísíme je s vodou , nebo s jinou tekutinou
Skleněné, plastové, nebo keramické misky- používáme k míchání pryskyřic
Skleněná podložka-(př. Silikonové otisk. Hmoty, cementy)
-na sádru požíváme sádrový nůž, pilku na sádru s výměnnými listy
Modelovací nože
- modelace vosku(za tepla)
- elektrické jsou nejmodernější(mají výměnné díly)
- při modelaci vytyčovací technikou
Lekron-modelace za studena
Pinzeta, pean-přidržování objektů
Kleště
- slouží k manipulaci s drátem
- k oddělení= štípací kleště
- k tvarování= kramponové kleště
- k ohýbání= půlkulaté kleště
GG) Kyvety
- k přípravě forem
- dvojdílné(korunkové) nebo čtyřdílné(protézové)
- pryskyřice
- upnou se do tmene
1. dublovací kyvety-plastové , kovové
-většinou ze dvou dílů
-ke zhotovení licího modelu
2. licí kroužky- kovové, zhotovujeme licí formu
-vodící čepy k přípravě dělených modelů
28. Způsoby zpracování dentálních slitin - Protetická technologie
Protetická technologie
Způsoby zpracování dentálních slitin
Laboratorní zpracování kovových slitin
Kovové konstrukce zubních protéz se v současné době až na malé výjimky zpracovávají litím,jen vyjímečně používáme spájení dílců, zejména fixních můstků,tváření sponových drátů a ražení dvoupůlkových korunek.Vzácné je i sváření.
Zpracování slitin :
- za tepla - odléváním do formy
- za studena - mechanickým tvářením
- galvanickým formováním
- CAD/CAM počítačovým zpracováním
- laserovým svářením a řezáním
- frézováním
Zpracováváme - za tepla odléváním do formy
● Využívá se metoda ztraceného vosku.
● Předpoklad - voskový model náhrady - podle něj získáme přesnou licí formu, tu v licím přístroji vyplníme roztavenou slitinou.
● Lití je provázeno objemovými změnami - kontrakce jedněch materiálů je vyvážená expanzí druhých.
Licí forma
1 - Licí kroužek
2 - Keramický papír (expanze)
3 - Předtvar licí prohlubně
4 - Licí čep (2 mm se zásobníkem, 3 mm bez zásobníku pro 1 korunku)
5 - Odlévaný objekt (1 cm ode dna a od stěn)
Licí soustava – rozměrný odlitek + kanálky na vyrovnávání tlaku a odvzdušnění
● Na nejvyšší místa modelace připojíme v 1 cm odstupu voskový drát o síle 1,2 mm pro vyrovnání tlaku v tavenině - urychlí se plnění formy a stane se rovnoměrnější.
● Hroty modelace spojíme s vyrovnávacím kanálkem, odvzdušňovacími kanálky o síle 0, 8 mm .
Licí kanálky (zásobník)
● Musí se umístit v tepelném centru formy, odlévaný objekt se umístí mimo tepelné centrum (připojíme licí čep pod úhlem 45˚ a směr odklonu označíme na povrchu formy šipkou, abychom formu vložili do licího přístroje (odstředivého) proti směru rotace.
● Licí kanálek musí mít vždy větší objem jak, jako má ta část ke které se připojí.
Příprava formy + volba mufle
● Snížíme povrchové napětí voskového modelu.
● Změníme hydrofóbní vlastnosti vosku na hydrofilní.
● Povrch modelu odmastíme a osušíme - prostředek je doporučen v návodu pro přípravu formovací hmoty.
Volba a příprava formovací hmoty
Složení : Plnivo - (křemen, krystobalit)
Pojivo - (směs sáder) - ( fosforečnan)
Přísady - ovlivnění kvality povrchu a expanze
Tekutina - pro sádrové - voda, pro fosfátové voda nebo soly SiO2.
● Dodržet mísící poměr (odměřit, odvážit)
● Mísit vakuově
● Plnit formu na vibrátoru
● Dodržet dobu tuhnutí (15 - 20 min)
● Hodinu ponechat v klidu - pro uplatnění expanze FH při tuhnutí
Požadavky na formu:
● Pevnost - odolat tlaku taveniny při lití
● Prodyšnost - umožnit únik plynů z formy
● Žáruvzdornost - nesmí se poškodit teplotou taveniny
● Inertnost - nesmí reagovat s taveninou
● Formu vložíme do předehřívací pece kanálky dolů.
● Předehřívání probíhá ve 2 stupních.
● 1st. - sušení a odstranění vosku - teplotní nárůst je programován na zahřátí podle velikosti mufle 2 - 3 ˚za min.
● 2st. - předehřívání na 570 ˚C - Termická expanze - (beta na alfa křemen).
Teplotu na obou stupních udržujeme 30 min.
● 3st. -1000 - 1100˚C - udržujeme 20 až 30 min.
Předehřívání
● Licí kroužky uložit do předehřívací pece na vzdálenost jednoho prstu - pro rovnoměrné prohřívání
● Při předehřívání dodržet čas prodlevy (návod výrobce) - slouží k uplatnění expanze formovací hmoty. Jestliže
se dosáhne prodlevy až při konečné teplotě, nemá pro správnou expanzi žádný význam.
● Vlastní teplotní režim uvnitř licího kroužku je jiný než v bezprostředním okolí vytápění pece.
Přenos tepla ve formě
● Nejdříve vyschne FH na stěnách mufle. Teplota se v této části zvýší na teplotu v peci a krystobalit začne
termicky expandovat.
● Na hranici mezi suchou a vlhkou FH nemůže teplota vystoupit na výše než 100˚C - přenosová vrstva FH. Na
hranici k suché vrstvě (zahřáté na více než 100˚C se voda vypaří).
● Voda přeměněná na páru zvyšuje při normálním tlaku svůj objem 1 700-násobně.
● Při velkém tlaku si vodní pára hledá cestu přes FH, tedy i směrem do středu mufle, což vede k změkčení a
vytlačení vosku.
● Pozor - rychlé zahřívání vede k drsnému povrchu odlitku.
Příprava pro lití
● Při lití odstředivou silou vyvážíme odstředivku posunutím závaží.
● Tavící kelímek se spolu s muflí předehřeje - nepoužívat studený.
Tavení slitin - teplotní křivka
● Zahříváme-li slitinu tvořenou kovy rozpustnými v tuhém i tekutém stavu -
křivka pravidelně stoupající od počátku tavení se v určitém bodě lomí a její
průběh je méně strmý, dále pokračuje beze změn a pak opět začne stoupat
strměji až k bodu varu kovů tvořících slitinu.
● Solidus a Likvidus jsou body, které vymezují tepelnou hranici, v níž do -
chází ke změně skupenství slitiny.
● Tání začíná v bodě S a je ukončeno v bodě L. Pod S je slitina tuhá, nad L je
ve fázi kapalné.
● V intervalu S - L se vedle sebe vyskytuje fáze tekutá i tuhá.
Tavení – druhy energie
● Plamenem - směs kyslíku a acetylénu - dosáhneme teploty asi 3400˚C.
● Zemní plyn a kyslík - 2700˚C.
● Kyslík nastavíme na 1, 5 barů, acetylén na 0, 5 barů.
● Správné nastavení acetylénkyslíkového plamene.
● Velké množství kyslíku vede k intenzivní oxidaci taveného kovu.
Tavení vysokofrekvenční indukcí - kelímek keramický
Výhody
- rychlost
- možnost automatizace
Nevýhody - snadné přehřátí
Rychlost lití
● Plnění formy - závisí na zabíhavosti přehřáté taveniny.
● Proto lijeme pod tlakem nebo využíváme odstředivou sílu.
● Lití pod tlakem je charakterizováno tavením ve vakuu a odléváním pod tlakem plynů se sníženou oxidační
schopností.
Odstředivé lití
● Po roztavení litiny se dvouramenná páka roztočí kolem své osy a sklopením kelímku se tavenina přelije do
formy.
● Licí formu ponecháme pomalu chladnout na vzduchu.
● Všechny zlaté slitiny se při chladnutí smršťují.
● Celková kontrakce - 1. Tepelná kontrakce při ochlazování na teplotu likvidu.
- 2. Tepelná kontrakce při přechodu z Likvidu do Solidu.
- 3 .Tepelná kontrakce od solidu na laboratorní teplotu.
Za studena - mechanickým tvářením
● Vláknitá krystalická struktura vyvolaná továrním zpracováním za studena (tažením) se hlavní měrou podílí na mechanických vlastnostech drátů a plechů.
Galvanickým nanášením kovových iontů na jádro
● Rok 1961 - Rogers a Armstrong v Austrálii využili galvanickou cestu pro výrobu inlejí.
● Rok 1971 - výrobu zubní náhrady galvanickou cestou patentoval Wisman.
● OMI zaměnilo kyanidovou lázeň za sulfátovou zlatou lázeň.
Počítačové zpracování
● Počítačové modelování frézování a výroba CAD/Cam kostry korunkové a můstkové náhrady (titan).
Laserové svařování
● Laserový paprsek je nositelem mimořádně vysoké energie. Ta je u impulsního laseru koncentrovaná do
krátkého časového okamžiku. Impuls trvá řádově desetiny milisekundy a může být koncentrován na relativně
malou plochu - např. na linii lomu. V ohnisku paprsku dojde k prudkému růstu teploty nad bod tání, ale na tak
krátkou dobu, že se teplo nestačí kondukcí materiálem šířit.
● Mžikový lokální ohřev spolehlivě staví dva díly a samotná teplota mimo svár zůstává stejná.
Elektrolytické leštění - CoCr náhrady
● Působením jednosměrného proudu s nízkým napětím (12 V, intenzita proudu 2 - 4 A.) Proces je zrakem
kontrolovatelný – vystupují bublinky.
● Korolyt - H2SO4 nebo H3PO4
● Spony potřeme ochranným lakem konstrukci omytou a suchou zavěsíme na titanový (ocelový) drát,
připevníme na anodu (svorka) do centra kruhové katody.
● Napětí a čas přizpůsobíme stárnutí korolytu a velikosti leštěné plochy.
Malé plochy leštíme 2krát, začneme s nízkým napětím, kontrola po 5 minutách, otočit o 180° a zvýšit napětí.
● Po leštění opláchneme a mechanicky doleštíme hvězdicovým vrtákem O10 - O16. Z vnitřní strany spony
užijeme ocelový vrták. Doleštíme gumou, častěji motorová leštička s kartáčem, plstěným nebo látkovým
kotoučem a pastou do vysokého lesku. Musíme hlídat čas - dlouho leštěná konstrukce → zčerná. Může být až
úbytek konstrukce. Nakonec umyjeme.
- k opracování povrchu laboratorních výrobků používáme :
1) PÍSKOVACÍ PROSTŘEDKY – korund ve formě krystalických střepin s ostrými hranami nebo jako lámaný ve velikostech 50, 110, 250 mikrometrů. Lámané krystaly jsou šetrnější k povrchu. Hloubka nerovností závisí také na tlaku vzduchu. Ten podle výkonu kompresoru může dosáhnout 8 - 10 barů. Běžně se odlitek čistí od formovací hmoty za tlaku 5-6 barů a středně jemným pískem (110 mikrometrů). Odstup od trysky je 8 - 10 cm. Praktické jsou automatické pískovače. Surový odlitek se vloží do rotujícího bubnu, kde se čistí 15 minut pod tlakem 5 - 6 barů středně jemným pískem – způsob (u automatických pískovačů) je vhodný zejména pro spony částečných snímatelných náhrad. Pro zlaté slitiny se používá tzv. proudové leštění. Užívá se směs korundu a skleněných perliček o velikosti 50 a 125 mikrometrů. Zaoblený tvar méně agresivně atakuje povrch náhrady elektrickou energií poháněné motory - násadové motory a mikromotor. Hnací motor a násadec jsou spojené do jedné jednotky. Motor je tří fázový napájený káblem z vysokofrekvenčního proudového generátoru. Otáčky od 5 000/min, řízení rožními spínači. Motory na jednosměrný proudový generátor dodává jedno směrný proud na pohon násadce, mikromotor jsou velmi malé, otáčky od 5 000 - 25 000/min a jsou vhodné na mírné obrušování, frézování a vrtání. Dále použití vzduchových turbín (turbínový násadec). Zdrojem síly je stlačitelný vzduch a měnitelný tlak vzduchu. Rychlost otáčky je 30 000/min. Nejlepší výkon mají malé nástroje s vysokými otáčkami a nízkým tlakem. Turbín laboratoř používá na beztlakové opracování keramiky, lze i povrch CrCo (chromkobaltové slitiny – název se tvoří podle prvku, kterého je nejvíce).
2) RYCHLOBRUSKA – má nepohyblivou hřídel, je poháněna elektromotorem, otáčky 24 000 - 30 000/min. Důležitým faktorem povrchového opracování je řezná rychlost. Udává se v metrech za minutu nebo za sekundu. Závisí na pevnosti opracovaného materiálu a na druhu a tvrdosti užitého nástroje. Jestliže je citem rychlé odebírání materiálů -nástroj s velkou hloubkou řezu - jde o hrubé opracování → vzniká teplo a rychlost řezu je nutné snížit. Při opracování na čisto - malá hloubka řezu s malým odběrem povrchu.
3) TVRDOKOVOVÉ FRÉZY – křížové a ozubené (mají krátkou řeznou hranu) a diamantové
(na trhu jsou i s dlouhou řeznou hranou. Při tom však vznikají dlouhé hobliny jehlovitého tvaru, které jsou nebezpečné. Proto v dentální laboratoři musí být nástroje pouze s krátkým ozubením). Řezné prvky montovaných a nemontovaných brusných kamenů, leštiček a řezných kotoučů mají keramicky, metalokeramická nebo organicky spájené brusné tělesa, což je zrnitost, která se nachází na brusné ploše.
Brusný výkon závisí :
1) na velikosti, tvrdosti , množství a ostrosti brusných těles, které jsou spojené na brusné ploše
2) na pevnosti spojených brusných těles (musí být takové, aby včas po opotřebení zrna toto
spojení uvolnilo, jestliže se tak nestane, zrna neřežou, ale kloužou, po opracovaném povrchu
vzniká větší odpor a mezi zrny nástroje se usazuje kov). Pro tvrdé materiály (hliník, keramika)
užíváme měkké brusné tělesa s vyššími otáčkami. Měkké tělesa naopak opracujeme tvrdými
brusnými tělesy s nižšími otáčkami – barevné odlišení.
Způsoby zpracování dentálních slitin
Laboratorní zpracování kovových slitin
Kovové konstrukce zubních protéz se v současné době až na malé výjimky zpracovávají litím,jen vyjímečně používáme spájení dílců, zejména fixních můstků,tváření sponových drátů a ražení dvoupůlkových korunek.Vzácné je i sváření.
Zpracování slitin :
- za tepla - odléváním do formy
- za studena - mechanickým tvářením
- galvanickým formováním
- CAD/CAM počítačovým zpracováním
- laserovým svářením a řezáním
- frézováním
Zpracováváme - za tepla odléváním do formy
● Využívá se metoda ztraceného vosku.
● Předpoklad - voskový model náhrady - podle něj získáme přesnou licí formu, tu v licím přístroji vyplníme roztavenou slitinou.
● Lití je provázeno objemovými změnami - kontrakce jedněch materiálů je vyvážená expanzí druhých.
Licí forma
1 - Licí kroužek
2 - Keramický papír (expanze)
3 - Předtvar licí prohlubně
4 - Licí čep (2 mm se zásobníkem, 3 mm bez zásobníku pro 1 korunku)
5 - Odlévaný objekt (1 cm ode dna a od stěn)
Licí soustava – rozměrný odlitek + kanálky na vyrovnávání tlaku a odvzdušnění
● Na nejvyšší místa modelace připojíme v 1 cm odstupu voskový drát o síle 1,2 mm pro vyrovnání tlaku v tavenině - urychlí se plnění formy a stane se rovnoměrnější.
● Hroty modelace spojíme s vyrovnávacím kanálkem, odvzdušňovacími kanálky o síle 0, 8 mm .
Licí kanálky (zásobník)
● Musí se umístit v tepelném centru formy, odlévaný objekt se umístí mimo tepelné centrum (připojíme licí čep pod úhlem 45˚ a směr odklonu označíme na povrchu formy šipkou, abychom formu vložili do licího přístroje (odstředivého) proti směru rotace.
● Licí kanálek musí mít vždy větší objem jak, jako má ta část ke které se připojí.
Příprava formy + volba mufle
● Snížíme povrchové napětí voskového modelu.
● Změníme hydrofóbní vlastnosti vosku na hydrofilní.
● Povrch modelu odmastíme a osušíme - prostředek je doporučen v návodu pro přípravu formovací hmoty.
Volba a příprava formovací hmoty
Složení : Plnivo - (křemen, krystobalit)
Pojivo - (směs sáder) - ( fosforečnan)
Přísady - ovlivnění kvality povrchu a expanze
Tekutina - pro sádrové - voda, pro fosfátové voda nebo soly SiO2.
● Dodržet mísící poměr (odměřit, odvážit)
● Mísit vakuově
● Plnit formu na vibrátoru
● Dodržet dobu tuhnutí (15 - 20 min)
● Hodinu ponechat v klidu - pro uplatnění expanze FH při tuhnutí
Požadavky na formu:
● Pevnost - odolat tlaku taveniny při lití
● Prodyšnost - umožnit únik plynů z formy
● Žáruvzdornost - nesmí se poškodit teplotou taveniny
● Inertnost - nesmí reagovat s taveninou
● Formu vložíme do předehřívací pece kanálky dolů.
● Předehřívání probíhá ve 2 stupních.
● 1st. - sušení a odstranění vosku - teplotní nárůst je programován na zahřátí podle velikosti mufle 2 - 3 ˚za min.
● 2st. - předehřívání na 570 ˚C - Termická expanze - (beta na alfa křemen).
Teplotu na obou stupních udržujeme 30 min.
● 3st. -1000 - 1100˚C - udržujeme 20 až 30 min.
Předehřívání
● Licí kroužky uložit do předehřívací pece na vzdálenost jednoho prstu - pro rovnoměrné prohřívání
● Při předehřívání dodržet čas prodlevy (návod výrobce) - slouží k uplatnění expanze formovací hmoty. Jestliže
se dosáhne prodlevy až při konečné teplotě, nemá pro správnou expanzi žádný význam.
● Vlastní teplotní režim uvnitř licího kroužku je jiný než v bezprostředním okolí vytápění pece.
Přenos tepla ve formě
● Nejdříve vyschne FH na stěnách mufle. Teplota se v této části zvýší na teplotu v peci a krystobalit začne
termicky expandovat.
● Na hranici mezi suchou a vlhkou FH nemůže teplota vystoupit na výše než 100˚C - přenosová vrstva FH. Na
hranici k suché vrstvě (zahřáté na více než 100˚C se voda vypaří).
● Voda přeměněná na páru zvyšuje při normálním tlaku svůj objem 1 700-násobně.
● Při velkém tlaku si vodní pára hledá cestu přes FH, tedy i směrem do středu mufle, což vede k změkčení a
vytlačení vosku.
● Pozor - rychlé zahřívání vede k drsnému povrchu odlitku.
Příprava pro lití
● Při lití odstředivou silou vyvážíme odstředivku posunutím závaží.
● Tavící kelímek se spolu s muflí předehřeje - nepoužívat studený.
Tavení slitin - teplotní křivka
● Zahříváme-li slitinu tvořenou kovy rozpustnými v tuhém i tekutém stavu -
křivka pravidelně stoupající od počátku tavení se v určitém bodě lomí a její
průběh je méně strmý, dále pokračuje beze změn a pak opět začne stoupat
strměji až k bodu varu kovů tvořících slitinu.
● Solidus a Likvidus jsou body, které vymezují tepelnou hranici, v níž do -
chází ke změně skupenství slitiny.
● Tání začíná v bodě S a je ukončeno v bodě L. Pod S je slitina tuhá, nad L je
ve fázi kapalné.
● V intervalu S - L se vedle sebe vyskytuje fáze tekutá i tuhá.
Tavení – druhy energie
● Plamenem - směs kyslíku a acetylénu - dosáhneme teploty asi 3400˚C.
● Zemní plyn a kyslík - 2700˚C.
● Kyslík nastavíme na 1, 5 barů, acetylén na 0, 5 barů.
● Správné nastavení acetylénkyslíkového plamene.
● Velké množství kyslíku vede k intenzivní oxidaci taveného kovu.
Tavení vysokofrekvenční indukcí - kelímek keramický
Výhody
- rychlost
- možnost automatizace
Nevýhody - snadné přehřátí
Rychlost lití
● Plnění formy - závisí na zabíhavosti přehřáté taveniny.
● Proto lijeme pod tlakem nebo využíváme odstředivou sílu.
● Lití pod tlakem je charakterizováno tavením ve vakuu a odléváním pod tlakem plynů se sníženou oxidační
schopností.
Odstředivé lití
● Po roztavení litiny se dvouramenná páka roztočí kolem své osy a sklopením kelímku se tavenina přelije do
formy.
● Licí formu ponecháme pomalu chladnout na vzduchu.
● Všechny zlaté slitiny se při chladnutí smršťují.
● Celková kontrakce - 1. Tepelná kontrakce při ochlazování na teplotu likvidu.
- 2. Tepelná kontrakce při přechodu z Likvidu do Solidu.
- 3 .Tepelná kontrakce od solidu na laboratorní teplotu.
Za studena - mechanickým tvářením
● Vláknitá krystalická struktura vyvolaná továrním zpracováním za studena (tažením) se hlavní měrou podílí na mechanických vlastnostech drátů a plechů.
Galvanickým nanášením kovových iontů na jádro
● Rok 1961 - Rogers a Armstrong v Austrálii využili galvanickou cestu pro výrobu inlejí.
● Rok 1971 - výrobu zubní náhrady galvanickou cestou patentoval Wisman.
● OMI zaměnilo kyanidovou lázeň za sulfátovou zlatou lázeň.
Počítačové zpracování
● Počítačové modelování frézování a výroba CAD/Cam kostry korunkové a můstkové náhrady (titan).
Laserové svařování
● Laserový paprsek je nositelem mimořádně vysoké energie. Ta je u impulsního laseru koncentrovaná do
krátkého časového okamžiku. Impuls trvá řádově desetiny milisekundy a může být koncentrován na relativně
malou plochu - např. na linii lomu. V ohnisku paprsku dojde k prudkému růstu teploty nad bod tání, ale na tak
krátkou dobu, že se teplo nestačí kondukcí materiálem šířit.
● Mžikový lokální ohřev spolehlivě staví dva díly a samotná teplota mimo svár zůstává stejná.
Elektrolytické leštění - CoCr náhrady
● Působením jednosměrného proudu s nízkým napětím (12 V, intenzita proudu 2 - 4 A.) Proces je zrakem
kontrolovatelný – vystupují bublinky.
● Korolyt - H2SO4 nebo H3PO4
● Spony potřeme ochranným lakem konstrukci omytou a suchou zavěsíme na titanový (ocelový) drát,
připevníme na anodu (svorka) do centra kruhové katody.
● Napětí a čas přizpůsobíme stárnutí korolytu a velikosti leštěné plochy.
Malé plochy leštíme 2krát, začneme s nízkým napětím, kontrola po 5 minutách, otočit o 180° a zvýšit napětí.
● Po leštění opláchneme a mechanicky doleštíme hvězdicovým vrtákem O10 - O16. Z vnitřní strany spony
užijeme ocelový vrták. Doleštíme gumou, častěji motorová leštička s kartáčem, plstěným nebo látkovým
kotoučem a pastou do vysokého lesku. Musíme hlídat čas - dlouho leštěná konstrukce → zčerná. Může být až
úbytek konstrukce. Nakonec umyjeme.
- k opracování povrchu laboratorních výrobků používáme :
1) PÍSKOVACÍ PROSTŘEDKY – korund ve formě krystalických střepin s ostrými hranami nebo jako lámaný ve velikostech 50, 110, 250 mikrometrů. Lámané krystaly jsou šetrnější k povrchu. Hloubka nerovností závisí také na tlaku vzduchu. Ten podle výkonu kompresoru může dosáhnout 8 - 10 barů. Běžně se odlitek čistí od formovací hmoty za tlaku 5-6 barů a středně jemným pískem (110 mikrometrů). Odstup od trysky je 8 - 10 cm. Praktické jsou automatické pískovače. Surový odlitek se vloží do rotujícího bubnu, kde se čistí 15 minut pod tlakem 5 - 6 barů středně jemným pískem – způsob (u automatických pískovačů) je vhodný zejména pro spony částečných snímatelných náhrad. Pro zlaté slitiny se používá tzv. proudové leštění. Užívá se směs korundu a skleněných perliček o velikosti 50 a 125 mikrometrů. Zaoblený tvar méně agresivně atakuje povrch náhrady elektrickou energií poháněné motory - násadové motory a mikromotor. Hnací motor a násadec jsou spojené do jedné jednotky. Motor je tří fázový napájený káblem z vysokofrekvenčního proudového generátoru. Otáčky od 5 000/min, řízení rožními spínači. Motory na jednosměrný proudový generátor dodává jedno směrný proud na pohon násadce, mikromotor jsou velmi malé, otáčky od 5 000 - 25 000/min a jsou vhodné na mírné obrušování, frézování a vrtání. Dále použití vzduchových turbín (turbínový násadec). Zdrojem síly je stlačitelný vzduch a měnitelný tlak vzduchu. Rychlost otáčky je 30 000/min. Nejlepší výkon mají malé nástroje s vysokými otáčkami a nízkým tlakem. Turbín laboratoř používá na beztlakové opracování keramiky, lze i povrch CrCo (chromkobaltové slitiny – název se tvoří podle prvku, kterého je nejvíce).
2) RYCHLOBRUSKA – má nepohyblivou hřídel, je poháněna elektromotorem, otáčky 24 000 - 30 000/min. Důležitým faktorem povrchového opracování je řezná rychlost. Udává se v metrech za minutu nebo za sekundu. Závisí na pevnosti opracovaného materiálu a na druhu a tvrdosti užitého nástroje. Jestliže je citem rychlé odebírání materiálů -nástroj s velkou hloubkou řezu - jde o hrubé opracování → vzniká teplo a rychlost řezu je nutné snížit. Při opracování na čisto - malá hloubka řezu s malým odběrem povrchu.
3) TVRDOKOVOVÉ FRÉZY – křížové a ozubené (mají krátkou řeznou hranu) a diamantové
(na trhu jsou i s dlouhou řeznou hranou. Při tom však vznikají dlouhé hobliny jehlovitého tvaru, které jsou nebezpečné. Proto v dentální laboratoři musí být nástroje pouze s krátkým ozubením). Řezné prvky montovaných a nemontovaných brusných kamenů, leštiček a řezných kotoučů mají keramicky, metalokeramická nebo organicky spájené brusné tělesa, což je zrnitost, která se nachází na brusné ploše.
Brusný výkon závisí :
1) na velikosti, tvrdosti , množství a ostrosti brusných těles, které jsou spojené na brusné ploše
2) na pevnosti spojených brusných těles (musí být takové, aby včas po opotřebení zrna toto
spojení uvolnilo, jestliže se tak nestane, zrna neřežou, ale kloužou, po opracovaném povrchu
vzniká větší odpor a mezi zrny nástroje se usazuje kov). Pro tvrdé materiály (hliník, keramika)
užíváme měkké brusné tělesa s vyššími otáčkami. Měkké tělesa naopak opracujeme tvrdými
brusnými tělesy s nižšími otáčkami – barevné odlišení.
27. Zdroje tepla v laboratoři - Protetická technologie
Protetická technologie
Zdroje tepla v laboratoři
1) Bunsenův hořák
• Základní hořák ke spalování zemního plynu, v němž hoří směs plynu se vzduchem typickým plamenem
• Skládá se z několika tepelných vrstev:
o Nejmenší je vnitřní = kuželovitá
o Redukční
o Neutrální spalovací vrstva (má nejvyšší teplotu)
o Oxidační vrstva (povrchová, nehodí se k užití)
• Plamen musí být seřízen tak, aby neutrální zóna zaujímala 1/3 plamene
• Účinnost Bunsenova hořáku zvýšíme, přivádíme-li vzduch pod tlakem
• Max teplota až 1500°C u největších typů
2) Fletcherova pistole
• Plyn v ní spalujeme stlačeným vzduchem
• Užívá se k tavení a spájení nízkotavitelných kovových slitin
• Lze s ní dosáhnout teploty 1200°C
3) Speciální hořáky
• Používají se pro spalování acetylénu s kyslíkem
• Správně nastavený plamen má teplotu až 3000°C
4) Elektrický oblouk
• používá se zcela výjimečně k tavení vysokotavitelných slitin
• skládá se ze dvou uhlíkových elektrod, pracuje s proudem o nízkém napětí a vysoké intenzitě
• oblouk se vytvoří dotykem a následným oddělením obou elektrod
5) přístroje na tzv. bodové sváření
• byly součástí přístroje na tavení elektrickým obloukem
6) přístroje na tavení vysokofrekvenčních indukcí
• jsou nejčastěji užívaným tepelným zdrojem k tavení všech druhů slitin
• slitiny se taví v žáruvzdorném kelímku
• přístroje bývají někdy doplněny zařízením pro tavení pod ochranou atmosférou (např. argonovou)
7) předehřívací pece
• používají se k vyhřívání licích forem
• na nejmodernějších typech lze programovat max teplotu, rychlost, i způsob ohřevu
8) sušící pece
• jsou nařízené na podstatně nižší teploty, než pece předehřívací
• slouží k vysoušení pracovních nebo licích situačních modelů
9) pece na vypalování keramických faset a korunek
• pracují na stejném principu jako pece předcházející
• určíté fáze vypalování probíhá ve vakuu
• moderní typy jsou plně automatické a programovatelné
Licí přístroje
1) odstředivé
• nejrozšířenější a nejspolehlivější
• předehřátá forma se po vytavení slitiny uvede rázem do rotačního pohybu a odstředivá síla do ní vžene kov
• primitivním odstředivým přístrojem je ruční prak
o slitina se taví v licí prohubni
o je celkem spolehlivý, struktura odlitku však není dostatečně kvalitní
2) mechanické
• dokonalejší a vyrábějí se ve velkém množství typů
• vlastní pracovní částí je rotující rameno: na jednom konci má prostor pro vložení vypálené formy a tavícího kelímku, na druhém konci je vyrovnávací závaží
• rotující části přístroje jsou po obvodu kryty válcovým kovovým ochraným prstencem
• nejdokonalejší licí rotační přistroje jsou automatické, užívané nyní pro tavení všech typů kovových slitin
• taví se pod ochrannou atmosférou
3) tlakové a podtlakové
• rozšířeny podstatně méně, u nás se skoro nevyskytují
• strukturu odlitku ohrožuje nebezpečí naplnění tlakem vzduchu nebo plynem, jímž se vhání slitina do formy
Zdroje tepla v laboratoři
1) Bunsenův hořák
• Základní hořák ke spalování zemního plynu, v němž hoří směs plynu se vzduchem typickým plamenem
• Skládá se z několika tepelných vrstev:
o Nejmenší je vnitřní = kuželovitá
o Redukční
o Neutrální spalovací vrstva (má nejvyšší teplotu)
o Oxidační vrstva (povrchová, nehodí se k užití)
• Plamen musí být seřízen tak, aby neutrální zóna zaujímala 1/3 plamene
• Účinnost Bunsenova hořáku zvýšíme, přivádíme-li vzduch pod tlakem
• Max teplota až 1500°C u největších typů
2) Fletcherova pistole
• Plyn v ní spalujeme stlačeným vzduchem
• Užívá se k tavení a spájení nízkotavitelných kovových slitin
• Lze s ní dosáhnout teploty 1200°C
3) Speciální hořáky
• Používají se pro spalování acetylénu s kyslíkem
• Správně nastavený plamen má teplotu až 3000°C
4) Elektrický oblouk
• používá se zcela výjimečně k tavení vysokotavitelných slitin
• skládá se ze dvou uhlíkových elektrod, pracuje s proudem o nízkém napětí a vysoké intenzitě
• oblouk se vytvoří dotykem a následným oddělením obou elektrod
5) přístroje na tzv. bodové sváření
• byly součástí přístroje na tavení elektrickým obloukem
6) přístroje na tavení vysokofrekvenčních indukcí
• jsou nejčastěji užívaným tepelným zdrojem k tavení všech druhů slitin
• slitiny se taví v žáruvzdorném kelímku
• přístroje bývají někdy doplněny zařízením pro tavení pod ochranou atmosférou (např. argonovou)
7) předehřívací pece
• používají se k vyhřívání licích forem
• na nejmodernějších typech lze programovat max teplotu, rychlost, i způsob ohřevu
8) sušící pece
• jsou nařízené na podstatně nižší teploty, než pece předehřívací
• slouží k vysoušení pracovních nebo licích situačních modelů
9) pece na vypalování keramických faset a korunek
• pracují na stejném principu jako pece předcházející
• určíté fáze vypalování probíhá ve vakuu
• moderní typy jsou plně automatické a programovatelné
Licí přístroje
1) odstředivé
• nejrozšířenější a nejspolehlivější
• předehřátá forma se po vytavení slitiny uvede rázem do rotačního pohybu a odstředivá síla do ní vžene kov
• primitivním odstředivým přístrojem je ruční prak
o slitina se taví v licí prohubni
o je celkem spolehlivý, struktura odlitku však není dostatečně kvalitní
2) mechanické
• dokonalejší a vyrábějí se ve velkém množství typů
• vlastní pracovní částí je rotující rameno: na jednom konci má prostor pro vložení vypálené formy a tavícího kelímku, na druhém konci je vyrovnávací závaží
• rotující části přístroje jsou po obvodu kryty válcovým kovovým ochraným prstencem
• nejdokonalejší licí rotační přistroje jsou automatické, užívané nyní pro tavení všech typů kovových slitin
• taví se pod ochrannou atmosférou
3) tlakové a podtlakové
• rozšířeny podstatně méně, u nás se skoro nevyskytují
• strukturu odlitku ohrožuje nebezpečí naplnění tlakem vzduchu nebo plynem, jímž se vhání slitina do formy
26. Izolace a izolační prostředky - Protetická technologie
Protetická technologie
Izolace a izolační prostředky
Izolace → slouží k zabránění spojení nebo vzájemného ovlivnění dvou látek, které se v průběhu výroby náhrady dostanou do těsného styku.
Izolační látky
• působí jako separační prostředek, jako ochranné látky a jako látky zajišťující hladký povrch
• Také brání přestupu energie (tepla) z jednoho prostředí do druhého
• Nejlépe izolují v silné vrstvě, ale je nutné, aby se izolační prostředek projevil už v nejtenčí vrstvě
• Funkce se uplatní tehdy, když se buď vsákne do povrchu izolovaného materiálu a mechanicky ulpí na jeho povrchu nebo když dojde k chemické reakci mezi izolačním prostředkem a izolovaným materiálem.
Izolaci provádíme v následujících pracovních fázích:
1) izolace sádrových otisků (před zhotovením situačního modelu)
• Nejužívanější a nejúčinnější způsob je ponoření otisku do nádoby se studenou vodou (nikdy ne pod proud vody)
• Vodný či lihový roztok mýdla, vodní sklo, alginátové roztoky nebo talek
2) izolace sádrové formy před lisováním pryskyřičného těsta
• Brání pronikání vodní páry a vlhkosti z formy do pryskyřičného těsta, opačným směrem úniku dosud volného monomeru z pryskyřičného těsta do formy
• Zajišťuje hladký povrch náhrady a snadné oddělení protézy od formy po polymeraci
• A) nejlepší by byla cínová folie o tloušťce 0,05mm, ale její adaptace je obtížná, proto se nepoužívá
• B) nejužívanější jsou tekuté prostředky na alginátovém základě
o Povrch sádry musí být dokonale zbaven mastnoty z modelovacího vosku
o Alginátový roztok se nanáší na suchou, vlažnou formu
o Na studeném povrchu prostředek hůř drží
o Účinek se zvýší druhým nátěrem, který provádíme po úplném zaschnutí
o Tloušťka vrstvy je 2-12 µm
o Nevýhoda je jen relativní oddělovací vrstva a pro vodu nebo vodní páru částečně propustný
o Zlepšení dosáhneme kombinací dvou izolačních prostředků (horké plochy se potřou 25% roztokem chloridu vápenatého a po zaschnutí se provede alginátová izolace)
o Bezpodmínečně musíme uchránit spodní plochy zubu
o Při zasychání stavíme kyvety na bok, aby mohl odtéct případný přebytek roztoku (→šedavé okraje kolem umělých zubů)
o Ihned zpracovat kyvetu→ povrchní vrstva alginátu je hydroskopická a po zvlhnutí ztrácí izolační účinek
o Isodent
3) izolace silikonovými hmotami
• Při výrobě snímatelných protéz→ lepší reprodukce a snazší očištění prostor okolo zubů
• Nanáší se na krčky a zvenčí se zasype ostřivem→ retence
• Nesmí se potřít alginátovým roztokem
• Dentaflex- lak
4) izolace pracovního simulačního modelu
• Před zhotovením voskových modelů fixních náhrad
• Zabrání přilepení nahřátého vosku a dovolí sejmout hotový model
• Pokud se nepoužije vyráběných preparátů, stačí potření saponátem
5) izolace modelu při zhotovování prysykřičných plášťových korunek volnou modelací
• Buď adaptací cínové folie (vytvoříme čepičku) nebo použitím separačních roztoků
6) izolace před adaptací šelakových destiček
• Stačí důkladné prosáknutí modelu studenou vodou (ponořením)
7) izolace při zhotovování pomůcek ze samopolymerující prysykřice
• Buď cínovou folií nebo alginátovým roztokem
8) izolace při prvním lisování (při lisování pryskyřice do formy)
• Mezi oba díly vložíme list celofánu→ dovolí rozevřít kyvetu
9) barevná izolace
• U kovových konstrukcí fixních náhrad před modelací pryskyřičných faset
• Nanesení Conaloru
Izolace a izolační prostředky
Izolace → slouží k zabránění spojení nebo vzájemného ovlivnění dvou látek, které se v průběhu výroby náhrady dostanou do těsného styku.
Izolační látky
• působí jako separační prostředek, jako ochranné látky a jako látky zajišťující hladký povrch
• Také brání přestupu energie (tepla) z jednoho prostředí do druhého
• Nejlépe izolují v silné vrstvě, ale je nutné, aby se izolační prostředek projevil už v nejtenčí vrstvě
• Funkce se uplatní tehdy, když se buď vsákne do povrchu izolovaného materiálu a mechanicky ulpí na jeho povrchu nebo když dojde k chemické reakci mezi izolačním prostředkem a izolovaným materiálem.
Izolaci provádíme v následujících pracovních fázích:
1) izolace sádrových otisků (před zhotovením situačního modelu)
• Nejužívanější a nejúčinnější způsob je ponoření otisku do nádoby se studenou vodou (nikdy ne pod proud vody)
• Vodný či lihový roztok mýdla, vodní sklo, alginátové roztoky nebo talek
2) izolace sádrové formy před lisováním pryskyřičného těsta
• Brání pronikání vodní páry a vlhkosti z formy do pryskyřičného těsta, opačným směrem úniku dosud volného monomeru z pryskyřičného těsta do formy
• Zajišťuje hladký povrch náhrady a snadné oddělení protézy od formy po polymeraci
• A) nejlepší by byla cínová folie o tloušťce 0,05mm, ale její adaptace je obtížná, proto se nepoužívá
• B) nejužívanější jsou tekuté prostředky na alginátovém základě
o Povrch sádry musí být dokonale zbaven mastnoty z modelovacího vosku
o Alginátový roztok se nanáší na suchou, vlažnou formu
o Na studeném povrchu prostředek hůř drží
o Účinek se zvýší druhým nátěrem, který provádíme po úplném zaschnutí
o Tloušťka vrstvy je 2-12 µm
o Nevýhoda je jen relativní oddělovací vrstva a pro vodu nebo vodní páru částečně propustný
o Zlepšení dosáhneme kombinací dvou izolačních prostředků (horké plochy se potřou 25% roztokem chloridu vápenatého a po zaschnutí se provede alginátová izolace)
o Bezpodmínečně musíme uchránit spodní plochy zubu
o Při zasychání stavíme kyvety na bok, aby mohl odtéct případný přebytek roztoku (→šedavé okraje kolem umělých zubů)
o Ihned zpracovat kyvetu→ povrchní vrstva alginátu je hydroskopická a po zvlhnutí ztrácí izolační účinek
o Isodent
3) izolace silikonovými hmotami
• Při výrobě snímatelných protéz→ lepší reprodukce a snazší očištění prostor okolo zubů
• Nanáší se na krčky a zvenčí se zasype ostřivem→ retence
• Nesmí se potřít alginátovým roztokem
• Dentaflex- lak
4) izolace pracovního simulačního modelu
• Před zhotovením voskových modelů fixních náhrad
• Zabrání přilepení nahřátého vosku a dovolí sejmout hotový model
• Pokud se nepoužije vyráběných preparátů, stačí potření saponátem
5) izolace modelu při zhotovování prysykřičných plášťových korunek volnou modelací
• Buď adaptací cínové folie (vytvoříme čepičku) nebo použitím separačních roztoků
6) izolace před adaptací šelakových destiček
• Stačí důkladné prosáknutí modelu studenou vodou (ponořením)
7) izolace při zhotovování pomůcek ze samopolymerující prysykřice
• Buď cínovou folií nebo alginátovým roztokem
8) izolace při prvním lisování (při lisování pryskyřice do formy)
• Mezi oba díly vložíme list celofánu→ dovolí rozevřít kyvetu
9) barevná izolace
• U kovových konstrukcí fixních náhrad před modelací pryskyřičných faset
• Nanesení Conaloru
25. Broušení a brusné nástroje - Protetická technologie
Protetická technologie
Broušení a brusné nástroje
Vypracování povrchu začíná už při modelaci. Bohužel však ani při dokonalé modelaci se nemůžeme obejít bez závěrečné úpravy povrchu.
Broušením se mění stav povrchu a tím i jeho vlastnosti se stoupající kvalitou opracování je povrch hutnější a méně náchylný k opotřebování. Povrch získává vhodnější reliéf (výška a šířka nerovností). Jeho vlastnosti závisí také na fyzikálně chemických vlastnostech povrchové plochy, skládají se z jemných krystalů.
Broušení používáme při celé řadě pomocných úkonů jako úpravě povrchu hotových zubních protéz nebo dílců, úpravě individuálních otiskovacích lžiček, bazí skusových šablon, umělých zubů, drátů a mnoha dalších.
Broušení je spojeno s velikým úbytkem hmoty, potřebujeme tedy prostředky, které jsou velmi tvrdé (vždy tvrdší než broušený materiál). Jsou-li kovové, jsou vyrobeny s ostrými hranami, nekovové jsou do ostrých hran štěpitelné. Hranami odřezávají vyčnívající nerovnosti povrchu jako fréza. Postupujeme vždy tak, že začínáme hrubšími brusnými prostředky a nástroji a končíme nejjemnějšími. V laboratoři užívané brusné prostředky jsou většinou vyráběny ve formě různých fréz, vrtáčků nebo brousků.
Účinné částice brusných prostředků (abraziv) musí mít nepravidelný tvar a ostré hrany. Při broušení se musí snadno štěpit, aby se hrany stále obnovovaly a brousek byl pořád účinný, ale to závisí i na pevnosti pojiva, které stmeluje brusná zrna. Otupená zrna se musí z brousku snadno uvolnit, aby se při zmenšování průměru brousku dostávala k povrchu zrna stále nová a ostrá. Brusné prostředky tedy musí být tvrdé, štěpitelné do ostrých hran a hrotů nebo v případě kovových materiálů do těchto hran zformované.
Nejpoužívanější:
- diamant, karbid křemíku, karbid wolframu, někdy i karbid boru, umělý i přírodní korund a křemen.
1) Diamant
o Je čistý a krystalický uhlík a nejtvrdší přírodní produkt je krychlovou modifikací čistého uhlíku.
o Je špatným vodičem tepla a používá se prakticky jen uměle vyrobený. Diamantová drť (bort) je špatným vodičem tepla a používá pro výrobu brousků především pro ordinační účely. Na základní kovový tvar brousku se bort fixuje galvanoplasticky.
o Velikost zrn kolísá od 80 – 150 mikromm a jejich velikostí stoupá i účinek brousku – tvrdost diamantu podle Mohse je 10.
2) Karbid křemíku (SiC, karborundum)
o Je po diamantu nejtvrdší uměle vyráběný brusný prostředek s tvrdostí podle Mohse až 9,75.
o Krystalizuje v destičkových a jehličkových útvarech. Má stejnou krystalickou mřížku jako diamant a neliší se ani strukturou.
o Kromě tvrdosti a dobré štěpitelnosti má SiC i mimořádnou tepelnou vodivost, odolnost proti změnám teploty, vysoký bod tání, chemickou odolnost.
o Průmyslově se vyrábějí dva druhy SiC – šedý a zelený, který je chemicky čistící. Vyrábí se z křemičitého písku (SiO2) a tzv. petrolejového koksu při 1450 °C v elektrických odporových pecích. Po vytavení se blok SiC mísí s pojivem a s přísadami a lisuje se do množství tvarově odlišných brousků.
3) Umělý nebo přírodní korund
o Obsahuje převážně Al2O3 (oxid hlinitý)
o Přírodní korund s tvrdostí podle Mohse 9 se vyskytuje vzácně, a byl proto zcela nahrazen korundem umělým (tvrdost 9,3).
o Umělý korund je krystalická látka, která obsahuje kromě Al2O3 i stopy Ti, Si, Fe.
o Různé druhy korundu se vyrábějí většinou přetavováním oxidu hlinitého v elektrických obloukových pecích při teplotě nad 2000 °C. Výchozí surovinou pro přípravu Al2O3 je bauxit. Brusná zrna se opět získávají drcením. Ideálním tvarem zrna je tvar kubický s množstvím povrchových nepravidelností, které vytvářejí ostré pracovní břity.
o U nás se vyrábějí korundová brusiva ve třech základních druzích:
§ Umělý korund bílý (99% Al2O3)
§ Umělý korund růžový (98% Al2O3)
§ Umělý korund hnědý ( 96% Al2O3)
o Nejtvrdší brousky jsou z růžového korundu. Brousky se opět vyrábějí stmelováním vhodným pojivem.
4) Karbid wolframu (W2C)
o Tvrdost podle Mohse 9
o Ve formě nejjemnějšího prášku se mísí s práškovým kobaltem. Při zahřátí nad 1600°C je směs plastická a lisuje se do tvaru vrtáčku nebo fréz.
o Samotný hrubozrnný karbid se může také používat k výrobě brousků podobně jako jiné práškové brusné prostředky.
5) Smirek
o Je směs 65% oxidu hlinitého s křemenem a silikáty, s průměrnou tvrdostí podle Mohse 8.
o Nejlepší druhy se těží v Řecku.
o Používá se dnes ještě na výrobu brusných terčíků nebo pásků, na němž je nalepen.
6) Křemen ( SiO2)
o Tvrdost 7
o Má sice zrna s hladkým povrchem, ale za to s ostrými hranami, které se štěpením stále obnovují
o Jemně drcený se používá k výrobě brusných terčíků a pásků.
7) Karbid boru (B4C)
o Tvrdost 9,75
o Je to velmi tvrdý brusný prostředek z lesklých černých krystalů
o Ve stomatologii se používá jen zřídka, brousky se vyrábějí stejně jako karborundové.
8) K pískování (otryskání)se používá několik druhů prostředků:
o Křemenný písek nebo jemně drcený korund slouží k odstranění zbytků formovací hmoty a vrstvy oxidů z odlitků. Velikost zrna se pohybuje od 25 do 250 mikrometrů.
o K jemnému otryskání, které už je přechodem k leštění se používá matronové sklo. Velikost perel 50 – 125 mikrometrů.
o Otryskat lze i sádru z povrchu pryskyřičných protéz použitím perličkového organického materiálu.
Složkou všech brousících nástrojů jsou brusná zrna většinou stmelená do žádaného tvaru pojivem, která má kromě tmelící funkce umožnit, aby se z těla brousku přu broušení uvolňovala opotřebovaná a na povrch se dostávala nová a ostrá zrna.
Pojivo:
- organického původu – bakelitová, klihová, pojiva z umělých pryskyřic
- anorganického původu – keramická, magnetizovaná nebo méně používaná silikátová.
Brusné nástroje
1) kovové vrtáčky
- především ordinační nástorje k prepraci tvrdých zubních tkání. V laboratoři se používají k opracování jemných detailů kovových konstrukcí, k odstraňování zbytků formovacích hmot z nepřístupných míst a dorbných odlitků vzruchových bublinek, popřípadě ke zdrsnění retenčních ploch pro pryskyřici.
- Používáme kulaté nebo kónické vrtáčky. V ordinacích všech druhů (kulaté, ficusrové, kónicky obrácené aj.)
- Starší druhy se vyrábějí z trvdé oceli. Novější jsou woltramkarbidové a vynikají větší tvrdostí, ale i křehkostí pouze pracovní konce a ty jsou pak svářeny ocelovou stopkou – mandrelem. Tvrdokovové vyžadují 12 000 otáček za minutu a používají se v mikromotorech či v turbínových vrtačkách.
2) Kovové frézy z oceli
- k opracování nekovových matetriálů (pryskyřice, šelak) v mnoha základních tvarech – kulaté, oválné, hruškovité, kotoučovité. Užívají se v ordinaci i v laboratoři. Patří k zastaralým nástrojům.
3) Tvrdokovové wolframkarbidové frézy
- Pro vypracování odlitků a frézovací techniku patří k nejnovějším typům rotačních nástrojl pro laboratorní použití
- Vyrábějí se ve tvaru hrušek, válečků, špiček se špičatými nebo zaoblenými konci
- Povrch odlitku spolehlivě zbaví zbytků formovací hmoty, oxidů, vybrousí jej do požadovaného tvaru a vyhladí
- Vyrábějí se také v typech vhodných pro opracování plastů a šelakových materiálů, které úspěšně nahrazují ocelové frézy
4) Diamantové brousky
- Ve velkém množství různých tvarů pro ordinační použití, i když jsou vhodné také pro jemné opracování např.fazet nebo korunek z plastu.
- Použití k protetické preparaci a k jejímu dokončení a uhlazení povrchu se vyrábějí jemné frézky ve stejných tvarech (malé kotoučky, kuličky, válečky, špičky, jehly a výběr nástrojů k preparaci schůdku).
5) Výměnné brousky
- Patří mezi nejužívanější a jsou vyráběny ve tvaru kotoučků různého průměru a tloušťky. Na mandrel se upevňují šroubem.
- Dá se těžko rozlišit jaké brusivo obsahují, výrobce to zpravidla neudává a podle vzhledu brousku se nedá rozlišit karborundum od korundu. Nejúčinnější jsou brousky tenké, hrubozrnné a měkce a tmelené.
- Lab. Brousky mají většinou tmavší barvu, tvrdší pojivo a brusivo jemnějšího zrna. Všechny typy ale při použití práší a jsou stále víc vytlačovány v ordinaci diamantovými brousky a v laboratoři kovovými frézami.
6) Brousky natmelené na stopce, tzv.montované
- Jsou většinou gracilnějších tvarů s jemnozrnným brusivem a používají se k jemnému obrušování v ordinaci a laboratoři.
- Pro obrušování prysykřic se speciálně vyrábějí i velké hrubozrnné brousky hruškovitého nebo oválného tvaru. Výmenné i natmelené brousky se vyrábějí prakticky stejným způsobem, při kterém se zrna brusiva spojují s pojivem a přísadami, pěchují se do příslušných forem susí a vypalují.
7) Brusné terčíky
- Se používají v ordinaci k separaci – k obrušování styčných aproximálních ploch zubů a v laboratoři k opracování hladkých ploch různých typů protéz.
- Jako brusivo se k jejich výrobě používá drcený korund, karborundový smirek, křemen.
- Používá se většinou podle velikosti zrna brusiva a použitého nosiče.
a) Ocelové disky zvané horico
o Z pružného ocelového plechu s natmeleným brusivem na jednou nebo obou stranách.
o Relativně nebezpečné nástroje
o V ordinaci se musí používat jen s příslušným chráničem, na nebezpečí říznutí musí myslet i technik.
b) Disky z tvrzeného kaučuku zvané vulkarbodisky
o Použití jako řezný nástroj, brusivo je do nich zavulkalizováno.
o Při sebemenším páčení prasknou proto nutné chránit oči.
c) Papírové terčíky
o Nesou nalepenou vrstvu brusiva různého původu a různého zrnění od hrubšího k nejjemnějšímu.
8) Gumové leštící nástroje
- Slouží k úpravě povrchu kovových protéz všech druhů před leštěním ve tvaru kalíšku, čoček a kotoučků a různých velikostí.
9) Ruční nástroje
- Tzv.separační mají tvar úzkách pásků z tenkýcé impregnované tkaniny, plastu nebo z jemného plechu s nalepeným jemným brusivem nanesené na jedné či obou stranách. Používají se k proniknutí do aproximálních prostor i k leštění okrajů výplní nebo inlejí u nepřístupných mezizubních prostor.
10) Jemné tvrdokovové frézky
11) Kotouče, kužele, kartáče
12) Brousky z čistého oxidu hlinitého
13) Silikonové leštící nástroje
Broušení a brusné nástroje
Vypracování povrchu začíná už při modelaci. Bohužel však ani při dokonalé modelaci se nemůžeme obejít bez závěrečné úpravy povrchu.
Broušením se mění stav povrchu a tím i jeho vlastnosti se stoupající kvalitou opracování je povrch hutnější a méně náchylný k opotřebování. Povrch získává vhodnější reliéf (výška a šířka nerovností). Jeho vlastnosti závisí také na fyzikálně chemických vlastnostech povrchové plochy, skládají se z jemných krystalů.
Broušení používáme při celé řadě pomocných úkonů jako úpravě povrchu hotových zubních protéz nebo dílců, úpravě individuálních otiskovacích lžiček, bazí skusových šablon, umělých zubů, drátů a mnoha dalších.
Broušení je spojeno s velikým úbytkem hmoty, potřebujeme tedy prostředky, které jsou velmi tvrdé (vždy tvrdší než broušený materiál). Jsou-li kovové, jsou vyrobeny s ostrými hranami, nekovové jsou do ostrých hran štěpitelné. Hranami odřezávají vyčnívající nerovnosti povrchu jako fréza. Postupujeme vždy tak, že začínáme hrubšími brusnými prostředky a nástroji a končíme nejjemnějšími. V laboratoři užívané brusné prostředky jsou většinou vyráběny ve formě různých fréz, vrtáčků nebo brousků.
Účinné částice brusných prostředků (abraziv) musí mít nepravidelný tvar a ostré hrany. Při broušení se musí snadno štěpit, aby se hrany stále obnovovaly a brousek byl pořád účinný, ale to závisí i na pevnosti pojiva, které stmeluje brusná zrna. Otupená zrna se musí z brousku snadno uvolnit, aby se při zmenšování průměru brousku dostávala k povrchu zrna stále nová a ostrá. Brusné prostředky tedy musí být tvrdé, štěpitelné do ostrých hran a hrotů nebo v případě kovových materiálů do těchto hran zformované.
Nejpoužívanější:
- diamant, karbid křemíku, karbid wolframu, někdy i karbid boru, umělý i přírodní korund a křemen.
1) Diamant
o Je čistý a krystalický uhlík a nejtvrdší přírodní produkt je krychlovou modifikací čistého uhlíku.
o Je špatným vodičem tepla a používá se prakticky jen uměle vyrobený. Diamantová drť (bort) je špatným vodičem tepla a používá pro výrobu brousků především pro ordinační účely. Na základní kovový tvar brousku se bort fixuje galvanoplasticky.
o Velikost zrn kolísá od 80 – 150 mikromm a jejich velikostí stoupá i účinek brousku – tvrdost diamantu podle Mohse je 10.
2) Karbid křemíku (SiC, karborundum)
o Je po diamantu nejtvrdší uměle vyráběný brusný prostředek s tvrdostí podle Mohse až 9,75.
o Krystalizuje v destičkových a jehličkových útvarech. Má stejnou krystalickou mřížku jako diamant a neliší se ani strukturou.
o Kromě tvrdosti a dobré štěpitelnosti má SiC i mimořádnou tepelnou vodivost, odolnost proti změnám teploty, vysoký bod tání, chemickou odolnost.
o Průmyslově se vyrábějí dva druhy SiC – šedý a zelený, který je chemicky čistící. Vyrábí se z křemičitého písku (SiO2) a tzv. petrolejového koksu při 1450 °C v elektrických odporových pecích. Po vytavení se blok SiC mísí s pojivem a s přísadami a lisuje se do množství tvarově odlišných brousků.
3) Umělý nebo přírodní korund
o Obsahuje převážně Al2O3 (oxid hlinitý)
o Přírodní korund s tvrdostí podle Mohse 9 se vyskytuje vzácně, a byl proto zcela nahrazen korundem umělým (tvrdost 9,3).
o Umělý korund je krystalická látka, která obsahuje kromě Al2O3 i stopy Ti, Si, Fe.
o Různé druhy korundu se vyrábějí většinou přetavováním oxidu hlinitého v elektrických obloukových pecích při teplotě nad 2000 °C. Výchozí surovinou pro přípravu Al2O3 je bauxit. Brusná zrna se opět získávají drcením. Ideálním tvarem zrna je tvar kubický s množstvím povrchových nepravidelností, které vytvářejí ostré pracovní břity.
o U nás se vyrábějí korundová brusiva ve třech základních druzích:
§ Umělý korund bílý (99% Al2O3)
§ Umělý korund růžový (98% Al2O3)
§ Umělý korund hnědý ( 96% Al2O3)
o Nejtvrdší brousky jsou z růžového korundu. Brousky se opět vyrábějí stmelováním vhodným pojivem.
4) Karbid wolframu (W2C)
o Tvrdost podle Mohse 9
o Ve formě nejjemnějšího prášku se mísí s práškovým kobaltem. Při zahřátí nad 1600°C je směs plastická a lisuje se do tvaru vrtáčku nebo fréz.
o Samotný hrubozrnný karbid se může také používat k výrobě brousků podobně jako jiné práškové brusné prostředky.
5) Smirek
o Je směs 65% oxidu hlinitého s křemenem a silikáty, s průměrnou tvrdostí podle Mohse 8.
o Nejlepší druhy se těží v Řecku.
o Používá se dnes ještě na výrobu brusných terčíků nebo pásků, na němž je nalepen.
6) Křemen ( SiO2)
o Tvrdost 7
o Má sice zrna s hladkým povrchem, ale za to s ostrými hranami, které se štěpením stále obnovují
o Jemně drcený se používá k výrobě brusných terčíků a pásků.
7) Karbid boru (B4C)
o Tvrdost 9,75
o Je to velmi tvrdý brusný prostředek z lesklých černých krystalů
o Ve stomatologii se používá jen zřídka, brousky se vyrábějí stejně jako karborundové.
8) K pískování (otryskání)se používá několik druhů prostředků:
o Křemenný písek nebo jemně drcený korund slouží k odstranění zbytků formovací hmoty a vrstvy oxidů z odlitků. Velikost zrna se pohybuje od 25 do 250 mikrometrů.
o K jemnému otryskání, které už je přechodem k leštění se používá matronové sklo. Velikost perel 50 – 125 mikrometrů.
o Otryskat lze i sádru z povrchu pryskyřičných protéz použitím perličkového organického materiálu.
Složkou všech brousících nástrojů jsou brusná zrna většinou stmelená do žádaného tvaru pojivem, která má kromě tmelící funkce umožnit, aby se z těla brousku přu broušení uvolňovala opotřebovaná a na povrch se dostávala nová a ostrá zrna.
Pojivo:
- organického původu – bakelitová, klihová, pojiva z umělých pryskyřic
- anorganického původu – keramická, magnetizovaná nebo méně používaná silikátová.
Brusné nástroje
1) kovové vrtáčky
- především ordinační nástorje k prepraci tvrdých zubních tkání. V laboratoři se používají k opracování jemných detailů kovových konstrukcí, k odstraňování zbytků formovacích hmot z nepřístupných míst a dorbných odlitků vzruchových bublinek, popřípadě ke zdrsnění retenčních ploch pro pryskyřici.
- Používáme kulaté nebo kónické vrtáčky. V ordinacích všech druhů (kulaté, ficusrové, kónicky obrácené aj.)
- Starší druhy se vyrábějí z trvdé oceli. Novější jsou woltramkarbidové a vynikají větší tvrdostí, ale i křehkostí pouze pracovní konce a ty jsou pak svářeny ocelovou stopkou – mandrelem. Tvrdokovové vyžadují 12 000 otáček za minutu a používají se v mikromotorech či v turbínových vrtačkách.
2) Kovové frézy z oceli
- k opracování nekovových matetriálů (pryskyřice, šelak) v mnoha základních tvarech – kulaté, oválné, hruškovité, kotoučovité. Užívají se v ordinaci i v laboratoři. Patří k zastaralým nástrojům.
3) Tvrdokovové wolframkarbidové frézy
- Pro vypracování odlitků a frézovací techniku patří k nejnovějším typům rotačních nástrojl pro laboratorní použití
- Vyrábějí se ve tvaru hrušek, válečků, špiček se špičatými nebo zaoblenými konci
- Povrch odlitku spolehlivě zbaví zbytků formovací hmoty, oxidů, vybrousí jej do požadovaného tvaru a vyhladí
- Vyrábějí se také v typech vhodných pro opracování plastů a šelakových materiálů, které úspěšně nahrazují ocelové frézy
4) Diamantové brousky
- Ve velkém množství různých tvarů pro ordinační použití, i když jsou vhodné také pro jemné opracování např.fazet nebo korunek z plastu.
- Použití k protetické preparaci a k jejímu dokončení a uhlazení povrchu se vyrábějí jemné frézky ve stejných tvarech (malé kotoučky, kuličky, válečky, špičky, jehly a výběr nástrojů k preparaci schůdku).
5) Výměnné brousky
- Patří mezi nejužívanější a jsou vyráběny ve tvaru kotoučků různého průměru a tloušťky. Na mandrel se upevňují šroubem.
- Dá se těžko rozlišit jaké brusivo obsahují, výrobce to zpravidla neudává a podle vzhledu brousku se nedá rozlišit karborundum od korundu. Nejúčinnější jsou brousky tenké, hrubozrnné a měkce a tmelené.
- Lab. Brousky mají většinou tmavší barvu, tvrdší pojivo a brusivo jemnějšího zrna. Všechny typy ale při použití práší a jsou stále víc vytlačovány v ordinaci diamantovými brousky a v laboratoři kovovými frézami.
6) Brousky natmelené na stopce, tzv.montované
- Jsou většinou gracilnějších tvarů s jemnozrnným brusivem a používají se k jemnému obrušování v ordinaci a laboratoři.
- Pro obrušování prysykřic se speciálně vyrábějí i velké hrubozrnné brousky hruškovitého nebo oválného tvaru. Výmenné i natmelené brousky se vyrábějí prakticky stejným způsobem, při kterém se zrna brusiva spojují s pojivem a přísadami, pěchují se do příslušných forem susí a vypalují.
7) Brusné terčíky
- Se používají v ordinaci k separaci – k obrušování styčných aproximálních ploch zubů a v laboratoři k opracování hladkých ploch různých typů protéz.
- Jako brusivo se k jejich výrobě používá drcený korund, karborundový smirek, křemen.
- Používá se většinou podle velikosti zrna brusiva a použitého nosiče.
a) Ocelové disky zvané horico
o Z pružného ocelového plechu s natmeleným brusivem na jednou nebo obou stranách.
o Relativně nebezpečné nástroje
o V ordinaci se musí používat jen s příslušným chráničem, na nebezpečí říznutí musí myslet i technik.
b) Disky z tvrzeného kaučuku zvané vulkarbodisky
o Použití jako řezný nástroj, brusivo je do nich zavulkalizováno.
o Při sebemenším páčení prasknou proto nutné chránit oči.
c) Papírové terčíky
o Nesou nalepenou vrstvu brusiva různého původu a různého zrnění od hrubšího k nejjemnějšímu.
8) Gumové leštící nástroje
- Slouží k úpravě povrchu kovových protéz všech druhů před leštěním ve tvaru kalíšku, čoček a kotoučků a různých velikostí.
9) Ruční nástroje
- Tzv.separační mají tvar úzkách pásků z tenkýcé impregnované tkaniny, plastu nebo z jemného plechu s nalepeným jemným brusivem nanesené na jedné či obou stranách. Používají se k proniknutí do aproximálních prostor i k leštění okrajů výplní nebo inlejí u nepřístupných mezizubních prostor.
10) Jemné tvrdokovové frézky
11) Kotouče, kužele, kartáče
12) Brousky z čistého oxidu hlinitého
13) Silikonové leštící nástroje
24. Zařízení protetické laboratoře, pravidla bezpečné práce - Protetická technologie
Protetická technologie
Zařízení protetické laboratoře, pravidla bezpečné práce.
Laboratorní přístroje
Plynový kahan
- především určen pro práci na pracovním stole ve stomatologické laboratoři
- kahan má dva hořáky, které jsou snadno přepínatelné kolébkovým kohoutem
- trvale hoří pomocný zapalovací plamen a k němu se přidává hlavní pracovní plamen
- stojánek kahanu je z nerezového plechu, ve kterém je hlavní a zapalovací hořák
- přívod ke trysce hořáku je přes uzavírací kohout – ovládán kolébkovým přepínačem
- překlopením kolébky zapneme a vypneme pracovní plamen
Bezuhlíkový mikromotor
- stolní soustava laboratorního trojfázového bezkolektorového mikromotoru se zdrojem řízeným mikroprocesorem
- součástí je také nožní spínač a odkládací pryřová podložka s nářadím
- otáčky mikromotoru jsou indikovány na světelném sloupci
Fixační třmen
- třemeny umožňují fixování kyvet slisovaných na hydraulickém nebo vřetenovém lisu
- jsou vyrobeny z nerezové oceli
- fixační třmen pro jednu kyvetu umožňuje polymeraci v polymerátoru
Vřetenový lis
- umožňuje sevření 1-3 kyvet
- má výklopnou horní opěrku
- maximální síla stlačení 30 kN (3tuny)
- celková hmotnost 16kg
- výška 6,5mm
Hydraulický lis
- ruční lis je určen pro lisování kyvet
- umožňuje lisování s pracovní silou 80 kN
- samočinně vrací spodní opěrku a je optaře plnoprůtočným filtrem
- celková hmotnost je 21,6 kg
- maximální celkový výška 544mm
Laserový zavaděč čepů
- přístrojem navrtáme otvory pro kovové čepy při zhotovování děleného sádrového modelu a to paralelně na patřičné místo podle zaměření laserového paprsku
Vakuová míchačka
- umožňuje kvalitní přípravu sádry veškerých zatmelovacích hmot
- obsahuje motorovou vývěru a je v základním provedení vybavena dvěma míchacími nádobami na 250 – 540 ml náplně
- otáčky míchadla 240 otáček/min
- vakuum 70-80 kPa
- nastavitelná doba míchání 30-120 s
Dentální pila
- určená k paralelnímu řezání dentálních sádrových modelů
- je opatřena magnetickým upínačem, pracovním stolkem, odklopným průhledným štítem, osvětlovací lampou, řazacím diamantovým kotoučem
- otáčky vřetena 6000 otáček /min
- hmotnost 13 kg
Malý vibrátor
- pracovní plocha vibrátoru 21x12 cm umožňuje umístit dvě kyvety
- vibrátor je optařen elektronickým regulátorem plynulého nastavení pracovního výkonu a opěrným palcem pro vibrování z ruky
- frekvence vibrací 100Hz
- hmotnost 4 kg
Pákové kleště
- určeny pro odstřihnutí odlitků a usnadňují a urychlují původní rozbrušování
- kleště upevněné dvěma šrouby na pracovní stůl se ovládají pákou
- břit je drážkou v tělese kleští přesně veden proti spodnímu břitu
- břity je možno doostřovat, protože spodní břit je nastavitelný
Digestoř
- umožňuje umístění dvou vypalovacích pecí
- má pantograficky zavěšené přední krycí sklo, které je opatřeno ochrannou fólií
- vyrobena z nerezové oceli s keramickým dnem
- výška 91 cm
- šířka 100 cm
- hloubka 78 cm
Sádrovací stůl
- z hlediska rozměrového a barevného provedení je stůl řešen na základě požadavků zákazníka
- je opatřen lehce pojízdnými zásuvkami na 15 kg sádry a odpadovými otvory včetně nádob na odpad
Artikulátor (MONO Z-132/A)
- lehký duralový artikulátor typu NON ARCON, který vynikl hlavně svou přesností a snadnou ovladatelností
- Benettův úhel 0-15°
- kloubní dráha – 10°+75°
- vzdálenost mezi rameny 115 cm
Vypalovací pec
- programovatelná
- určena pro vypalování dentálních forem před odléváním
- pec je přizpůsobena zvláště pro použití s licím přístrojem
- regulátor teploty umožňuje 9 programů s devíti pracovními segmenty
Ořezávač sádrových modelů
- přístroj slouží k obrušování sádrových odlitků
- mokrý ořezávač je opatřen karborundovým kotoučem a je napojen na přívod a odpad vody
- ořezávač opatřený diamantovým kotoučem umožňuje broušení za sucha
- tento typ ořezávače není napojen na přívod oplachové vody
K+B polymerátor K-493
- umožňuje polymeraci zubních náhrad zhotovených z pryskyřic K+B nebo sotatních materiálů zpracovaných za zvýšené teploty a tlaku
- polymeraci lze provádět ve vodě, glycerinu, páře nebo vzduchu
- regulovaná teplota 20-150°C, přívod tlaku vzduchu 0,6Mpa
- nastavitelná doba polymerace 2-30 min
- vnitřní prostor tlakové nádobky 146 mm- hloubka 114mm
Pískovač
- stolní přístroj s vnitřní recirkulací korundové náplně
- je opatřen odsáváním s odlučovačem a filtrem, vnitřním osvětlením a ručním kohoutem nastavení pískového výkonu
- k manipulaci opatřen oboustranně rukavicemi
Pravidla bezpečné práce
Práce v protetické laboratoři není vždy spojena s ideálními pracovními podmínkami a laboratoř bývá často rizikovým prostředím.
Ovzduší v laboratoři je znečišťované prachem z brusných, leštících, ale i opracovaných materiálů. Proto je důležité odsávání nejen u leštiček a brusek, ale u každého pracovního místa. Kromě mechanických částic se do ovzduší uvolňují splodiny při polymeraci, sušení, při odlévání a moření. Proto je potřeba dokonalá vzduchotechnika. Špatné odsávání má za následek nejen častá onemocnění horních cest dýchacích, ale i silikózu (zaprášení oxidem křemičitým) a silikatózu plic (zaprášení plic prachem silikátů). Vlivem rozptýleného prachu a dalších chemických látek může docházet k přecitlivělosti (alergizaci) organismu na tyto škodliviny nebo v místě styku s kůží k místnímu toxickému poškození, ale také ke kontaktní přecitlivělosti (alergii).
Při zacházení s ëlektrickými rotačními přístroji musí pracovník dodržovat paltná bezpečnostní opatření, aby předešel různě závažným úrazům.
Protože se v laboratoři pracuje s různě otevřeným ohněm, platí i přísné protipožární předpisy.
Pro práci v laboratoři jsou závazné základní hygienické normy. Zaměstnanci musejí mít dostatek ochranných pracovních oděvů a k dispozici umývárny, šatny, denní místnosti.
Na druhé straně však musí být technik úpučen o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a také musí být chráněn před infekcí, kterou je možné přenést protetickými výrobky a ordinace do laboratoře. Nejnebezpečnější jsou virové kapénkové infekce, ale i přenos hepatitidy slinami a krví. Stejně tak je třeba myslet na ochranu pracovníků před nákazou virem AIDS: Po protetickém ošetření pacientů s hepatitidou nebo virem AIDS se všechny materiály, které měl pacient v ústech (lžíce, otisky, kosntrukce), přenášejí do laboratoře v uzavřených nádobách a před dalším zpracováním se sterilizují v plynových sterilizátorech. Laboranti používají ochranné zástěry, rukavice, ústenky, brýle nebo štít stejně jako ošetřující personál. Veškerý materiál určený určený ke zničení označujeme zřetelně jako infekční. U ostatních pacientů dezinfikujeme všechny pracovní fáze protetického výrobku 0,2 % roztokem chlorhexidinu. Po 10 minutách pouze alginátové otisky roztokem oplachujeme. Obdobně postupujeme i opačným směrem při transportu pomůcek a výrobků z laboratoře do ordinace, abyl byl chráněn také pacient.
Zařízení protetické laboratoře, pravidla bezpečné práce.
Laboratorní přístroje
Plynový kahan
- především určen pro práci na pracovním stole ve stomatologické laboratoři
- kahan má dva hořáky, které jsou snadno přepínatelné kolébkovým kohoutem
- trvale hoří pomocný zapalovací plamen a k němu se přidává hlavní pracovní plamen
- stojánek kahanu je z nerezového plechu, ve kterém je hlavní a zapalovací hořák
- přívod ke trysce hořáku je přes uzavírací kohout – ovládán kolébkovým přepínačem
- překlopením kolébky zapneme a vypneme pracovní plamen
Bezuhlíkový mikromotor
- stolní soustava laboratorního trojfázového bezkolektorového mikromotoru se zdrojem řízeným mikroprocesorem
- součástí je také nožní spínač a odkládací pryřová podložka s nářadím
- otáčky mikromotoru jsou indikovány na světelném sloupci
Fixační třmen
- třemeny umožňují fixování kyvet slisovaných na hydraulickém nebo vřetenovém lisu
- jsou vyrobeny z nerezové oceli
- fixační třmen pro jednu kyvetu umožňuje polymeraci v polymerátoru
Vřetenový lis
- umožňuje sevření 1-3 kyvet
- má výklopnou horní opěrku
- maximální síla stlačení 30 kN (3tuny)
- celková hmotnost 16kg
- výška 6,5mm
Hydraulický lis
- ruční lis je určen pro lisování kyvet
- umožňuje lisování s pracovní silou 80 kN
- samočinně vrací spodní opěrku a je optaře plnoprůtočným filtrem
- celková hmotnost je 21,6 kg
- maximální celkový výška 544mm
Laserový zavaděč čepů
- přístrojem navrtáme otvory pro kovové čepy při zhotovování děleného sádrového modelu a to paralelně na patřičné místo podle zaměření laserového paprsku
Vakuová míchačka
- umožňuje kvalitní přípravu sádry veškerých zatmelovacích hmot
- obsahuje motorovou vývěru a je v základním provedení vybavena dvěma míchacími nádobami na 250 – 540 ml náplně
- otáčky míchadla 240 otáček/min
- vakuum 70-80 kPa
- nastavitelná doba míchání 30-120 s
Dentální pila
- určená k paralelnímu řezání dentálních sádrových modelů
- je opatřena magnetickým upínačem, pracovním stolkem, odklopným průhledným štítem, osvětlovací lampou, řazacím diamantovým kotoučem
- otáčky vřetena 6000 otáček /min
- hmotnost 13 kg
Malý vibrátor
- pracovní plocha vibrátoru 21x12 cm umožňuje umístit dvě kyvety
- vibrátor je optařen elektronickým regulátorem plynulého nastavení pracovního výkonu a opěrným palcem pro vibrování z ruky
- frekvence vibrací 100Hz
- hmotnost 4 kg
Pákové kleště
- určeny pro odstřihnutí odlitků a usnadňují a urychlují původní rozbrušování
- kleště upevněné dvěma šrouby na pracovní stůl se ovládají pákou
- břit je drážkou v tělese kleští přesně veden proti spodnímu břitu
- břity je možno doostřovat, protože spodní břit je nastavitelný
Digestoř
- umožňuje umístění dvou vypalovacích pecí
- má pantograficky zavěšené přední krycí sklo, které je opatřeno ochrannou fólií
- vyrobena z nerezové oceli s keramickým dnem
- výška 91 cm
- šířka 100 cm
- hloubka 78 cm
Sádrovací stůl
- z hlediska rozměrového a barevného provedení je stůl řešen na základě požadavků zákazníka
- je opatřen lehce pojízdnými zásuvkami na 15 kg sádry a odpadovými otvory včetně nádob na odpad
Artikulátor (MONO Z-132/A)
- lehký duralový artikulátor typu NON ARCON, který vynikl hlavně svou přesností a snadnou ovladatelností
- Benettův úhel 0-15°
- kloubní dráha – 10°+75°
- vzdálenost mezi rameny 115 cm
Vypalovací pec
- programovatelná
- určena pro vypalování dentálních forem před odléváním
- pec je přizpůsobena zvláště pro použití s licím přístrojem
- regulátor teploty umožňuje 9 programů s devíti pracovními segmenty
Ořezávač sádrových modelů
- přístroj slouží k obrušování sádrových odlitků
- mokrý ořezávač je opatřen karborundovým kotoučem a je napojen na přívod a odpad vody
- ořezávač opatřený diamantovým kotoučem umožňuje broušení za sucha
- tento typ ořezávače není napojen na přívod oplachové vody
K+B polymerátor K-493
- umožňuje polymeraci zubních náhrad zhotovených z pryskyřic K+B nebo sotatních materiálů zpracovaných za zvýšené teploty a tlaku
- polymeraci lze provádět ve vodě, glycerinu, páře nebo vzduchu
- regulovaná teplota 20-150°C, přívod tlaku vzduchu 0,6Mpa
- nastavitelná doba polymerace 2-30 min
- vnitřní prostor tlakové nádobky 146 mm- hloubka 114mm
Pískovač
- stolní přístroj s vnitřní recirkulací korundové náplně
- je opatřen odsáváním s odlučovačem a filtrem, vnitřním osvětlením a ručním kohoutem nastavení pískového výkonu
- k manipulaci opatřen oboustranně rukavicemi
Pravidla bezpečné práce
Práce v protetické laboratoři není vždy spojena s ideálními pracovními podmínkami a laboratoř bývá často rizikovým prostředím.
Ovzduší v laboratoři je znečišťované prachem z brusných, leštících, ale i opracovaných materiálů. Proto je důležité odsávání nejen u leštiček a brusek, ale u každého pracovního místa. Kromě mechanických částic se do ovzduší uvolňují splodiny při polymeraci, sušení, při odlévání a moření. Proto je potřeba dokonalá vzduchotechnika. Špatné odsávání má za následek nejen častá onemocnění horních cest dýchacích, ale i silikózu (zaprášení oxidem křemičitým) a silikatózu plic (zaprášení plic prachem silikátů). Vlivem rozptýleného prachu a dalších chemických látek může docházet k přecitlivělosti (alergizaci) organismu na tyto škodliviny nebo v místě styku s kůží k místnímu toxickému poškození, ale také ke kontaktní přecitlivělosti (alergii).
Při zacházení s ëlektrickými rotačními přístroji musí pracovník dodržovat paltná bezpečnostní opatření, aby předešel různě závažným úrazům.
Protože se v laboratoři pracuje s různě otevřeným ohněm, platí i přísné protipožární předpisy.
Pro práci v laboratoři jsou závazné základní hygienické normy. Zaměstnanci musejí mít dostatek ochranných pracovních oděvů a k dispozici umývárny, šatny, denní místnosti.
Na druhé straně však musí být technik úpučen o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a také musí být chráněn před infekcí, kterou je možné přenést protetickými výrobky a ordinace do laboratoře. Nejnebezpečnější jsou virové kapénkové infekce, ale i přenos hepatitidy slinami a krví. Stejně tak je třeba myslet na ochranu pracovníků před nákazou virem AIDS: Po protetickém ošetření pacientů s hepatitidou nebo virem AIDS se všechny materiály, které měl pacient v ústech (lžíce, otisky, kosntrukce), přenášejí do laboratoře v uzavřených nádobách a před dalším zpracováním se sterilizují v plynových sterilizátorech. Laboranti používají ochranné zástěry, rukavice, ústenky, brýle nebo štít stejně jako ošetřující personál. Veškerý materiál určený určený ke zničení označujeme zřetelně jako infekční. U ostatních pacientů dezinfikujeme všechny pracovní fáze protetického výrobku 0,2 % roztokem chlorhexidinu. Po 10 minutách pouze alginátové otisky roztokem oplachujeme. Obdobně postupujeme i opačným směrem při transportu pomůcek a výrobků z laboratoře do ordinace, abyl byl chráněn také pacient.
23. S) Slitiny pro metalokeramiku - Protetická technologie
Protetická technologie
S) Slitiny pro metalokeramiku
Všechny slitiny pro napalování keramiky musí:
o Mít vysokou tvrdost
o Pevnost
o Vysoký modul elasticity (aby se při namáhání minimálně prohýbaly, což by mohlo ohrozit pevnost a držení keramiky na kovu a způsobit její odprýsknutí).
Pro trvanlivost konstrukcí je velmi důležitá teplotní roztažnost keramiky a slitiny. Pevnost keramiky je cca 20x nižší v tahu než v tlaku. Aby se předešlo namáhání keramiky v tahu, je nutné, aby keramika po napálení nebyla již pod tlakem, který by předem zaručoval, že k namáhání v tahu nedojde.
Proto se k tomuto účelu volí kovy s přibližně dvojnásobnou teplotní roztažností, než má použitá keramika. Pak se při chlazení napálená keramika smršťuje méně a více se smršťující slitina ji stlačuje. Tak vzniká trvalé tlakové pnutí, které keramiku chrání před prasknutím. Ovšem je důležitá i kvalita chemického a mechanického spojení keramiky s kovem ve slitině.
Pro napalování se používají jednak ušlechtilé slitiny Au-Pt a Au-Pt-Ag nebo slitiny obecných kovů Ni-Cr nebo Cr-Co.
Výpalem základní keramické vrstvy vznikne na přechodu s kovem tenká vrstva oxidů spojující kov s keramikou. Na tvorbě oxidů se přednostně podílejí kovy s největší afinitou ke kyslíku, tj.kovy tvořící nejstabilnější oxidy. Z kovů přítomných v uvažovaných slitinách se na tvorbě oxidů nepodílí zlato. U dalších prvků, přítomných ve slitinách z ušlechtilých kovů afinita ke kyslíku roste v následujícím pořadí: Pt, Pd, Ag, Cu, Fe, In, Sn a Zn. U bazálních slitin je to pořadí následující: Co, Ni, Mo, Cr, Be, Ti, Si a Al.
Krátká doba výpalu neumožňuje dosáhnout rovnovážného složení oxidu a proto jsou v něm uloženy atomy více kovů, obsažených v příslušné slitině. Rovněž koncentrace kyslíku se mění ve vrstvě oxidu od maxima na rozhraní s keramikou k minimu na rozhraní s kovem.
Nerovnovážný stav oxidické vrstvy přispívá k tomu, že z kovu do oxidu přejde jisté množství volných elektronů, které zvětšují stupeň ionizace atomů kyslíku a umožňují přímou vazbu atomů z povrchové vrstvy kovu s anionty kyslíku v přilehlé vrstvě keramiky.
S tímto záměrem se k ušlechtilým slitinám přidávají In, Sn, Fe, a jiné kovy, které nejprve difundují okolo kovových zrn slitiny na povrch, zde oxidují a difundují do křemičité taveniny dentální keramiky a reagují zde s kyslíko-křemičitými skupinami. U neušlechtilých slitin na bázi Ni-Cr nedochází k difuzi kovů na povrch, ale s keramikou reagují oxidy niklu, vzniklé oxidací povrchu. Spojení se děje vznikem chemické vazby mezi nimi a silikátovou taveninou. To se u Ni-Cr slitin od určitého stupně zhoršuje s postupující oxidací povrchu kovu, protože při něm vzniká příliš silná vrstva oxidů, která není celá schopná zreagovat s keramikou. Tomu se brání buď přídavkem niobu ke slitině, nebo se konstrukce vypálí ve vakuu a před napálením opískuje.
S) Slitiny pro metalokeramiku
Všechny slitiny pro napalování keramiky musí:
o Mít vysokou tvrdost
o Pevnost
o Vysoký modul elasticity (aby se při namáhání minimálně prohýbaly, což by mohlo ohrozit pevnost a držení keramiky na kovu a způsobit její odprýsknutí).
Pro trvanlivost konstrukcí je velmi důležitá teplotní roztažnost keramiky a slitiny. Pevnost keramiky je cca 20x nižší v tahu než v tlaku. Aby se předešlo namáhání keramiky v tahu, je nutné, aby keramika po napálení nebyla již pod tlakem, který by předem zaručoval, že k namáhání v tahu nedojde.
Proto se k tomuto účelu volí kovy s přibližně dvojnásobnou teplotní roztažností, než má použitá keramika. Pak se při chlazení napálená keramika smršťuje méně a více se smršťující slitina ji stlačuje. Tak vzniká trvalé tlakové pnutí, které keramiku chrání před prasknutím. Ovšem je důležitá i kvalita chemického a mechanického spojení keramiky s kovem ve slitině.
Pro napalování se používají jednak ušlechtilé slitiny Au-Pt a Au-Pt-Ag nebo slitiny obecných kovů Ni-Cr nebo Cr-Co.
Výpalem základní keramické vrstvy vznikne na přechodu s kovem tenká vrstva oxidů spojující kov s keramikou. Na tvorbě oxidů se přednostně podílejí kovy s největší afinitou ke kyslíku, tj.kovy tvořící nejstabilnější oxidy. Z kovů přítomných v uvažovaných slitinách se na tvorbě oxidů nepodílí zlato. U dalších prvků, přítomných ve slitinách z ušlechtilých kovů afinita ke kyslíku roste v následujícím pořadí: Pt, Pd, Ag, Cu, Fe, In, Sn a Zn. U bazálních slitin je to pořadí následující: Co, Ni, Mo, Cr, Be, Ti, Si a Al.
Krátká doba výpalu neumožňuje dosáhnout rovnovážného složení oxidu a proto jsou v něm uloženy atomy více kovů, obsažených v příslušné slitině. Rovněž koncentrace kyslíku se mění ve vrstvě oxidu od maxima na rozhraní s keramikou k minimu na rozhraní s kovem.
Nerovnovážný stav oxidické vrstvy přispívá k tomu, že z kovu do oxidu přejde jisté množství volných elektronů, které zvětšují stupeň ionizace atomů kyslíku a umožňují přímou vazbu atomů z povrchové vrstvy kovu s anionty kyslíku v přilehlé vrstvě keramiky.
S tímto záměrem se k ušlechtilým slitinám přidávají In, Sn, Fe, a jiné kovy, které nejprve difundují okolo kovových zrn slitiny na povrch, zde oxidují a difundují do křemičité taveniny dentální keramiky a reagují zde s kyslíko-křemičitými skupinami. U neušlechtilých slitin na bázi Ni-Cr nedochází k difuzi kovů na povrch, ale s keramikou reagují oxidy niklu, vzniklé oxidací povrchu. Spojení se děje vznikem chemické vazby mezi nimi a silikátovou taveninou. To se u Ni-Cr slitin od určitého stupně zhoršuje s postupující oxidací povrchu kovu, protože při něm vzniká příliš silná vrstva oxidů, která není celá schopná zreagovat s keramikou. Tomu se brání buď přídavkem niobu ke slitině, nebo se konstrukce vypálí ve vakuu a před napálením opískuje.
22. Leštění a leštící prostředky - Protetická technologie
Protetická technologie
Leštění a leštící prostředky
Leštění
= vytvoření hladké, zrcadlově lesklé povrchové plochy, aniž bychom použili nějaké leštidlo, které by utvořilo film na povrchu leštěné protézy
-leštící prostředky jsou buď nejjemnější mleté nebo amorfní prášky, které pomocí leštících nástrojů roztíráme na povrchu kovových nebo pryskyřičných náhrad
-užívané leštící prostředky mohou být tvrdší nebo měkčí než leštěný předmět
-úbytek hmoty při leštění je už jen velice malý – 5um
Používané leštící prostředky
1.Pemza
-ztuhlá láva, tvrdost podle Mohsa má 5-6, pro svojí tvrdost je někdy považována za brusný prostředek
-dodává se jako velmi jemný prášek, který se před použitím mísí s vodou
-složení: Al2O3, SiO2 a oxidy železa, vápníku, magnesia aj.
-používá se na pryskyřici, tvoří přechod mezi broušením a závěrečným leštěním
2.Plavená křída
-získává se z vápníkových skořápek drobných mořských živočichů
-převážně se skládá z CaCO3
-jemně mletá křída se nechá sedimentovat ve vodě, po usazení se voda vypustí a nejjemnější vrchní vrstva se sbírá pro použití k leštění
-používá se ve směsi s vodou k závěrečnému vyleštění pryskyřičných náhrad
3.Oxid železitý
-amorfní hnědočervený prášek získaný stejně jako plavená křídasedimentací, čím tnavší je jeho barva, tím je tvrdší
-je znám pod názvem zlatnická růž
-pomocí vhodného pojiva je upraven do tuhé pasty
-užívá se k leštění zlatých slitin
4.Oxid chromitý
-amorfní prášek zelené barvy ,upravený do tuhé pasty
-používá se k leštění vysokotavitelných slitin stříbra a paladia
Jiné kovové oxidy se u nás k leštění nepoužívají.
Po skončení leštění se musí všechny zbytky leštících prostředků z povrchu důkladně smýt, případně odmastit..
Při úpravě povrchu kovů se příprava před leštěním provádí gumovými nástroji, ale lze použít i pemzy nebo rotační kovové frézy = finýrky. Tlak na povrch musí být minimální. Do vysokého lesku se leští krátkými silnými dotyky leštícího kotouče.
U slitin lze použít k leštění elektrolýza, po níž je vždy nutné dodat náhradě vysoký lesk mechanicky.
Při leštění pryskyřic se doporučuje používat speciálně vyráběné pasty, které lépe chladí povrch než práškové prostředky smíchané s vodou. Obzvlášť opatrně je třeba leštit somopolymerující pryskyřice, které jsou měkčí a vyžadují tedy zvlášť ochranu před teplem vznikajícím při leštěním pryskyřice začínají měknout při 70°C
Leštění a leštící prostředky
Leštění
= vytvoření hladké, zrcadlově lesklé povrchové plochy, aniž bychom použili nějaké leštidlo, které by utvořilo film na povrchu leštěné protézy
-leštící prostředky jsou buď nejjemnější mleté nebo amorfní prášky, které pomocí leštících nástrojů roztíráme na povrchu kovových nebo pryskyřičných náhrad
-užívané leštící prostředky mohou být tvrdší nebo měkčí než leštěný předmět
-úbytek hmoty při leštění je už jen velice malý – 5um
Používané leštící prostředky
1.Pemza
-ztuhlá láva, tvrdost podle Mohsa má 5-6, pro svojí tvrdost je někdy považována za brusný prostředek
-dodává se jako velmi jemný prášek, který se před použitím mísí s vodou
-složení: Al2O3, SiO2 a oxidy železa, vápníku, magnesia aj.
-používá se na pryskyřici, tvoří přechod mezi broušením a závěrečným leštěním
2.Plavená křída
-získává se z vápníkových skořápek drobných mořských živočichů
-převážně se skládá z CaCO3
-jemně mletá křída se nechá sedimentovat ve vodě, po usazení se voda vypustí a nejjemnější vrchní vrstva se sbírá pro použití k leštění
-používá se ve směsi s vodou k závěrečnému vyleštění pryskyřičných náhrad
3.Oxid železitý
-amorfní hnědočervený prášek získaný stejně jako plavená křídasedimentací, čím tnavší je jeho barva, tím je tvrdší
-je znám pod názvem zlatnická růž
-pomocí vhodného pojiva je upraven do tuhé pasty
-užívá se k leštění zlatých slitin
4.Oxid chromitý
-amorfní prášek zelené barvy ,upravený do tuhé pasty
-používá se k leštění vysokotavitelných slitin stříbra a paladia
Jiné kovové oxidy se u nás k leštění nepoužívají.
Po skončení leštění se musí všechny zbytky leštících prostředků z povrchu důkladně smýt, případně odmastit..
Při úpravě povrchu kovů se příprava před leštěním provádí gumovými nástroji, ale lze použít i pemzy nebo rotační kovové frézy = finýrky. Tlak na povrch musí být minimální. Do vysokého lesku se leští krátkými silnými dotyky leštícího kotouče.
U slitin lze použít k leštění elektrolýza, po níž je vždy nutné dodat náhradě vysoký lesk mechanicky.
Při leštění pryskyřic se doporučuje používat speciálně vyráběné pasty, které lépe chladí povrch než práškové prostředky smíchané s vodou. Obzvlášť opatrně je třeba leštit somopolymerující pryskyřice, které jsou měkčí a vyžadují tedy zvlášť ochranu před teplem vznikajícím při leštěním pryskyřice začínají měknout při 70°C
21. Obličejové oblouky - Protetická technologie
Protetická technologie
Obličejové oblouky
- slouží k montáži modelů do poloadaptabilních artikulátorů a seřizování těchto přístrojů podle údajů zjištěných u pacientů.
Lze je použít k :
- zachycení osové vzdálenosti (horní řezáková bod – středy kondylů)
- zachycení mezikondylové vzdálenosti (mezi zevními plochami kondylů)
- určení průběhu okluzní roviny
- určení průběhu mezikondylové osy spojnice kondylových středů)
- registraci průběhu kondylové dráhy (podélné)
Hlavní částí obličejového oblouku je rám s posuvnými konsulárními koncovkami, opatřený posuvnou vidlicí (lžičkou) a orbitální tyčinkou. Jednodušší oblouky mají koncovky posuvné pouze transverzálně, složitější též sagitálně.
Důležité pro použití o.o. jsou tyto body a roviny na obličeji:
- rovina angulo-trageální (zevní koutek oka – dolní pól tragu)
- rovina orbito-axiální (orbito-trageální : dolní okraj očnice – vrchol tragu)
- rovina naso-trageální = protetická (odstup křídla nosního – dolní pól tragu)
Osovou vzdálenost zachytíme tak, že vidlici upevníme mezi valy skusových šablon (tak aby středem zachytily horní řezákový bod) a hroty koncovek oblouku nařídíme na středy kondylů. Frontálním seřízením hrotů koncovek zachytíme zároveň mezikondylovou vzdálenost.
Nařízením hrotu orbitální tyčinky (posuvné kolem a podél osy oblouku) na dolní okraj orbity vyznačíme jednak průběh orbitoaxiální roviny , jednak průběh protetické roviny.
Sagitálním seřízením koncovek za šarnýrového pohybu mandibuly v rozsahu asi 2 cm určíme průběh mezikondylové osy (koncovky musí rotovat v jednom bodě).
Po upevnění hrotů koncovek oblouku nad kondylové středy určíme a příp. zaregistrujeme graficky průběh a sklon sagitální kondylové dráhy.
Nastavený oblouk sejmeme z obličeje spolu se skusovými šablonami a montujeme jej na příslušný typ artikulátoru.
Pantografy jsou přístroje k registraci (dvoj- či trojrozměrné) pohybů kondylů, příp. celé mandibuly, a k seřizování plně adaptabilních artikulátorů podle údajů zjištěných u pacienta.
Mandibulární kineziografy jsou přístroje k registraci (dvoj- či trojrozměrné) výhradně pohybů mandibuly, mohou být intra- nebo extraorální.
Mechanické přístroje
Mezi nejstarší mechanické přístroje patří extraorální kineziograf a pantograf k dvojrozměrné registraci podle Gysiho, jímž se v podstatě podobají všechny mechanické přístroje novější.
Intraorální kineziografy pro dvojrozměrnou registraci reprezentuje v poslední době např. Funktiograph podle Kleinrokové.
V 60. letech sestrojil Guichet ve spolupráci s firmou Denar Comp pantograf k trojrozměrné registraci – Denáre Pantograph – natolik jednoduchý, že byl používán v praxi i ve výuce.
Slavicek sestrojil hodinkový registrátor pohybů mezikondylové osy pod názvem SAM-Axiograph, k němuž lze připojit samostatné zařízení pro grafický záznam Bennettova pohybu.
Lee sestrojil tzv. stereopantograf pod názvem Lee-Recorder, v němž kuličkový vrtáček v násadci turbinové vrtačky na obou stranách přístroje prostorově registruje pohyby mandibulárního konsulu do destičky z plexiskla. Obě destičky se pak zamontují do speciálního artikulátoru. Podle nich lze pak kdykoli přístrojově reprodukovat individuální pohyby kondylů, resp. mandibuly.
Mechanicko-elektronické přístroje
Připojením mechanického přístroje na elektronický počítač vznikl mechanicko-elektronický pantograf Pantronic (Denar), zaznamenávající pohyby kondylů elektronicky na obrazovku přímo nebo prostřednictvím feromagnetického pásku.
Principiálně zajímavější řešení mandibulárního kineziografu navrhli Körber a Luckenbach. Přístroj je založen na sedmi potenciometrech, vzájemně propojených táhly a připojených paraokluzními dlahami na horní a dolní čelist. Různě vysoké elektrické potenciály vznikající při různých pohybech mandibuly se přenášejí sedmi kanály do počítače, opatřeného obrazovkou a tiskacím zařízením.
Elektronické přístroje
Představitelem této skupiny přístrojů je např. pantograf podle Ohlroggeho, který je založen na principu přeměny světelné energie v elektrickou. Ze dvou fotodiod v oblasti čelistních kloubů se přenášejí elektrické impulsy do počítače a odtud na obrazovku, příp. do tiskacího zařízení. Přístroj zaregistruje během 8-45 sekund (což odpovídá frekvenci 60-10 Hz) až 450 měřících hodnot, což umožňuje postihnout i luxaci čelistního kloubu. Tímto přístrojem je možné zaregistrovat pohyb libovolného místa na mandibule i dolním dolním zubním oblouku, př. hrbolku moláru. Měřící zařízení bylo testováno na poloindividuálním artikulátoru a konstatována přesnost±0,05mm.Novinka na dnešním trhu je obličejový oblouk ARCUS (firma KaVo)-artikulátorPROTAR.
Obličejové oblouky
- slouží k montáži modelů do poloadaptabilních artikulátorů a seřizování těchto přístrojů podle údajů zjištěných u pacientů.
Lze je použít k :
- zachycení osové vzdálenosti (horní řezáková bod – středy kondylů)
- zachycení mezikondylové vzdálenosti (mezi zevními plochami kondylů)
- určení průběhu okluzní roviny
- určení průběhu mezikondylové osy spojnice kondylových středů)
- registraci průběhu kondylové dráhy (podélné)
Hlavní částí obličejového oblouku je rám s posuvnými konsulárními koncovkami, opatřený posuvnou vidlicí (lžičkou) a orbitální tyčinkou. Jednodušší oblouky mají koncovky posuvné pouze transverzálně, složitější též sagitálně.
Důležité pro použití o.o. jsou tyto body a roviny na obličeji:
- rovina angulo-trageální (zevní koutek oka – dolní pól tragu)
- rovina orbito-axiální (orbito-trageální : dolní okraj očnice – vrchol tragu)
- rovina naso-trageální = protetická (odstup křídla nosního – dolní pól tragu)
Osovou vzdálenost zachytíme tak, že vidlici upevníme mezi valy skusových šablon (tak aby středem zachytily horní řezákový bod) a hroty koncovek oblouku nařídíme na středy kondylů. Frontálním seřízením hrotů koncovek zachytíme zároveň mezikondylovou vzdálenost.
Nařízením hrotu orbitální tyčinky (posuvné kolem a podél osy oblouku) na dolní okraj orbity vyznačíme jednak průběh orbitoaxiální roviny , jednak průběh protetické roviny.
Sagitálním seřízením koncovek za šarnýrového pohybu mandibuly v rozsahu asi 2 cm určíme průběh mezikondylové osy (koncovky musí rotovat v jednom bodě).
Po upevnění hrotů koncovek oblouku nad kondylové středy určíme a příp. zaregistrujeme graficky průběh a sklon sagitální kondylové dráhy.
Nastavený oblouk sejmeme z obličeje spolu se skusovými šablonami a montujeme jej na příslušný typ artikulátoru.
Pantografy jsou přístroje k registraci (dvoj- či trojrozměrné) pohybů kondylů, příp. celé mandibuly, a k seřizování plně adaptabilních artikulátorů podle údajů zjištěných u pacienta.
Mandibulární kineziografy jsou přístroje k registraci (dvoj- či trojrozměrné) výhradně pohybů mandibuly, mohou být intra- nebo extraorální.
Mechanické přístroje
Mezi nejstarší mechanické přístroje patří extraorální kineziograf a pantograf k dvojrozměrné registraci podle Gysiho, jímž se v podstatě podobají všechny mechanické přístroje novější.
Intraorální kineziografy pro dvojrozměrnou registraci reprezentuje v poslední době např. Funktiograph podle Kleinrokové.
V 60. letech sestrojil Guichet ve spolupráci s firmou Denar Comp pantograf k trojrozměrné registraci – Denáre Pantograph – natolik jednoduchý, že byl používán v praxi i ve výuce.
Slavicek sestrojil hodinkový registrátor pohybů mezikondylové osy pod názvem SAM-Axiograph, k němuž lze připojit samostatné zařízení pro grafický záznam Bennettova pohybu.
Lee sestrojil tzv. stereopantograf pod názvem Lee-Recorder, v němž kuličkový vrtáček v násadci turbinové vrtačky na obou stranách přístroje prostorově registruje pohyby mandibulárního konsulu do destičky z plexiskla. Obě destičky se pak zamontují do speciálního artikulátoru. Podle nich lze pak kdykoli přístrojově reprodukovat individuální pohyby kondylů, resp. mandibuly.
Mechanicko-elektronické přístroje
Připojením mechanického přístroje na elektronický počítač vznikl mechanicko-elektronický pantograf Pantronic (Denar), zaznamenávající pohyby kondylů elektronicky na obrazovku přímo nebo prostřednictvím feromagnetického pásku.
Principiálně zajímavější řešení mandibulárního kineziografu navrhli Körber a Luckenbach. Přístroj je založen na sedmi potenciometrech, vzájemně propojených táhly a připojených paraokluzními dlahami na horní a dolní čelist. Různě vysoké elektrické potenciály vznikající při různých pohybech mandibuly se přenášejí sedmi kanály do počítače, opatřeného obrazovkou a tiskacím zařízením.
Elektronické přístroje
Představitelem této skupiny přístrojů je např. pantograf podle Ohlroggeho, který je založen na principu přeměny světelné energie v elektrickou. Ze dvou fotodiod v oblasti čelistních kloubů se přenášejí elektrické impulsy do počítače a odtud na obrazovku, příp. do tiskacího zařízení. Přístroj zaregistruje během 8-45 sekund (což odpovídá frekvenci 60-10 Hz) až 450 měřících hodnot, což umožňuje postihnout i luxaci čelistního kloubu. Tímto přístrojem je možné zaregistrovat pohyb libovolného místa na mandibule i dolním dolním zubním oblouku, př. hrbolku moláru. Měřící zařízení bylo testováno na poloindividuálním artikulátoru a konstatována přesnost±0,05mm.Novinka na dnešním trhu je obličejový oblouk ARCUS (firma KaVo)-artikulátorPROTAR.
20. Chromkobaltové dentální slitiny - Protetická technologie
Protetická technologie
Chromkobaltové dentální slitiny
- během celé doby užívání se stále zlepšují a zcela vytlačují ve stejných indikacích používané zlaté slitiny
1) Složení
- základem všech je tuhý roztok kobaltu a chrómu v poměru asi 3:1
( tvoří asi 90% hmoty slitiny)
2) Odolnost slitin proti korozi
- je větší než u nerezavějících ocelí díky vyššímu obsahu chrómu
- tím je zaručena povrchová pasivita, což umožňuje používat chromkobaltové slitiny jako implantační materiál v chirurgii)
- mají vysokou tvrdost, která je snížena přísadami ( zvyšují pevnost v tahu a tažnost)
3) Tepelný interval
- leží značně vysoko, dosahuje asi 1350 °C
- doporučuje se odlévat výhradně v licích přístrojích po roztavení vysokofrekvenční indukcí ( nepoužívat ani plamene, ani oblouku)
4) Opakované lití
- tedy užívání nálitků v kombinaci s novou litinou (většinou 1:1)
- zhoršuje mechanické vlastnosti slitiny
- u čs. slitiny Oralium se doporučuje opakované tavení dvakrát po sobě
5) Tekutost litiny
- zaručuje ji vysoký obsah kobaltu ve slitině
- dobře se odlévají i nejtenší konstrukční prvky (u litých desek se považuje za hranici tloušťka 0,4 mm)
6) Kontrakce
- je nevýhodnou vlastností při tuhnutí a chladnutí, dosahuje asi 2,4%
- chromkobalty lijeme do fosfátových nebo etylsilikátových form. Hmot
- všechny chromkobaltové slitiny, užité ke konstrukci snímatelných protéz, se lijí na model
z formovací hmoty
- v poslední době se chromkobalty začínají užívat i ve fixní protetice, zejména k napalování
keramiky
Čs. slitina se nazývá Oralium
- kontrakce činí asi 2-3% ( místo vody tedy užijeme Silisan)
- obsah uhíku ve slitině je poměrně větší, takže mechanické vlastnosti nejsou optimální
Další slitina s lepšími vlastnostmi je Kdynium.
Chromkobaltové dráty
- snížením obsahu kobaltu ve slitině ve prospěch niklu lze získat materiál, který se dá dobře mechanicky vytvrzovat
- drát je dodáván jako polotvrdý a po mechanickém vytvrzení má dvojnásobnou tvrdost než nerezavějící ocelové dráty
- k vytvrzení stačí prosté zformování pomocí kleští
- výroba chromkobaltových drátů je velmi obtížná
- hotové spony lze dokonce letovat na kovové konstrukce
- na našem trhu se chromkobaltové dráty nevyskytují
Chromniklové slitiny
- užívají se převážně ve fixní protetice ke zhotovování kovových konstrukcí pro napalování
keramiky
- hlavní součástí těchto slitin je nikl ( 70 – 80%) a chróm ( 10 – 16%)
- jako další prvky se užívá např. hliník, železo, molybden, mangan, berylium a křemík
- mají značnou kontrakci – 2,5%
- vynikají stálostí a odolností proti korozi v dutině ústní
- díky značné tvrdosti jsou vhodné k napalování keramiky, protože se v ústech žvýkacím
tlakem pružně nedeformují
V našich laboratořích se občas zpracovává slitina Wiron S.
U nás se chromniklové slitiny nevyrábějí.
NEREZAVĚJÍCÍ OCEL
- přesněji nazývaná chromniklová ocel je nejstarší známá slitina v protetice
- základem je vždy železo, chróm, nikl, uhlík
- má značnou kontrakci, malou pružnost po odlití, proto se nepoužívá
dráty z nerezavějící oceli
- mají čelní postavení v protetice i ortodontii
- dodávají se v různé tvrdosti, v různých profilech ( kulatý, oválný, polooválný) a v různých průměrech ( od 0,2 - 4mm)
- tvářením za studena se vytvrzují
Chromkobaltové dentální slitiny
- během celé doby užívání se stále zlepšují a zcela vytlačují ve stejných indikacích používané zlaté slitiny
1) Složení
- základem všech je tuhý roztok kobaltu a chrómu v poměru asi 3:1
( tvoří asi 90% hmoty slitiny)
2) Odolnost slitin proti korozi
- je větší než u nerezavějících ocelí díky vyššímu obsahu chrómu
- tím je zaručena povrchová pasivita, což umožňuje používat chromkobaltové slitiny jako implantační materiál v chirurgii)
- mají vysokou tvrdost, která je snížena přísadami ( zvyšují pevnost v tahu a tažnost)
3) Tepelný interval
- leží značně vysoko, dosahuje asi 1350 °C
- doporučuje se odlévat výhradně v licích přístrojích po roztavení vysokofrekvenční indukcí ( nepoužívat ani plamene, ani oblouku)
4) Opakované lití
- tedy užívání nálitků v kombinaci s novou litinou (většinou 1:1)
- zhoršuje mechanické vlastnosti slitiny
- u čs. slitiny Oralium se doporučuje opakované tavení dvakrát po sobě
5) Tekutost litiny
- zaručuje ji vysoký obsah kobaltu ve slitině
- dobře se odlévají i nejtenší konstrukční prvky (u litých desek se považuje za hranici tloušťka 0,4 mm)
6) Kontrakce
- je nevýhodnou vlastností při tuhnutí a chladnutí, dosahuje asi 2,4%
- chromkobalty lijeme do fosfátových nebo etylsilikátových form. Hmot
- všechny chromkobaltové slitiny, užité ke konstrukci snímatelných protéz, se lijí na model
z formovací hmoty
- v poslední době se chromkobalty začínají užívat i ve fixní protetice, zejména k napalování
keramiky
Čs. slitina se nazývá Oralium
- kontrakce činí asi 2-3% ( místo vody tedy užijeme Silisan)
- obsah uhíku ve slitině je poměrně větší, takže mechanické vlastnosti nejsou optimální
Další slitina s lepšími vlastnostmi je Kdynium.
Chromkobaltové dráty
- snížením obsahu kobaltu ve slitině ve prospěch niklu lze získat materiál, který se dá dobře mechanicky vytvrzovat
- drát je dodáván jako polotvrdý a po mechanickém vytvrzení má dvojnásobnou tvrdost než nerezavějící ocelové dráty
- k vytvrzení stačí prosté zformování pomocí kleští
- výroba chromkobaltových drátů je velmi obtížná
- hotové spony lze dokonce letovat na kovové konstrukce
- na našem trhu se chromkobaltové dráty nevyskytují
Chromniklové slitiny
- užívají se převážně ve fixní protetice ke zhotovování kovových konstrukcí pro napalování
keramiky
- hlavní součástí těchto slitin je nikl ( 70 – 80%) a chróm ( 10 – 16%)
- jako další prvky se užívá např. hliník, železo, molybden, mangan, berylium a křemík
- mají značnou kontrakci – 2,5%
- vynikají stálostí a odolností proti korozi v dutině ústní
- díky značné tvrdosti jsou vhodné k napalování keramiky, protože se v ústech žvýkacím
tlakem pružně nedeformují
V našich laboratořích se občas zpracovává slitina Wiron S.
U nás se chromniklové slitiny nevyrábějí.
NEREZAVĚJÍCÍ OCEL
- přesněji nazývaná chromniklová ocel je nejstarší známá slitina v protetice
- základem je vždy železo, chróm, nikl, uhlík
- má značnou kontrakci, malou pružnost po odlití, proto se nepoužívá
dráty z nerezavějící oceli
- mají čelní postavení v protetice i ortodontii
- dodávají se v různé tvrdosti, v různých profilech ( kulatý, oválný, polooválný) a v různých průměrech ( od 0,2 - 4mm)
- tvářením za studena se vytvrzují
19. Zpracování bazální pryskyřice - Protetická technologie
Protetická technologie
Zpracování bazální pryskyřice
Bazální pryskyřice používáme pro výrobu :
o Čátečných snímatelných a celkových náhrad
o Ortodontických aparátů
o Dlah
o Individuálních otiskovacích lžic
Požadavky na bazální pryskyřice:
o Fiziální vlastnosti
o Imitace vzhledu měkkých tkání
o Odolnost k teplotním změnám
o Pevnost
o Lehkost
o Nesmí měnit tvar a barvu
Mechanické vlastnosti :
o Odolnost proti lomu
o Abrazi
o Následkům pádu náhrady
o Rigidita (žvýkací tlak)
o Přiměřená pružnost (resilience)
Chemické vlastnosti :
o Inertnotnost k měkkým tkáním a k prostředí dutině ústní
o Nesmí vyvolat alergii, ani toxickou reakci vlivem zbytkového monomeru
Biologické vlastnosti
o Nesmí iritovat měkké tkáně
o Působit toxicky
Bazální pryskyřice stejně jako korunkové pryskyřice tuhnou polymerací.
Polymerace je proces zesíťování molekul nízkomolekulární látky (monomeru) za vzniku vysokomolekulární látky – polymeru. Výsledná látka má stejné chemické složení, ale jiné skupenství a fyzikální vlastnosti.
Rozrušením dvojné vazby mezi dvěma uhlíkovými atomy se vytvoří aktivní centrum, na které se vážou další molekuly za vzniku polymetakrylátů, nebo polyvynilchloridů.
Je to exotermická reakce, kterou lze zahájit:
o Teplem
o Chemickými iniciátory
o Světlem
o Působením mikrovln
Radikálová řetězová polymerace má několik fází :
1) iniciace – napojení benzoylového radikálu na polymerovatelnou molekulu – čili iniciace radikálové polymerace
2) propagace – růst řetězce napojováním molekul
3) terminace – polymerace končí a růst řetězce se zastavuje
Podle aktivační energie nutné k zahájení polymerace může být polymerace :
o chemopolymerace - iniciátor-látka, která se rozpadá na účinné radikály(peroxidy,perkyseliny)
o fotopolymerace - paprsky s krátkou vlnovou délkou (UV záření, stroboskopické halogenové světlo)
o termopolymerace – tepelná energie
o mikrovlnná polymerace - Vyvolává polymeraci přeměnou energie elektromagnetického vlnění na teplo uvnitř tělesa.Čas polymerace- 3min.
Samovolné polymeraci můžeme zabránit :
o Vyvolává ji např. teplo, světlo – INHIBITORY
o Látky fenolové skupiny (hydrochinon, fenol)
o Monomer expedován v lahvičkách z tmavého skla
MMA pryskyřice
MMA – metakrylan metylnatý
o Kapalina o hustotě 0,95g/cm³s bodem varu 100,3 ˚C.
o CH₂=CH- vinylová vazba je v molekule nestálá, má snahu samovolně polymerovat a přecházet na sklovitý polymer o hustotě 1,19g/cm
o Složení tekutiny - Monomer
- 5-10% síťovadlo-etylenglykol
- Stabilizátor- hydrochinon
- Akcelerátor- dimetyl-p-toluidin (u rychle polymerujících prysk.)
- Změkčovadla – dibutylftalát (u některých pryskyřic)
o Složení prášku - Perlový polymer
- Iniciátor (di-benzoylperoxid)
- Barevné pigmenty (CdS, HgS, Fe₂O₃ )
Podle způsobu zpracování MMA dělíme na :
o Lisovací
o Volně modelovatelné
o Licí
Nevýhody MMA :
o Polymerační kontrakce
o Vysoký KTR
o Zbytkový monomer – změkčení materiálu a negativní biologické působení po vyloučení zůstává porozita
o Alkohol a některá antiseptika narušují povrch
Klasická Kultzerova polymerace
o Probíhá ve vodní lázni 2-3l vody na jednu kyvetu.
o Kyveta musí být izolovaná od stěn.
o Studenou lázeň zvolna zahříváme na 60-70 st.C,udržujeme půl až hodinu při 73 st. je kyveta homogenně prohřátá.
o Přívod tepla zvýšíme až dosáhneme 100st.C,které udržujeme půl hodiny.
Polymerace bazálních pryskyřic :
o Chemoplastická metoda lisování – optimální hmotností mísící poměr pro Superacryl je 2,4g prášku :1g tekutiny. Objemový poměr 3:1.
o Chemoplastická metoda litím – polymerace 30 min., teplota 40-45°C, tlak 0,3-0,6 Mpa. Způsoby lití pryskyřic – volné, odstředivé, injekční, vakuové.
o Chemoplastická metoda vystřikování chemicky tuhnoucích polymerů – těsto vstřikujeme pod tlakem do sádrové formy během celé polymerace. Čas 30 min, teplota 55°C, tlak 0,4MPa, rychlost vtlačování těsta 8-10 mm za sekundu.
o Chemoplastická metoda vstřikování těsta – tepelná polymerace – teplota 95-100°C, čas 35 min při zvýšeném tlaku
o Termoplastická metoda lisování kombinovaná s vtlačováním těsta – materiál v kyvetě se infračervenou lampou ohřeje, polymerace při zvýšení tlaku v lázni při teplotě 97°C po dobu 90 min.
o Termoplastická metoda vstřikování těsta – polyan (G Dental) – granulovaný materiál plastifikuje ve válci přístroje na vstřikovací lití pod vysokým tlakem do ochlazené ocelové formy.
Zpracování bazální pryskyřice
Bazální pryskyřice používáme pro výrobu :
o Čátečných snímatelných a celkových náhrad
o Ortodontických aparátů
o Dlah
o Individuálních otiskovacích lžic
Požadavky na bazální pryskyřice:
o Fiziální vlastnosti
o Imitace vzhledu měkkých tkání
o Odolnost k teplotním změnám
o Pevnost
o Lehkost
o Nesmí měnit tvar a barvu
Mechanické vlastnosti :
o Odolnost proti lomu
o Abrazi
o Následkům pádu náhrady
o Rigidita (žvýkací tlak)
o Přiměřená pružnost (resilience)
Chemické vlastnosti :
o Inertnotnost k měkkým tkáním a k prostředí dutině ústní
o Nesmí vyvolat alergii, ani toxickou reakci vlivem zbytkového monomeru
Biologické vlastnosti
o Nesmí iritovat měkké tkáně
o Působit toxicky
Bazální pryskyřice stejně jako korunkové pryskyřice tuhnou polymerací.
Polymerace je proces zesíťování molekul nízkomolekulární látky (monomeru) za vzniku vysokomolekulární látky – polymeru. Výsledná látka má stejné chemické složení, ale jiné skupenství a fyzikální vlastnosti.
Rozrušením dvojné vazby mezi dvěma uhlíkovými atomy se vytvoří aktivní centrum, na které se vážou další molekuly za vzniku polymetakrylátů, nebo polyvynilchloridů.
Je to exotermická reakce, kterou lze zahájit:
o Teplem
o Chemickými iniciátory
o Světlem
o Působením mikrovln
Radikálová řetězová polymerace má několik fází :
1) iniciace – napojení benzoylového radikálu na polymerovatelnou molekulu – čili iniciace radikálové polymerace
2) propagace – růst řetězce napojováním molekul
3) terminace – polymerace končí a růst řetězce se zastavuje
Podle aktivační energie nutné k zahájení polymerace může být polymerace :
o chemopolymerace - iniciátor-látka, která se rozpadá na účinné radikály(peroxidy,perkyseliny)
o fotopolymerace - paprsky s krátkou vlnovou délkou (UV záření, stroboskopické halogenové světlo)
o termopolymerace – tepelná energie
o mikrovlnná polymerace - Vyvolává polymeraci přeměnou energie elektromagnetického vlnění na teplo uvnitř tělesa.Čas polymerace- 3min.
Samovolné polymeraci můžeme zabránit :
o Vyvolává ji např. teplo, světlo – INHIBITORY
o Látky fenolové skupiny (hydrochinon, fenol)
o Monomer expedován v lahvičkách z tmavého skla
MMA pryskyřice
MMA – metakrylan metylnatý
o Kapalina o hustotě 0,95g/cm³s bodem varu 100,3 ˚C.
o CH₂=CH- vinylová vazba je v molekule nestálá, má snahu samovolně polymerovat a přecházet na sklovitý polymer o hustotě 1,19g/cm
o Složení tekutiny - Monomer
- 5-10% síťovadlo-etylenglykol
- Stabilizátor- hydrochinon
- Akcelerátor- dimetyl-p-toluidin (u rychle polymerujících prysk.)
- Změkčovadla – dibutylftalát (u některých pryskyřic)
o Složení prášku - Perlový polymer
- Iniciátor (di-benzoylperoxid)
- Barevné pigmenty (CdS, HgS, Fe₂O₃ )
Podle způsobu zpracování MMA dělíme na :
o Lisovací
o Volně modelovatelné
o Licí
Nevýhody MMA :
o Polymerační kontrakce
o Vysoký KTR
o Zbytkový monomer – změkčení materiálu a negativní biologické působení po vyloučení zůstává porozita
o Alkohol a některá antiseptika narušují povrch
Klasická Kultzerova polymerace
o Probíhá ve vodní lázni 2-3l vody na jednu kyvetu.
o Kyveta musí být izolovaná od stěn.
o Studenou lázeň zvolna zahříváme na 60-70 st.C,udržujeme půl až hodinu při 73 st. je kyveta homogenně prohřátá.
o Přívod tepla zvýšíme až dosáhneme 100st.C,které udržujeme půl hodiny.
Polymerace bazálních pryskyřic :
o Chemoplastická metoda lisování – optimální hmotností mísící poměr pro Superacryl je 2,4g prášku :1g tekutiny. Objemový poměr 3:1.
o Chemoplastická metoda litím – polymerace 30 min., teplota 40-45°C, tlak 0,3-0,6 Mpa. Způsoby lití pryskyřic – volné, odstředivé, injekční, vakuové.
o Chemoplastická metoda vystřikování chemicky tuhnoucích polymerů – těsto vstřikujeme pod tlakem do sádrové formy během celé polymerace. Čas 30 min, teplota 55°C, tlak 0,4MPa, rychlost vtlačování těsta 8-10 mm za sekundu.
o Chemoplastická metoda vstřikování těsta – tepelná polymerace – teplota 95-100°C, čas 35 min při zvýšeném tlaku
o Termoplastická metoda lisování kombinovaná s vtlačováním těsta – materiál v kyvetě se infračervenou lampou ohřeje, polymerace při zvýšení tlaku v lázni při teplotě 97°C po dobu 90 min.
o Termoplastická metoda vstřikování těsta – polyan (G Dental) – granulovaný materiál plastifikuje ve válci přístroje na vstřikovací lití pod vysokým tlakem do ochlazené ocelové formy.
18. Konfekční umělé zuby, druhy, mužské a ženské znaky - Protetická technologie
Protetická technologie
Konfekční umělé zuby, druhy, mužské a ženské znaky
Umělé, konfekčně zhotovené zuby, jsou určeny k umisťování do rozsáhlejších náhrad – ČSN a celkové náhrady.
V současnosti existují dva typy protézních zubů:
§ keramické
o Pro frontální úsek tzv. Kramponovy podle vyčnívajících kovových čípků sloužících k profilaxi v bazální hmotě náhrady.
o Pro laterální úsek tzv. diatorické a v bázi náhrady jsou zakotveny pomocí podsekřivé dutiny na spodní straně.
§ Keramické zuby vynikají estetikou, ale v porovnání s pryskyřičnými mají řadu nevýhod :
- Abraze antagonistů (u přirozených zubů může být výrazná)
- Přenos ŽT je rigidní – snazší přetížení alveolární kosti
- Vazba k bazální pryskyřici je pouze mechanická
- Materiál je křehký a lomivý
- Složité úpravy barvy a tvaru
- Opravy jsou náročnější
- Jsou možné zvukové fenomény v čelisti
- Cena
§ Pryskyřičné
§ Nevýhody:
- Výrazná abraze
- Způsob snížení výšky skusu
- Výrazně mění okluzní reliéf
§ Vyrábí se z pryskyřičného těsta modifikací způsobu užívaného v laboratořích. Postup je pro tovární výrobu upraven tak, že se do kovových forem nanáší polymerní prášek, vlhčí se monomerem, po uzavření formy se předehřívá a pak polymeruje při vysoké teplotě 160 – 200°C pod tlakem.
§ Díky továrnímu zpracování jsou umělé zuby kvalitnější než korunkové prysykřice zpracované v laboratoři. Dodávají se v garniturách buď zvlášť frontální a laterální nebo kompletní tzv.osmadvacítky pro obě totální protézy najednou, v odpovídajích tvarech, barvách a velikostech. Každá sada nese označení tvaru a barvy.
Estetická pravidla pro výběr umělých zubů
1) obecná pravidla (znaky pohlavně nespecifické)
o U starších lidí má být při mírně otevřených ústech viditelná incizální část frontálních zubů pouze 1-2 mm. U pacientů dlouhodobě bezzubých bude incize probíhat s dolním okrajem horního rtu. Vzdálenost křídel nosu odpovídá šířce frontálního úseku od pravého k levému hrotu špičáku. Laterální část labiální plochy špičáku nemá být při úsměvu viditelná - tak zajistíme bukální koridory. To jsou tmavé trojúhelníky v ústních koutcích. Zakřivení řezací hrany velkých a malých horních řezáků odpovídá tvaru nosní báze. Dolní frontální zuby se mají mírně překrývat.
2) konkrétní pravidla (znaky pohlavně specifické)
a. Mužské - prominující špičáky, zahrocené řezací hrany. Frontální zuby v horní a ve střední třetině mají větší objem.
b. Ženské - světlejší velké řezáky, zaoblené řezací hrany, největší objem je v dolní třetině zubu. Gingiva se modeluje slznou technikou a následně se prokresluje.
Volba zubů laterálního úseku
- závisí na zvolené okluzní a artikulační koncepci. Cíl je přenos žvýkacího tlaku kolmo na alveolární výběžek.
Toho lze dosáhnout pouze pomocí individuálních parametrů pro stavění zubů :
● zuby jsou širší jako alveolární hřeben
● v nejhlubším místě alveolárního hřebene stavíme první dolní molár – centrum žvýkací síly
● stavění zubů na vzestupné části alveolárního hřebene se má vyhnout šikmým rovinám
● tři tzv. jednotky na kvadrant dostačují pro funkci
● lingvalizace kontaktu laterálních zubů umožňuje stavění zubů bez omezení prostoru pro jazyk
● každý laterální zub musí mít autonomní žvýkací stabilitu
● zatížení jednoho zubu laterálního úseku nesmí vést ke ztrátě retence náhrady
● umělé hrbolkové zuby je nutno takto upravit nebo použít Gerbrovy kondiloformní zuby.
Okluzní koncepce
oboustranně vybalancovaná okluze :
Gerbrovy koncepce stavění umělého chrupu
Kalotovo stavění zubů
FGP koncepce - zajišťují oboustranně vybalancovanou okluzi
Stavění podle Waltera a Eichnera
jednostranně vybalancovaná okluze :
špičákové vedení
skupinová vedení
Konfekční umělé zuby, druhy, mužské a ženské znaky
Umělé, konfekčně zhotovené zuby, jsou určeny k umisťování do rozsáhlejších náhrad – ČSN a celkové náhrady.
V současnosti existují dva typy protézních zubů:
§ keramické
o Pro frontální úsek tzv. Kramponovy podle vyčnívajících kovových čípků sloužících k profilaxi v bazální hmotě náhrady.
o Pro laterální úsek tzv. diatorické a v bázi náhrady jsou zakotveny pomocí podsekřivé dutiny na spodní straně.
§ Keramické zuby vynikají estetikou, ale v porovnání s pryskyřičnými mají řadu nevýhod :
- Abraze antagonistů (u přirozených zubů může být výrazná)
- Přenos ŽT je rigidní – snazší přetížení alveolární kosti
- Vazba k bazální pryskyřici je pouze mechanická
- Materiál je křehký a lomivý
- Složité úpravy barvy a tvaru
- Opravy jsou náročnější
- Jsou možné zvukové fenomény v čelisti
- Cena
§ Pryskyřičné
§ Nevýhody:
- Výrazná abraze
- Způsob snížení výšky skusu
- Výrazně mění okluzní reliéf
§ Vyrábí se z pryskyřičného těsta modifikací způsobu užívaného v laboratořích. Postup je pro tovární výrobu upraven tak, že se do kovových forem nanáší polymerní prášek, vlhčí se monomerem, po uzavření formy se předehřívá a pak polymeruje při vysoké teplotě 160 – 200°C pod tlakem.
§ Díky továrnímu zpracování jsou umělé zuby kvalitnější než korunkové prysykřice zpracované v laboratoři. Dodávají se v garniturách buď zvlášť frontální a laterální nebo kompletní tzv.osmadvacítky pro obě totální protézy najednou, v odpovídajích tvarech, barvách a velikostech. Každá sada nese označení tvaru a barvy.
Estetická pravidla pro výběr umělých zubů
1) obecná pravidla (znaky pohlavně nespecifické)
o U starších lidí má být při mírně otevřených ústech viditelná incizální část frontálních zubů pouze 1-2 mm. U pacientů dlouhodobě bezzubých bude incize probíhat s dolním okrajem horního rtu. Vzdálenost křídel nosu odpovídá šířce frontálního úseku od pravého k levému hrotu špičáku. Laterální část labiální plochy špičáku nemá být při úsměvu viditelná - tak zajistíme bukální koridory. To jsou tmavé trojúhelníky v ústních koutcích. Zakřivení řezací hrany velkých a malých horních řezáků odpovídá tvaru nosní báze. Dolní frontální zuby se mají mírně překrývat.
2) konkrétní pravidla (znaky pohlavně specifické)
a. Mužské - prominující špičáky, zahrocené řezací hrany. Frontální zuby v horní a ve střední třetině mají větší objem.
b. Ženské - světlejší velké řezáky, zaoblené řezací hrany, největší objem je v dolní třetině zubu. Gingiva se modeluje slznou technikou a následně se prokresluje.
Volba zubů laterálního úseku
- závisí na zvolené okluzní a artikulační koncepci. Cíl je přenos žvýkacího tlaku kolmo na alveolární výběžek.
Toho lze dosáhnout pouze pomocí individuálních parametrů pro stavění zubů :
● zuby jsou širší jako alveolární hřeben
● v nejhlubším místě alveolárního hřebene stavíme první dolní molár – centrum žvýkací síly
● stavění zubů na vzestupné části alveolárního hřebene se má vyhnout šikmým rovinám
● tři tzv. jednotky na kvadrant dostačují pro funkci
● lingvalizace kontaktu laterálních zubů umožňuje stavění zubů bez omezení prostoru pro jazyk
● každý laterální zub musí mít autonomní žvýkací stabilitu
● zatížení jednoho zubu laterálního úseku nesmí vést ke ztrátě retence náhrady
● umělé hrbolkové zuby je nutno takto upravit nebo použít Gerbrovy kondiloformní zuby.
Okluzní koncepce
oboustranně vybalancovaná okluze :
Gerbrovy koncepce stavění umělého chrupu
Kalotovo stavění zubů
FGP koncepce - zajišťují oboustranně vybalancovanou okluzi
Stavění podle Waltera a Eichnera
jednostranně vybalancovaná okluze :
špičákové vedení
skupinová vedení
17. Čelistní simulátory, rozdělení, konstrukční principy - Protetická technologie
Protetická technologie
Čelistní simulátory, rozdělení, konstrukční principy
Slouží k přenesení zjištěných hodnot u pacienta do laboratoře, k optimální rekonstrukci chrupu jak po stránce funkční , tak i estetické. Správná funkce neznamená jenom rehabilitaci žvýkání a fonace danou zubními oblouky, ale znamená i správnou funkci temporomandibulárního kloubu a správného napětí svalů. Jou to přístroje napodobující lidský čelistní aparát pro účely studia činnosti žvýkacího ústrojí a také výroby terapeutických pomůcek a protéz. 4elistní simulátory jsou založeny v podstatě na dvou funkčních principech: na principu kloubů nebo na jiném principu; podle toho rozeznáváme artikulátory a bezkloubové simulátory.
Artikulátory
Mají dvě ramena imitující horní a dolní čelist. Ramena jsou spojena klouby. Vertikální i horizontální pohyby mandibuly se u všech artikulátorů prakticky imitují horním ramenem (což na principu nic nemění). Na většinu artikulátorů lze přenést ze šablon horní řezákový bod a okluzní rovinu.
Pokud je kloubní hlavička přístroje součástí horního a kloubní jamky dolního ramene, označují se někdy takové artikulátory jako typ Non-arcon. Pokud odpovídá přirozeným poměrům s jamkou na horním a hlavičkou na dolním rameni, označují se jako typ Arcon.
Artikulátory třídí Wilson a Lang (1982) na:
Přístroje neadaptabilní
- šarmírové přístroje (okludory), např. přístroj podle Hubera nebo OK-1 (Chirana),
- přístroje s pevnou kondilovou dráhou, příp. s registrátorem řezákového vedení, např. přístroj Gysi Simplex.
Přístroje poloadaptabilní
- přístroje s možností fixace situačních modelů pomocí obličejového oblouku s pevnou mezikondylovou osou, např. přístroj Dentatus,
- přístroje s možností fixace situačních modelů pomocí obličejového oblouku s posuvnou mezikondylovou osou, např. přístroje Gysi Trubyte, přístroje podle Klečatského a jiné.
Přístroje plně adaptabilní
- mezi plně adaptabilní (=gnatologické) přístroje, s možností fixace situačních modelů pomocí pantografu, patří např. Gnathoscop podle McColluma, artikulátor WM-Arcon, artikulátor Hanau, Gnathomat, apod. Naposledy jmenovaný přístroj je zajímavý tím že má volně pohyblivou mezikondilovou osu a že situační modely se do něho fixují pomocí intraorálních registrů žvýkacích dlah.
Bezkloubové simulátory
Bezkloubové simulátory mandibulárních pohybů mohou fungovat na principu
a. pohybu skluzných plošek
b. pohybu hrotového záznamu
Přístroje fungují na principu pohybu skluzových plošek
Představitelem této skupiny přístrojů je např. Stansberyho trojnožka.
Stansberyho trojnožka se skládá z podstavce (na který se upevňuje dolní situační model) a stolku (na který se upevňuje horní situační model). Na tři nosné sloupky podstavce s individuálně stavitelnými skluznými ploškami nasedají tři nohy stolku ukončené hroty, které se mohou po těchto ploškách pohybovat všemi směry. Podle intraorálních záznamů exkurzí mandibuly na skusových šablonách se individuálně nastaví skluzné plošky, po kterých se pak může pohybovat stolek buly. V přístroji je možné imitovat i čistě horizontální (šarnýrový) pohyb mandibuly sklápěním horního situačního modelu na stolku přes jeho laterální nohy.
Přístroje fungující na principu hrotového záznamu
Tyto přístroje reprezentují např. Wustrowův registrátor žvýkacích drah a čelistní simulátor podle Vacka.
Wustrowův registrátor žvýkacích drah se skládá opět z podstavce (na nějž se upevňuje dolní situační model) a stolku s šarnýrově sklopnou deskou (na kterou se upevňuje horní situační model). Do 4 nosných misek v rozích podstavce směřují 4 nohy stolku ukončené hroty. Podle intraorálních záznamů exkurzí mandibuly na skusových šablonách, na základě pohybů horním situačním modelem, se individuálně zaregistrují prostřednictvím noh stolu do plastického stentu v nosných miskách exkurze mandibuly, po ztuhnutí stentu jsou pak mandibulární exkurze kdykoliv zpětně reprodukovatelné. V přístroji je možné imitovat i vertikální (šarnýrový) pohyb mandibuly sklápěním horního situačního modelu na rameni stolku.
Čelistní simulátor podle Vacka vyšel konstrukčně z okludoru OK-1 (Chirana). Byla převzata prakticky celá konstrukce tohoto přístroje až na distanční tyčku mezi rameny nesoucí řezákovou jehlu (jehla však zůstala). Základní konstrukce adaptovaného okludoru teda se stává z horního a dolního ramene, která jsou spojena šarnýrovým kloubem. Zatímco horní rameno přístroje zůstává pohyblivé pouze vertikálně imitovat exkurze mandibuly v potřebném rozsahu. Tím se stala pohyblivými obě ramena přístroje. Nástavec dolního ramene přístroje se skládá z modelové trojnožky (stolek pod dolní situační model), nosiče modelové trojnožky (s 3 miskami, nosič je upevněný na dolní rameno přístroje a stavitelný anteroposteriorně ve dvou polohách), distančních čepiček (nasazovaných na misky nosiče trojnožky – 3 kusy). Dále vodítko řezákové jehly (s posuvným jezdcem, fixující řezákovou jehlu na horní rameno přístroje) a napínadlo gumového vlákna (2 kusy, napínající spolu s řezákovou jehlou gumové vlákno určující průběh okluzní roviny).
R) Jiné gnatologické pomůcky
Mezi další gnatologické pomůcky patří gnatodynamometry (měřidla žvýkací síly) a stimulátory žvýkacího svalstva.
Nejjednodušším a nejznámějším typem gnatodynamometru je přístroj podle Blacka. Jsou to v podstatě kleště s pružinou, na jednom konci (chapadlech) jsou upevněny dvě destičky , na nichž nakusují frontální zuby, na druhém konci (rukojetích) je upevněna stupnice s ukazatelem vyvinuté síly svalů – elevátorů. Nejmodernější typy už jsou celé elektronické namnoze spřežené s PC. Svalové stimulátory jsou přístroje k dráždění svalů, resp. Jejich motorických nervů elektrickými impulsy. Sériovým typem myostimulátoru pro stomatologické použití je např. Myomonitor podle Jankelsona. Tímto přístrojem lze dráždit motorické větve nn. trigemini a facialis, a tím nepřímo stimulovat žvýkací svalstvo.
Elektrické impulsy jsou vysílány z generátoru přes dvě preaurikulárně upevněné indiferentní elektrody k elektrodě na šíji a odtud zpět do generátoru. Plastické elektrody armované kovem se potřou ad hoc gelem obsahujícím NaCl pro lepší vodivost elektrického proudu. Při správném umístění elektrod a přiměřené velikosti a frekvenci elektrických impulsů lze dosáhnout kontrakcí žvýkacího svalstva jmenované inervační oblasti, a tím koordinované elevace a deprese mandibuly.
Stimulátor lze použít jednak k účelům vyšetřovacím, jednak léčebným.
Při stomatologickém vyšetřování lze pomocí myostimulátoru dosáhnout opakovaně, po předchozí aktivní svalové relaxaci, klidové polohy mandibuly a dalším postupným drážděním svalů – elevátorů habituální polohy mandibuly s odkrytím případných okluzních překážek.
Terapeuticky lze stimulátor použít k uvolnění bolestivých spazmů žvýkacího svalstva a k vyrovnání dysfunkcí m. tensor veli palatini projevujících se poruchami sluchového a statického ústrojí.
K myostimulátoru může být připojen osciloskop.
Čelistní simulátory, rozdělení, konstrukční principy
Slouží k přenesení zjištěných hodnot u pacienta do laboratoře, k optimální rekonstrukci chrupu jak po stránce funkční , tak i estetické. Správná funkce neznamená jenom rehabilitaci žvýkání a fonace danou zubními oblouky, ale znamená i správnou funkci temporomandibulárního kloubu a správného napětí svalů. Jou to přístroje napodobující lidský čelistní aparát pro účely studia činnosti žvýkacího ústrojí a také výroby terapeutických pomůcek a protéz. 4elistní simulátory jsou založeny v podstatě na dvou funkčních principech: na principu kloubů nebo na jiném principu; podle toho rozeznáváme artikulátory a bezkloubové simulátory.
Artikulátory
Mají dvě ramena imitující horní a dolní čelist. Ramena jsou spojena klouby. Vertikální i horizontální pohyby mandibuly se u všech artikulátorů prakticky imitují horním ramenem (což na principu nic nemění). Na většinu artikulátorů lze přenést ze šablon horní řezákový bod a okluzní rovinu.
Pokud je kloubní hlavička přístroje součástí horního a kloubní jamky dolního ramene, označují se někdy takové artikulátory jako typ Non-arcon. Pokud odpovídá přirozeným poměrům s jamkou na horním a hlavičkou na dolním rameni, označují se jako typ Arcon.
Artikulátory třídí Wilson a Lang (1982) na:
Přístroje neadaptabilní
- šarmírové přístroje (okludory), např. přístroj podle Hubera nebo OK-1 (Chirana),
- přístroje s pevnou kondilovou dráhou, příp. s registrátorem řezákového vedení, např. přístroj Gysi Simplex.
Přístroje poloadaptabilní
- přístroje s možností fixace situačních modelů pomocí obličejového oblouku s pevnou mezikondylovou osou, např. přístroj Dentatus,
- přístroje s možností fixace situačních modelů pomocí obličejového oblouku s posuvnou mezikondylovou osou, např. přístroje Gysi Trubyte, přístroje podle Klečatského a jiné.
Přístroje plně adaptabilní
- mezi plně adaptabilní (=gnatologické) přístroje, s možností fixace situačních modelů pomocí pantografu, patří např. Gnathoscop podle McColluma, artikulátor WM-Arcon, artikulátor Hanau, Gnathomat, apod. Naposledy jmenovaný přístroj je zajímavý tím že má volně pohyblivou mezikondilovou osu a že situační modely se do něho fixují pomocí intraorálních registrů žvýkacích dlah.
Bezkloubové simulátory
Bezkloubové simulátory mandibulárních pohybů mohou fungovat na principu
a. pohybu skluzných plošek
b. pohybu hrotového záznamu
Přístroje fungují na principu pohybu skluzových plošek
Představitelem této skupiny přístrojů je např. Stansberyho trojnožka.
Stansberyho trojnožka se skládá z podstavce (na který se upevňuje dolní situační model) a stolku (na který se upevňuje horní situační model). Na tři nosné sloupky podstavce s individuálně stavitelnými skluznými ploškami nasedají tři nohy stolku ukončené hroty, které se mohou po těchto ploškách pohybovat všemi směry. Podle intraorálních záznamů exkurzí mandibuly na skusových šablonách se individuálně nastaví skluzné plošky, po kterých se pak může pohybovat stolek buly. V přístroji je možné imitovat i čistě horizontální (šarnýrový) pohyb mandibuly sklápěním horního situačního modelu na stolku přes jeho laterální nohy.
Přístroje fungující na principu hrotového záznamu
Tyto přístroje reprezentují např. Wustrowův registrátor žvýkacích drah a čelistní simulátor podle Vacka.
Wustrowův registrátor žvýkacích drah se skládá opět z podstavce (na nějž se upevňuje dolní situační model) a stolku s šarnýrově sklopnou deskou (na kterou se upevňuje horní situační model). Do 4 nosných misek v rozích podstavce směřují 4 nohy stolku ukončené hroty. Podle intraorálních záznamů exkurzí mandibuly na skusových šablonách, na základě pohybů horním situačním modelem, se individuálně zaregistrují prostřednictvím noh stolu do plastického stentu v nosných miskách exkurze mandibuly, po ztuhnutí stentu jsou pak mandibulární exkurze kdykoliv zpětně reprodukovatelné. V přístroji je možné imitovat i vertikální (šarnýrový) pohyb mandibuly sklápěním horního situačního modelu na rameni stolku.
Čelistní simulátor podle Vacka vyšel konstrukčně z okludoru OK-1 (Chirana). Byla převzata prakticky celá konstrukce tohoto přístroje až na distanční tyčku mezi rameny nesoucí řezákovou jehlu (jehla však zůstala). Základní konstrukce adaptovaného okludoru teda se stává z horního a dolního ramene, která jsou spojena šarnýrovým kloubem. Zatímco horní rameno přístroje zůstává pohyblivé pouze vertikálně imitovat exkurze mandibuly v potřebném rozsahu. Tím se stala pohyblivými obě ramena přístroje. Nástavec dolního ramene přístroje se skládá z modelové trojnožky (stolek pod dolní situační model), nosiče modelové trojnožky (s 3 miskami, nosič je upevněný na dolní rameno přístroje a stavitelný anteroposteriorně ve dvou polohách), distančních čepiček (nasazovaných na misky nosiče trojnožky – 3 kusy). Dále vodítko řezákové jehly (s posuvným jezdcem, fixující řezákovou jehlu na horní rameno přístroje) a napínadlo gumového vlákna (2 kusy, napínající spolu s řezákovou jehlou gumové vlákno určující průběh okluzní roviny).
R) Jiné gnatologické pomůcky
Mezi další gnatologické pomůcky patří gnatodynamometry (měřidla žvýkací síly) a stimulátory žvýkacího svalstva.
Nejjednodušším a nejznámějším typem gnatodynamometru je přístroj podle Blacka. Jsou to v podstatě kleště s pružinou, na jednom konci (chapadlech) jsou upevněny dvě destičky , na nichž nakusují frontální zuby, na druhém konci (rukojetích) je upevněna stupnice s ukazatelem vyvinuté síly svalů – elevátorů. Nejmodernější typy už jsou celé elektronické namnoze spřežené s PC. Svalové stimulátory jsou přístroje k dráždění svalů, resp. Jejich motorických nervů elektrickými impulsy. Sériovým typem myostimulátoru pro stomatologické použití je např. Myomonitor podle Jankelsona. Tímto přístrojem lze dráždit motorické větve nn. trigemini a facialis, a tím nepřímo stimulovat žvýkací svalstvo.
Elektrické impulsy jsou vysílány z generátoru přes dvě preaurikulárně upevněné indiferentní elektrody k elektrodě na šíji a odtud zpět do generátoru. Plastické elektrody armované kovem se potřou ad hoc gelem obsahujícím NaCl pro lepší vodivost elektrického proudu. Při správném umístění elektrod a přiměřené velikosti a frekvenci elektrických impulsů lze dosáhnout kontrakcí žvýkacího svalstva jmenované inervační oblasti, a tím koordinované elevace a deprese mandibuly.
Stimulátor lze použít jednak k účelům vyšetřovacím, jednak léčebným.
Při stomatologickém vyšetřování lze pomocí myostimulátoru dosáhnout opakovaně, po předchozí aktivní svalové relaxaci, klidové polohy mandibuly a dalším postupným drážděním svalů – elevátorů habituální polohy mandibuly s odkrytím případných okluzních překážek.
Terapeuticky lze stimulátor použít k uvolnění bolestivých spazmů žvýkacího svalstva a k vyrovnání dysfunkcí m. tensor veli palatini projevujících se poruchami sluchového a statického ústrojí.
K myostimulátoru může být připojen osciloskop.
16. Technologie zpracování bazálních pryskyřic - Protetická technologie
Protetická technologie
Technologie zpracování bazálních pryskyřic
Přesto, že se u některých druhů PMMA prosazují rozhodujícím způsobem modernější postupy formování (volná modelace MT), zůstávají jiné druhy stále spíš na okraji zpracovatelské technologie. Týká se to zejména licího způsobu zpracování (CT).
Hlavním zpracovatelným způsobem zůstává stále původní „metoda Paladon“, zvaná také „mokrý způsob“ zpracování. Jejím základem je lisování pryskyřičného těsta, vzniklého z prášku a z tekutiny, do dutiny v sádrové formě a zpolymerování teplem.
L) Bazální pryskyřice
● Výroba snímatelných částečných a celkových náhrad
● Ortodontických aparátů
● Dlah
● Individuálních otiskovacích lžic
M) Požadavky na bazální pryskyřice
● Fyzikální vlastnosti
● Imitace vzhledu měkkých tkání
● Odolnost k teplotním změnám
● Pevnost
● Lehkost
● Nesmí měnit tvar a barvu
N) Mechanické vlastnosti
● Odolnost proti lomu
● Abrazi
● Následkům pádu náhrady
● Rigidita (žvýkací tlak)
● Přiměřená pružnost (resilience)
O) Chemické vlastnosti
● Inertnost k měkkým tkáním
● Inertnost k prostředí dutiny ústní
● Nesmí vyvolat alergii ani toxickou reakci vlivem zbytkového monomeru.
P) Biologické vlastnosti
● Nesmí iritovat měkké tkáně
● Působit toxicky
Q) Polymerace bazálních pryskyřic
Chemoplastická metoda lisování - optimální mísící hmotnostní poměr pro SUPERACRYL je 2, 4g
prášku : 1 g tekutiny. Objemový poměr - 3:1 .
Technologie zpracování bazálních pryskyřic
Přesto, že se u některých druhů PMMA prosazují rozhodujícím způsobem modernější postupy formování (volná modelace MT), zůstávají jiné druhy stále spíš na okraji zpracovatelské technologie. Týká se to zejména licího způsobu zpracování (CT).
Hlavním zpracovatelným způsobem zůstává stále původní „metoda Paladon“, zvaná také „mokrý způsob“ zpracování. Jejím základem je lisování pryskyřičného těsta, vzniklého z prášku a z tekutiny, do dutiny v sádrové formě a zpolymerování teplem.
L) Bazální pryskyřice
● Výroba snímatelných částečných a celkových náhrad
● Ortodontických aparátů
● Dlah
● Individuálních otiskovacích lžic
M) Požadavky na bazální pryskyřice
● Fyzikální vlastnosti
● Imitace vzhledu měkkých tkání
● Odolnost k teplotním změnám
● Pevnost
● Lehkost
● Nesmí měnit tvar a barvu
N) Mechanické vlastnosti
● Odolnost proti lomu
● Abrazi
● Následkům pádu náhrady
● Rigidita (žvýkací tlak)
● Přiměřená pružnost (resilience)
O) Chemické vlastnosti
● Inertnost k měkkým tkáním
● Inertnost k prostředí dutiny ústní
● Nesmí vyvolat alergii ani toxickou reakci vlivem zbytkového monomeru.
P) Biologické vlastnosti
● Nesmí iritovat měkké tkáně
● Působit toxicky
Q) Polymerace bazálních pryskyřic
Chemoplastická metoda lisování - optimální mísící hmotnostní poměr pro SUPERACRYL je 2, 4g
prášku : 1 g tekutiny. Objemový poměr - 3:1 .
15. Ošetření jednotlivých druhů otisků - Protetická technologie
Protetická technologie
Ošetření jednotlivých druhů otisků
C+B otisky
- (silikony, polyétery, polysulfidy)
- odléváme nejdřív za 2 hodiny po sejmutí otisku, ale nejpozději za 6 hod
- Ypeen – nutno odlít do 30 min
- Dezinfkece otisku idovým roztokem barvy čaje (glutaraldehyd)
Zinkoxideugenolové hmoty
- drobné defekty povrchu otisku vzniklé nedostatkem materiálu na okrajích nebo malými vzduchovými bublinkami můžeme opravit přidáním kapky pasty a novým otisknutím
Silikony
- metoda dvojího otiskování (otisky vystaveny deformaci)– užití dvou aplikovaných hmot o různé konzistenci
- použijeme-li pro korekční otisk velké množství krému, dojde ke kompresi zákl. otisku tmelem
- je bezpodmínečně nutné upravit postup tak, aby popsané deformace byly omezeny
- ke korekčnímu otisku použijeme co nejmenší množství krému a usnadníme jeho přebytkům co nejsnažší únik z otisku
- radikální snížení okrajl zmelu až k otskovaným zubům, vestibulárně, orálně a vyřezaným odtokovým kanálkům
- otisk přes mezerník
Hydrokoloidy
- vysychání – deformace se projevuje v procentech – za několik minut znehodnotí otisk
Ošetření jednotlivých druhů otisků
C+B otisky
- (silikony, polyétery, polysulfidy)
- odléváme nejdřív za 2 hodiny po sejmutí otisku, ale nejpozději za 6 hod
- Ypeen – nutno odlít do 30 min
- Dezinfkece otisku idovým roztokem barvy čaje (glutaraldehyd)
Zinkoxideugenolové hmoty
- drobné defekty povrchu otisku vzniklé nedostatkem materiálu na okrajích nebo malými vzduchovými bublinkami můžeme opravit přidáním kapky pasty a novým otisknutím
Silikony
- metoda dvojího otiskování (otisky vystaveny deformaci)– užití dvou aplikovaných hmot o různé konzistenci
- použijeme-li pro korekční otisk velké množství krému, dojde ke kompresi zákl. otisku tmelem
- je bezpodmínečně nutné upravit postup tak, aby popsané deformace byly omezeny
- ke korekčnímu otisku použijeme co nejmenší množství krému a usnadníme jeho přebytkům co nejsnažší únik z otisku
- radikální snížení okrajl zmelu až k otskovaným zubům, vestibulárně, orálně a vyřezaným odtokovým kanálkům
- otisk přes mezerník
Hydrokoloidy
- vysychání – deformace se projevuje v procentech – za několik minut znehodnotí otisk
14. Modelovací materiály, druhy, vlastnosti, použití - Protetická technologie
Protetická technologie
Modelovací materiály, druhy, vlastnosti, použití
- slouží k vytvoření modelu protézy
- hl.požadavkem na modelovací materiál je :
o možnost snadného přivedení do plastické stavu tak, aby se dal formovat do složitých a přesných tvarů všech typů protéz
o musí být dokonale tvárné
o ztuhnutí – ochlazení
o získaný tvar musí držet, aniž by podléhaly salším tvarovým a rozměrovým změnám
Obecné požadavky na modelovací materiály:
- při laboratorní teplotě jsou pevné až křehké
- změkčují se mezi 30-50°C a tají při 50-95°C, aniž by se při tom rozkládaly
- roztavené mají malou viskozitz a nejsou vláknité
- mají více či méně vyznačenou krystalickou strukturu
- jsou lehce leštitelné a odpuzují vodu
- při spálení na vzduchu nezanechávají prakticky žádný zbytek
Zákl.složky:
1) přírodní vosky
a. živočisné – včelí vosk, šelakový vosk, lanolin
b. rostlinné – karnaubský vosk, caudelia
c. minerální – parafin, ozokerit, ceresín
2) syntetické vosky
a. polyglykoly
b. polyethyleny
c. parafiny a řada dalších vosků s různými firemními názvy
Požadované složky se mísí a vzniká výsledný vosk. Převažují syntetické vosky. Požadované vlastnosti lze navíc modifikovat dalšími přísadami – oleji nebo prysykřicemi – kalafuna, kopál, damara.
Základní součástí voskových směsí je parafin:
- má velkou kontrakci 11-15%
- bod tání 45-58°C
- po ztuhnutí tuhne v pevnou krystalickou hmotu
- ke zlepšeí jeho vlastností se používají minerální vosky, které zvyšují teplotu tání. Karnaubský vosk zvyšuje tvrdost, změkčuje včelí vosk, ale zároveň zvyšují lepivost. Teplotu tání snižují oleje. Jako změkčovadlo se používá kyselina stearová.
Protetické druhy vosků
- směsi dvou nebo více vosků
- směs musí být vybrána tak, aby její homogenita byla zachována jak v roztaveném stavu, tak i po ztuhnutí
- základem modleovacího vosku – prafín a včelí vosk
- základem licího vosku – parafín a karnaubský vosk
- základem lepících vosků je parafín a kalafuna
1) modelovací vosky
- vyrábí se ve třech základních typech (liší se konzistencí)
o typ I. – měkký – funkční úprava okrajů individuálních lžiček – patří spíš do otiskovacíh hmot
o typ II. – střední – odpovídá zimnímu vosku ( původně značeno W)
o typ III. – pevný - odpovídá letnímu vosku (původně značeno S)
- tok vosku
o u letních vosků – 20-44% - tep. 45°C
o u zimních vosků – 50-70% - 45°C
- Ceradent
- Užití :
o vytvoření těla protézy (celkových i ČSN)
o pomocné úkony v laboratoři i v ordinacích
o výroba nákusných valů, okluzní otisky, rámování otisků
o letní vosk – růžový
o zimní vosk – červený
2) licí vosky
- 2 typy :
o inlejové
o licí
- zpracování – stejné, liší se pouze některými vlasnostmi
o typ I. – pro přímou techniku (licí vosk pro ordinaci)
o typ II. – pro nepřímou techniku ( licí vosk pro laboratoře)
§ po vypálení z formy musí být zbytek popela po obou typech být max. 0,1
§ některé moderní druhy, díky složení ze syntetických vosků,. Shoří beze zbytku
§ vosky obou typů se vyrábějí v nejrůznějších formách – tyčinky, lancety, bločky, fólie, plněny do nádob
- rozdílné vlasnosti – měkké folie až po velké tvrdé pro laboratorní a ordinační použití
- vosky, které se nanášejí roztavené se nesmějí přehřát, nanášet se musí jedním tahem na celou plochu, nikoliv kapku po kapce
- k modelaci používáme ostré nože, škrabky, voskový model ihned zatmelujeme
- Cerin
o odpovídá asi typu I.
o tmavěmodré ploché tyčinky – lancety
o jeho tok při teplotě 45°C 80%, při 37°C klesne na 0,3%
o užití na kořenové inleje – musí být tuhý – vyjímání z úst
- vosky II.typu pro nepřímou techniku – laboratoř
o dovážíme
o forma okrouhlých tenkých fólií silných 0,15- 0,5 mm
- další vosky pro laboratorní užití – v bloččích dodávané korunkové vosky, cervikální vosky, okluzní vosky, vosky k ponořovací technice, vosky k vytyčovací technice
3) voskové prefabrikáty
- konstrukční prvky snímatelných i fixních prvků
- jsou mírně lepivé – lepší adaptace na model
- retenční mřížky, voskové třmeny, dráty, ploténky
- předtvary – celoplášťové korunky, žvýkací plošky, retenční rámečky, tvary mezičlenů
- je potřeba je zindividualizovat, přzpůsobit pro toho daného pacienta, je velký tvarový a rozměrový sortiment
Další druhy vosků používaných v protetice :
1) lepící vosky
- slepování protéz při opravách, ke slepování sádrových otisků nebo kovových dílců před spájením
- 1 díl včelího vosku nebo parafínu se 4 díly kalafuny nebo damarové pryskyřice
- vyniká lepivostí při zahřátí
- při opakovaném zahřívání a také prudkým ochlazení = rychlá kontrakce
- max. smrštění 40-30%, 0.5%
2) vosk k blokování podsekřivých prostor
- letní modelovací vosk + vosk – bílá gutaperča + tyčinky lepícího vosku + kaolin (plnidlo)
3) vosky ke zjišťování okluzních kontaktů
- po nanesení na okluzní plošky prokousanou v místě předčasného kontaktu s antagonisty
4) otiskovací hmoty
- otisky bezzubých čelistí, funkční modelace okrajů individuálních lžiček, okluzním otiskům
5) vosky k rámování otisků
- u bezzubé čelisti
- jsou plastické při laboratorní teplotě
Vlastnosti voskových materiálů
- závislost změn tvaru a struktury mechanických a teplených vlasnostechužívaných voskových směsí
1) objemové změny
- při zahřátí se zvyšuje objem, při naopak ochlazení se smršťuje
- mají ze všech protetických materiálů největší koeficient teplené roztažnosti
- křivka změn objemu vosku je zrcadlově obrácenná
- při tuhnutí dochází z počátku k velké kontrakci
- mezi 45°C a 20°C kontrahují některé voskové směsi až o 5%
2) tok vosku
- tok vosku = plasticita vosku při určité teplotě, neboli plastická deformace voskového materiálu při určité teplotě
- hodnoty toku se zvětšují s rostoucí teplotou a největších hodnot dosahují těsně pod bodem tání
- při ochlazení se zmenšují
3) deformace voskového modelu
- vnitřní pnutí voskových směsí představuje značný praktický problém a může být příčinou trvalé deformace voskového modelu
- při tepelném a mechanickém zpracování vyvoláme stav napětí = tendence vosku smršťovat se při chládnutí a měnit tvar při ohýbání, stlačování, nakápávání ke ztuhlému modelu
- vymodelováný voskový model musíme po sejmutí z prac. Modelu ihned zatmelit, kořenové inleje také
- pokud nelze zatmelit – dáme voskový model do chladného prostředí – zmenší se deformace
- deformace závisí také na výši tep. Při modelaci
- čím vyšší teplota a plastičtější vosk, tím vyšší je stupeň vnitřního pnutí
4) tvárlivost vosku
- je to plasticita a elasticita závisící na teplotě
- při nižších teplotách jsou vosky pevné, tvrdé, křehké
- při vyšších teplotách – flexibilita, plastické změny, roztavení
- pro vosky užívané k modealci platí :
o čím větší je rozdíl vodů tání jednotlivých složek užitých směsí, tím je směs tvárlivější
5) tvrdost a pevnost vosků
- měření tvrdosti voskových směsí se měří metodou podle Shorea – nejčastěji pevnost v tlaku
Plasty jako modelovací materiál
- tepelné formování plastů
- zákl. čepičky pro modelaci litých celoplášťových kovových korunke, fazetových korunek, dočasných dlah, individuálních lžiček nebo báze skusových šablon adapta systém pro modelaci korunek
Modelovací materiály, druhy, vlastnosti, použití
- slouží k vytvoření modelu protézy
- hl.požadavkem na modelovací materiál je :
o možnost snadného přivedení do plastické stavu tak, aby se dal formovat do složitých a přesných tvarů všech typů protéz
o musí být dokonale tvárné
o ztuhnutí – ochlazení
o získaný tvar musí držet, aniž by podléhaly salším tvarovým a rozměrovým změnám
Obecné požadavky na modelovací materiály:
- při laboratorní teplotě jsou pevné až křehké
- změkčují se mezi 30-50°C a tají při 50-95°C, aniž by se při tom rozkládaly
- roztavené mají malou viskozitz a nejsou vláknité
- mají více či méně vyznačenou krystalickou strukturu
- jsou lehce leštitelné a odpuzují vodu
- při spálení na vzduchu nezanechávají prakticky žádný zbytek
Zákl.složky:
1) přírodní vosky
a. živočisné – včelí vosk, šelakový vosk, lanolin
b. rostlinné – karnaubský vosk, caudelia
c. minerální – parafin, ozokerit, ceresín
2) syntetické vosky
a. polyglykoly
b. polyethyleny
c. parafiny a řada dalších vosků s různými firemními názvy
Požadované složky se mísí a vzniká výsledný vosk. Převažují syntetické vosky. Požadované vlastnosti lze navíc modifikovat dalšími přísadami – oleji nebo prysykřicemi – kalafuna, kopál, damara.
Základní součástí voskových směsí je parafin:
- má velkou kontrakci 11-15%
- bod tání 45-58°C
- po ztuhnutí tuhne v pevnou krystalickou hmotu
- ke zlepšeí jeho vlastností se používají minerální vosky, které zvyšují teplotu tání. Karnaubský vosk zvyšuje tvrdost, změkčuje včelí vosk, ale zároveň zvyšují lepivost. Teplotu tání snižují oleje. Jako změkčovadlo se používá kyselina stearová.
Protetické druhy vosků
- směsi dvou nebo více vosků
- směs musí být vybrána tak, aby její homogenita byla zachována jak v roztaveném stavu, tak i po ztuhnutí
- základem modleovacího vosku – prafín a včelí vosk
- základem licího vosku – parafín a karnaubský vosk
- základem lepících vosků je parafín a kalafuna
1) modelovací vosky
- vyrábí se ve třech základních typech (liší se konzistencí)
o typ I. – měkký – funkční úprava okrajů individuálních lžiček – patří spíš do otiskovacíh hmot
o typ II. – střední – odpovídá zimnímu vosku ( původně značeno W)
o typ III. – pevný - odpovídá letnímu vosku (původně značeno S)
- tok vosku
o u letních vosků – 20-44% - tep. 45°C
o u zimních vosků – 50-70% - 45°C
- Ceradent
- Užití :
o vytvoření těla protézy (celkových i ČSN)
o pomocné úkony v laboratoři i v ordinacích
o výroba nákusných valů, okluzní otisky, rámování otisků
o letní vosk – růžový
o zimní vosk – červený
2) licí vosky
- 2 typy :
o inlejové
o licí
- zpracování – stejné, liší se pouze některými vlasnostmi
o typ I. – pro přímou techniku (licí vosk pro ordinaci)
o typ II. – pro nepřímou techniku ( licí vosk pro laboratoře)
§ po vypálení z formy musí být zbytek popela po obou typech být max. 0,1
§ některé moderní druhy, díky složení ze syntetických vosků,. Shoří beze zbytku
§ vosky obou typů se vyrábějí v nejrůznějších formách – tyčinky, lancety, bločky, fólie, plněny do nádob
- rozdílné vlasnosti – měkké folie až po velké tvrdé pro laboratorní a ordinační použití
- vosky, které se nanášejí roztavené se nesmějí přehřát, nanášet se musí jedním tahem na celou plochu, nikoliv kapku po kapce
- k modelaci používáme ostré nože, škrabky, voskový model ihned zatmelujeme
- Cerin
o odpovídá asi typu I.
o tmavěmodré ploché tyčinky – lancety
o jeho tok při teplotě 45°C 80%, při 37°C klesne na 0,3%
o užití na kořenové inleje – musí být tuhý – vyjímání z úst
- vosky II.typu pro nepřímou techniku – laboratoř
o dovážíme
o forma okrouhlých tenkých fólií silných 0,15- 0,5 mm
- další vosky pro laboratorní užití – v bloččích dodávané korunkové vosky, cervikální vosky, okluzní vosky, vosky k ponořovací technice, vosky k vytyčovací technice
3) voskové prefabrikáty
- konstrukční prvky snímatelných i fixních prvků
- jsou mírně lepivé – lepší adaptace na model
- retenční mřížky, voskové třmeny, dráty, ploténky
- předtvary – celoplášťové korunky, žvýkací plošky, retenční rámečky, tvary mezičlenů
- je potřeba je zindividualizovat, přzpůsobit pro toho daného pacienta, je velký tvarový a rozměrový sortiment
Další druhy vosků používaných v protetice :
1) lepící vosky
- slepování protéz při opravách, ke slepování sádrových otisků nebo kovových dílců před spájením
- 1 díl včelího vosku nebo parafínu se 4 díly kalafuny nebo damarové pryskyřice
- vyniká lepivostí při zahřátí
- při opakovaném zahřívání a také prudkým ochlazení = rychlá kontrakce
- max. smrštění 40-30%, 0.5%
2) vosk k blokování podsekřivých prostor
- letní modelovací vosk + vosk – bílá gutaperča + tyčinky lepícího vosku + kaolin (plnidlo)
3) vosky ke zjišťování okluzních kontaktů
- po nanesení na okluzní plošky prokousanou v místě předčasného kontaktu s antagonisty
4) otiskovací hmoty
- otisky bezzubých čelistí, funkční modelace okrajů individuálních lžiček, okluzním otiskům
5) vosky k rámování otisků
- u bezzubé čelisti
- jsou plastické při laboratorní teplotě
Vlastnosti voskových materiálů
- závislost změn tvaru a struktury mechanických a teplených vlasnostechužívaných voskových směsí
1) objemové změny
- při zahřátí se zvyšuje objem, při naopak ochlazení se smršťuje
- mají ze všech protetických materiálů největší koeficient teplené roztažnosti
- křivka změn objemu vosku je zrcadlově obrácenná
- při tuhnutí dochází z počátku k velké kontrakci
- mezi 45°C a 20°C kontrahují některé voskové směsi až o 5%
2) tok vosku
- tok vosku = plasticita vosku při určité teplotě, neboli plastická deformace voskového materiálu při určité teplotě
- hodnoty toku se zvětšují s rostoucí teplotou a největších hodnot dosahují těsně pod bodem tání
- při ochlazení se zmenšují
3) deformace voskového modelu
- vnitřní pnutí voskových směsí představuje značný praktický problém a může být příčinou trvalé deformace voskového modelu
- při tepelném a mechanickém zpracování vyvoláme stav napětí = tendence vosku smršťovat se při chládnutí a měnit tvar při ohýbání, stlačování, nakápávání ke ztuhlému modelu
- vymodelováný voskový model musíme po sejmutí z prac. Modelu ihned zatmelit, kořenové inleje také
- pokud nelze zatmelit – dáme voskový model do chladného prostředí – zmenší se deformace
- deformace závisí také na výši tep. Při modelaci
- čím vyšší teplota a plastičtější vosk, tím vyšší je stupeň vnitřního pnutí
4) tvárlivost vosku
- je to plasticita a elasticita závisící na teplotě
- při nižších teplotách jsou vosky pevné, tvrdé, křehké
- při vyšších teplotách – flexibilita, plastické změny, roztavení
- pro vosky užívané k modealci platí :
o čím větší je rozdíl vodů tání jednotlivých složek užitých směsí, tím je směs tvárlivější
5) tvrdost a pevnost vosků
- měření tvrdosti voskových směsí se měří metodou podle Shorea – nejčastěji pevnost v tlaku
Plasty jako modelovací materiál
- tepelné formování plastů
- zákl. čepičky pro modelaci litých celoplášťových kovových korunke, fazetových korunek, dočasných dlah, individuálních lžiček nebo báze skusových šablon adapta systém pro modelaci korunek
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)