Protetická technologie
Dentální slitiny drahých kovů - rozdělení, indikace
Klasifikace dentálních slitin
- jako slitinu označujeme kombinaci několika kovů, které jsou vzájemně rozpustné a jsou schopny slitinu vytvořit
1. slitiny kovů, které jsou rozpustné navzájem v tekutém i tuhém stavu
2. slitiny kovů rozpustných v tekutém stavu, ale nerozpustných v tuhém
3. slitiny kovů rozpustných v tekutém stavu, ale jen částečně rozpustných ve stavu tuhém
4. kovy, tvořící slitinu spolu chemicky reagují a vytvářejí sloučeniny
Tavení slitin
- od počátku zahřívání stoupá křivka pravidelně až k určitému bodu, v němž začíná slitina tát = solidus
- vzestup teploty se v něm lomí a nadále stoupá méně strmě
- po dosažení druhého bodu, zvaný liquidus, je slitina zcela roztavená a teplotní křivka začne opět prudce stoupat
add 1. Slitiny kovů rozpustných navzájem v tekutém i v pevném stavu
- do této skupiny patří zlaté slitiny užívané v protetice
- pro dokonalou rozpustnost potřebujeme tuhé roztoky:
- skládají se z rozpouštědla a z látek rozpustných
- dva typy:
a. roztoky substituční (jejich krystaly = směsné krystaly)
b. roztoky intersticiální
add 2. Slitiny kovů rozpustných v tekutém a částečně rozpustných v tuhém stavu
- první skupina se nepřesně nazývána eutektická, její teplota tání leží hluboko pod průměrem bodů tání kovů ve slitině
- druhá skupina se užívá především v průmyslu (ze stom. Slitin sem patří slitina stříbra s mědí nebo niklu s chromem)
Struktura slitiny
- vnitřní struktura slitin je krystalická
- při chladnutí slitiny se krystaly tvoří dvěma způsoby:
a. je-li mřížka zákl. kovu (rozpouštědla) plně obsazena atomy, vnikají atomy rozpouštěného kovu do mezer mezi nimi = vznik vměstnaných atomů, které jsou základem roztoku intersticiálního
b. zůstane- li neobsazené místo v mřížce rozpouštědla, může je zaujmout atom rozpouštěného kovu – vzniklé krystaly základem substitučního roztoku
- jestliže probíhá tuhnutí krystalů základních kovů nepravidelně, mohou vzniknout tzv. dendrity
Plech a drát ze zlatých slitin
- plech a drát jsou mechanicky tvářené materiály
- plech (0,25 mm) se používá k výrobě zastaralých typů obroučkových korunek
- drát (0,7 – 1,2 mm) slouží někdy k výrobě retenčních ramen spon
- má vysokou pevnost v ohybu, v tahu a tvrdost, tepelně se vytvrzuje
- struktura obou je vláknitá (fibrózní)
- je vyvolána válcováním nebo tažením za studena
- drát a plech jsou pevnější a tvrdší než litina
- jsou tepelně vytvrditelné
Zlaté slitiny čs. výroby
- všechny domácí slitiny jsou z administrativních důvodů děleny do dvou skupin – A a B (hranicí mezi oběma skupinami je ryzost slitin)
Zlaté slitiny
- vyrábějí se jako 22 karátové a 20 karátové
- pro použití ve fixní protetice jsou měkčí, než připouštějí normy
18 karátové zlatoplatinová slitina
- možnost použití pro všechny fixní konstrukce
- dodává se jako plech, drát a litina
Všechny jsou poněkud zastaralé, a pokud je používáme, odlévají se do forem ze sádrovou formovací hmotou.
1. Aurix
- zlatopaládiová slitina, má univerzální použití
- přísada paládia zvyšuje odolnost proti korozi
Aurix L
- litinu lze dobře roztavit plynovým hořákem, ale vždy pod ochrannou vrstvou tavidla Aurol
- při tavení se roztavená slitina zaoblí a zrcadlí
- Aurix je náchylný k plynovým inkluzím a každé přehřátí litiny a přehřátí formy nad 700 C silně ohrožuje strukturu odlitku
- Aurix odléváme do sádrových formovacích hmot
Aurix K
- plech – se složením liší od litiny
- je měkčí, tažnější a méně pevný ve srovnání s litinou
- dobře se formuje
- zbylé odstřižky plechu se nesmějí přidávat k litině
K Aurixu patří také dvě pájky – tvrdá /Aurix T/ a měkká /Aurix M/.
Jsou naší výroby. Při spájení používáme tavidlo Aurol.
2. Aurosa
- má bílou barvu, je určena pro fixní protetiku
- odléváme ji do forem ze sádrových formovacích hmot
- je-li třeba, spájíme ji pájkou Palargen M
Zlaté slitiny
- jsou historickým protetickým materiálem
- v současné době je k dispozici nepřehledné množství slitin s jakýmkoliv množstvím zlata a vlastnostmi, které je indikují pro kteroukoliv konstrukci
- společnou charakteristikou všech zlatých slitin je dobrá odolnost proti zbarvování, korozi, vyrovnané vlastnosti mechanické a dobrá zpracovatelnost
Složení
- základem všech uvedených slitin je zlato, doplněné stříbrem a mědí
- tato ternární slitina je dále upravována přísadami různých kovů
A. Zlato
- je měkký kov, dobře kujný a tažný
- v prostředí dutiny ústní je zcela mechanicky odolné
- bod tání má 1063 C, ale už při 1100 C se začíná vypařovat!
- pro naše účely se dobře slévá se stříbrem a s kovy platinové skupiny
- poměrné množství zlata ve slitině nazýváme ryzostí a vyjadřujeme je karátech nebo přesněji tisícinách
- karát vyjadřuje poměrný obsah zlata ve 24 dílech slitiny (1 karát = 1/24)
B. Stříbro
- je kujný a tažný bílý kov, je tvrdší než zlato, ale měkčí než měď
- taje při 960,5 °C, při tavení má tendenci pohlcovat kyslík
- v prostředí dutiny ústní se snadno slučuje se sírou z potravy a vzniklými sirníky se zbarvuje
- ryzí stříbro se používá pouze při galvanoplastickém pokovení otisků, jako hlavní materiál se používá pouze ve slitinách
- stříbro vzniká oligodynamickým účinkem = ve svém okolí tlumí růst mikroorganismů
C. Měď
- je kujná a tažná a vytvrzuje se mechanickým tvářením
- má častou tendenci k pohlcování kyslíku
- čistá měď se používá k poměďování otisků a k výrobě otisk. Obrouček
- ve slitinách zvyšuje tvrdost a pevnost
D. Platina
- je pevná, kujná a tažná a vyniká nízkým koeficientem tepelné roztažnosti
- při tavení pohlcuje kyslík
- ryzí platina se užívá pouze jako folie při zhotovování keramických korunek
- ve zlatých slitinách zvyšuje pevnost a tvrdost
Modul pružnosti
Vyjadřuje tuhost materiálu, tzn. odolnost vůči pružné deformaci. Ta má rozhodující význam pro uchování stabilní polohy retenčních ramen spon. U sponových konstrukcí je modul pružnosti vyjádřením míry retence příslušné spony. Platí to při srovnatelných podmínkách, tj. délka a průřez ramene spony, úhel sklonu podsekřiviny. Slitina se pružně ohýbá a proti této deformaci vyvíjí rameno tím větší odpor, čím vyšší modul pružnosti slitina má.
Smluvní mez průtažnosti
Je hranicí mezi pružnou (vratnou) a plastickou (nevratnou) deformací. Čím je mez průtažnosti vyšší, tím větší je únavová pevnost proti náhodné plastické deformaci kovové náhrady (pád na zem). Mez průtažnosti hraje roli při síle modelace baze náhrady. Baze nemá být při funkčním zatížení deformována. Významně je to zejména u sedlových náhrad. Jsou - li při funkci deformovány, svádí to pacienta k bruksismu, což může vést až k syndromům kraniomandibulární disfunkci. Baze u slitin s malým modulem pružnosti musí být vyšší nebo silnější než u slitiny s vyšším modulem. Méně objemná konstrukce je příjemnější v ústech – vyšší modul pružnosti tedy znamená zlepšený orální komfort.
Indikace – podle chemického složení, mechanické odolnosti a teploty tání
Slitiny pro fixní náhrady :
● Zlaté
● Stříbropaladiové
● Kobaltchromové
● Niklchromové
● Titan
Slitiny pro snímatelné a fixní náhrady
● Chromkobaltmolybdenové
● Zlaté slitiny sk.4
● Titan
Slitiny pro snímací náhrady a fixní náhrady (současně )
● Zlaté
● Titanové slitiny
● Kobaltchromové slitiny
Spony
● Zlaté
● Kobaltchromové
● Titanové
● Nerez dráty - Fe 18%, Cr 8%, Ni,Ti
Slitiny pro inleje, korunky a krátké můstky, rozsáhlé můstky, attachmenty a frézovací techniku
● Zlaté
● Stříbropaladiové
● Niklchromové
● Titanové
Slitiny pro metalokeramiku :
● Zlaté (Degudent, Safibond Bio s vysokým obsahem Au)
(Degubond 4 - snížený obsah - 50% Au 30% Pd)
● Stříbropaladiové (Cervill)
● Niklchromové (Wiron)
● Kobaltchromové (Nicrallium, Keralloy KB ?, K3)
● Titan (Cresto-Ti)
● Ryzí zlato (galvanoforming)
4. Keramika - Protetická technologie
Protetická technologie
Keramika
Keramické hmoty
– obsahují drobné mulitové krystalky rozptýlené v základní sklovité mase
– obsahují tři základní složky – živec, křemen, kaolin
o Živec
§ hlinito-křemičitan draselný K2O . Al2O3 . 6SiO2 vyskytující se jako jednoklonný ortoklas. Ze všech složek porcelánu taje živec při nejnižší teplotě do 1300 °C a působí proto jako tavidlo. Působí zároveň jako zvyšovadlo pevnosti vypálené hmoty a není-li přehřát, podrží tvar, do něhož byl zformován.
o Křemen
§ oxid křemičitý SiO2, musí být čirý, neznečištěný stopami oxidů železa. Díky vysokému bodu tání (až 1700°C) nemění a zajišťuje stabilitu a tvar výrobku – vytváří tak vnitřní pevnou strukturu.
o Kaolin
§ technický název pro sedimenty složené z kaolinitu, křemene, slídy a jílu.
– Vlastní surovinou pro výrobu porcelánu je kaolin, zásaditý křemičitan hlinitý, vznikající větráním živců (tzv.kaolinizace)
o Kaolinit
§ čistý kaolin, bílá hlinitá hmota s nejvyšším bodem tání ze tří hlavních složek.
§ Při smíchání s H20 vytváří dobře plastickou hmotu, která udrží tvar při sušení a vypalování oxid hlinitý Al203 – Alumina.
§ Má příznivý vliv na vlastnosti keramických hmot
– Glazury – jsou z lehkotavitelných skel, zajišťují hladkou homogenní povrchovou vrstvu.
– Barevné pigmenty – jsou anorganického původu, zajišťují po vypálení barvu přirozeného zubu
– Tavidla – přidávají se v množství 10-20%. Např.:
o Borax ( Na2B4O7 . 10 H20)
o Uhličitan sodný (NaCO3)
o Uhličitan draselný (K2CO3)
o Fosforečnan draselný (K3PO4)
– Konzistence keramických hmot je pískovitá a k umožnění modelace je nutné přidat pojidla, která ve směsi s vodou práškovité částice slepí. Jsou to organické sloučeniny jako dextrin nebo škrob, které při vypalování shoří beze zbytku.
Vypalovací proces a vlastnosti keramiky
- složitý proces, při kterém ve vypalované keramické hmotě probíhají navzájem se překrývající fyzikální a chemické pochody
- dříve dochází k fyzikálním změnám – ztráta H2O
- chemické pochody – po počáteční oxidaci a ztrátě chemicky vázané vody dojde k tvorbě mulitových krystalů (3Al2O3 . 2SiO2), které dávají keramice pevnost
- při vypalování dochází ke smrštění 20-30%, které je ve vakuu větší. Smrštění probíhá směrem k největší mase. Faktory podílející se na objemovém smrštění = kontrakce způsobená ztrátou vody, spálením organických částí.
- Změna fyzikálního stavu hmoty je funkcí vypalovací teploty a času
Vlastnosti keramiky
- keramické zubní náhrady se nevyrábějí ve formě, ale volnou modelací s následným vypálením v keramické peci
- hmota, smíchaná z prášku a vody musí být během modelace a pálení tvarově stálá, proto nejdůležitější požadavky na keramickou hmotu jsou :
o dobrá modelovatelnost v nevlhkém stavu
o stálost tvaru ve vlhkém stavu bez stékání nebo opadání
o možnost opracování brousky – nejčastěji diamantovými
o možnost dodatečného nanášení a znovuvypálení hotového výrobku možnosti barevného uspořádání k věrné reprodukci každé přirozené situace
- negativní vlastnosti keramiky :
o kontrakce při pálení – 14-17% objemu
Volnou modelací se dnes vyrábějí prakticky dva typy náhrad.
1) celoplášťové keramické korunky
2) keramické fasety do celoplášťových korunek a můstkových mezičlenů
Plášťové keramické korunky :
- naprostá čistota v laboratoři a v každé pracovní fázi nutná
- modelace korunky se provádí na modelu zubu krytém čepičkou z platinové fólie o síle 0,3 mm
- korunka se modeluje po vrstvách
- vnitřní vrstva – tenká vestibulárně a silnější palatinálně – brání prosvítání kovové nástavby nebo ztmavlého dentinu
- zvýšená pevnost
- dentinové a sklovinné hmoty slouží k vlastnímu budování korunky – jsou výrazně obarveny organickými barvivy (dentinové růžově, sklovinné modře)
- krčková masa, sklovitá masa – zvýraznění incize
- všechny masy se mísí s destilovanou vodou
- po nanášení zahustit vibracemi a odsátím vody štětcem nebo savým papírem
- ve vakuu nejdříve vypálí opákní jádro a potom i dentinovou a sklovinnou modelaci
- před tímto druhým pálením by měla být korunka vymodelovaná
- plášťovou keramickou korunku lze zhotovit skořepinovou technikou = k vytvoření labiální části korunky se použije skořepina vybroušená z kramponového zubu, domodelovaná základní a dentinovou hmotou.
Napalovaná keramika
- dva kombinované rozdílné materiály. Bylo nutné splnit celou řadu požadavků:
o solidus slitiny musí ležet dostatečně vysoko nad teplotou tání keramických hmot
o mechanická stabilita konstrukce musí být dostatečná při vysoké teplotě, aby nedošlo k deformaci
o na povrchu kovu se nesmí tvořit žádné barevné oxidy
- koeficienty tepelné roztažnosti kovové slitiny a keramické masy je vyrovnaná – při chládnutí nedochází k popraskání keramiky. Rozvedeme-li tyto požadavky na konkrétní vlastnosti slitin a keramiky, dostaneme následující požadované vlastnosti kovových slitin :
o jednozrnná struktura
o dobré mechanické vlastnosti
o stálost v dutině ústní
o estetická barva
o žádná tvorba zbarvených oxidů
o jistá dlouhodobá vazba s keramikou
o solidus min. 150°C nad vypalovací teplotou keramiky
o min. koeficienty (jejich rozdíly) tepelné roztažnosti slitiny a keramiky
o možnost letování před i po napálení keramické hmoty¨
o možnost kombinace s jinými slitinami
- požadované vlastnosti keramických hmot:
o bezpečná vazba mezi oběma materiály
o nejvyšší možná pevnost hmot v rázu¨příznivé hodnoty vnitřního pnutí
o stálost v prostředí dutiny ústní
o dobrá barevná reprodukce
o malé objemové změny při pálení
o vysoká odolnost proti teplotním změnám při funkci
o odolnost proti teplotním změnám při opakovaném zařátí
o dobrá modelovatelnost
o snadné opracování po vypálení
- Základní vrstva keramické hmoty se vytváří nadvakrát :
o První, vazebná opakní hmota je tenká, transparentní vrstva připravená smícháním s alkoholem mísící tekutinou a vypálená 1 min při 980°C
o Druhá, krycí opakní vrstva se nanáší hustší a vypaluje se opět 1 min při 9401°C
- Další modelace keramických vrstev - u žvýkacích ploch se užívá vytyčovací technika.
Keramické můstkové fazety
- fazetování můstkových mezičlenů
- používají se fazety zásuvné (tzv.steelovy) = orální stěna je plochá, s hlubokou podélnou na dně rozšířenou drážkou, do které zapadá kovový třmínek na krycí destičce
- destička se letuje ke konstrukci a fazeta se fixuje např.cementem
- druhý typ je tzv. čípková fazeta – 2 kovové čípky, které se připájejí do otvorů v můstkových mezičlenech
Litá keramika
- 2 typy zpracování
o sklokeramický systém (firma Dow Corning)
§ speciální sklo, vystavené dodatečnému zahřátí zkrystalizuje a změní se v opákní keramiku se stabilním objemem a s dobrými mechanickými vlastnostmi
§ korunky se vyrábějí podle anatomického voskového modelu, který se zatmelí a vypálí v licí formě z fosfátové formovací hmoty zahřáté na 900°C
§ materiál: pyroceram – roztaví se při 1370°C a odlije transparentní a amorfní odlitek
§ korunka se vyzkouší, upraví, opískuje (lehce) a domaluje se keramickými barvami a v normální peci vypálí
o tzv. corestore systém
§ model preparovaného zubu se při něm zhotovuje z tepelně odolného epoxidu – na něm se vymodeluje vosková neanatomická kapnička 0,6mm a k ní se připojí krátký široký licí kanál s kónickou licí prohlubní, vše pak s modelem zatmelíme do sádry
§ po vyplavení vosku se usušená forma zahřeje na 200°C a do licí prohlubně se vloží paleta z čistého krystalického Al2O3 vázaného silikonem a tlakem lisu se vžene do formy
§ získaná čepička se vyzkouší, přes noc se vystaví řízenému tepelnému režimu, při němž se staví oxid hlinitý za účasti křemíku ze silikonového pojiva a současně dojde k objemové stabilizaci. Po vyzkoušení se základní kapna domodeluje běžnými dentinovými a sklovinnými keramickými hmotami do anatomického tvaru a vypálí se konvekčním způsobem
Keramika
Keramické hmoty
– obsahují drobné mulitové krystalky rozptýlené v základní sklovité mase
– obsahují tři základní složky – živec, křemen, kaolin
o Živec
§ hlinito-křemičitan draselný K2O . Al2O3 . 6SiO2 vyskytující se jako jednoklonný ortoklas. Ze všech složek porcelánu taje živec při nejnižší teplotě do 1300 °C a působí proto jako tavidlo. Působí zároveň jako zvyšovadlo pevnosti vypálené hmoty a není-li přehřát, podrží tvar, do něhož byl zformován.
o Křemen
§ oxid křemičitý SiO2, musí být čirý, neznečištěný stopami oxidů železa. Díky vysokému bodu tání (až 1700°C) nemění a zajišťuje stabilitu a tvar výrobku – vytváří tak vnitřní pevnou strukturu.
o Kaolin
§ technický název pro sedimenty složené z kaolinitu, křemene, slídy a jílu.
– Vlastní surovinou pro výrobu porcelánu je kaolin, zásaditý křemičitan hlinitý, vznikající větráním živců (tzv.kaolinizace)
o Kaolinit
§ čistý kaolin, bílá hlinitá hmota s nejvyšším bodem tání ze tří hlavních složek.
§ Při smíchání s H20 vytváří dobře plastickou hmotu, která udrží tvar při sušení a vypalování oxid hlinitý Al203 – Alumina.
§ Má příznivý vliv na vlastnosti keramických hmot
– Glazury – jsou z lehkotavitelných skel, zajišťují hladkou homogenní povrchovou vrstvu.
– Barevné pigmenty – jsou anorganického původu, zajišťují po vypálení barvu přirozeného zubu
– Tavidla – přidávají se v množství 10-20%. Např.:
o Borax ( Na2B4O7 . 10 H20)
o Uhličitan sodný (NaCO3)
o Uhličitan draselný (K2CO3)
o Fosforečnan draselný (K3PO4)
– Konzistence keramických hmot je pískovitá a k umožnění modelace je nutné přidat pojidla, která ve směsi s vodou práškovité částice slepí. Jsou to organické sloučeniny jako dextrin nebo škrob, které při vypalování shoří beze zbytku.
Vypalovací proces a vlastnosti keramiky
- složitý proces, při kterém ve vypalované keramické hmotě probíhají navzájem se překrývající fyzikální a chemické pochody
- dříve dochází k fyzikálním změnám – ztráta H2O
- chemické pochody – po počáteční oxidaci a ztrátě chemicky vázané vody dojde k tvorbě mulitových krystalů (3Al2O3 . 2SiO2), které dávají keramice pevnost
- při vypalování dochází ke smrštění 20-30%, které je ve vakuu větší. Smrštění probíhá směrem k největší mase. Faktory podílející se na objemovém smrštění = kontrakce způsobená ztrátou vody, spálením organických částí.
- Změna fyzikálního stavu hmoty je funkcí vypalovací teploty a času
Vlastnosti keramiky
- keramické zubní náhrady se nevyrábějí ve formě, ale volnou modelací s následným vypálením v keramické peci
- hmota, smíchaná z prášku a vody musí být během modelace a pálení tvarově stálá, proto nejdůležitější požadavky na keramickou hmotu jsou :
o dobrá modelovatelnost v nevlhkém stavu
o stálost tvaru ve vlhkém stavu bez stékání nebo opadání
o možnost opracování brousky – nejčastěji diamantovými
o možnost dodatečného nanášení a znovuvypálení hotového výrobku možnosti barevného uspořádání k věrné reprodukci každé přirozené situace
- negativní vlastnosti keramiky :
o kontrakce při pálení – 14-17% objemu
Volnou modelací se dnes vyrábějí prakticky dva typy náhrad.
1) celoplášťové keramické korunky
2) keramické fasety do celoplášťových korunek a můstkových mezičlenů
Plášťové keramické korunky :
- naprostá čistota v laboratoři a v každé pracovní fázi nutná
- modelace korunky se provádí na modelu zubu krytém čepičkou z platinové fólie o síle 0,3 mm
- korunka se modeluje po vrstvách
- vnitřní vrstva – tenká vestibulárně a silnější palatinálně – brání prosvítání kovové nástavby nebo ztmavlého dentinu
- zvýšená pevnost
- dentinové a sklovinné hmoty slouží k vlastnímu budování korunky – jsou výrazně obarveny organickými barvivy (dentinové růžově, sklovinné modře)
- krčková masa, sklovitá masa – zvýraznění incize
- všechny masy se mísí s destilovanou vodou
- po nanášení zahustit vibracemi a odsátím vody štětcem nebo savým papírem
- ve vakuu nejdříve vypálí opákní jádro a potom i dentinovou a sklovinnou modelaci
- před tímto druhým pálením by měla být korunka vymodelovaná
- plášťovou keramickou korunku lze zhotovit skořepinovou technikou = k vytvoření labiální části korunky se použije skořepina vybroušená z kramponového zubu, domodelovaná základní a dentinovou hmotou.
Napalovaná keramika
- dva kombinované rozdílné materiály. Bylo nutné splnit celou řadu požadavků:
o solidus slitiny musí ležet dostatečně vysoko nad teplotou tání keramických hmot
o mechanická stabilita konstrukce musí být dostatečná při vysoké teplotě, aby nedošlo k deformaci
o na povrchu kovu se nesmí tvořit žádné barevné oxidy
- koeficienty tepelné roztažnosti kovové slitiny a keramické masy je vyrovnaná – při chládnutí nedochází k popraskání keramiky. Rozvedeme-li tyto požadavky na konkrétní vlastnosti slitin a keramiky, dostaneme následující požadované vlastnosti kovových slitin :
o jednozrnná struktura
o dobré mechanické vlastnosti
o stálost v dutině ústní
o estetická barva
o žádná tvorba zbarvených oxidů
o jistá dlouhodobá vazba s keramikou
o solidus min. 150°C nad vypalovací teplotou keramiky
o min. koeficienty (jejich rozdíly) tepelné roztažnosti slitiny a keramiky
o možnost letování před i po napálení keramické hmoty¨
o možnost kombinace s jinými slitinami
- požadované vlastnosti keramických hmot:
o bezpečná vazba mezi oběma materiály
o nejvyšší možná pevnost hmot v rázu¨příznivé hodnoty vnitřního pnutí
o stálost v prostředí dutiny ústní
o dobrá barevná reprodukce
o malé objemové změny při pálení
o vysoká odolnost proti teplotním změnám při funkci
o odolnost proti teplotním změnám při opakovaném zařátí
o dobrá modelovatelnost
o snadné opracování po vypálení
- Základní vrstva keramické hmoty se vytváří nadvakrát :
o První, vazebná opakní hmota je tenká, transparentní vrstva připravená smícháním s alkoholem mísící tekutinou a vypálená 1 min při 980°C
o Druhá, krycí opakní vrstva se nanáší hustší a vypaluje se opět 1 min při 9401°C
- Další modelace keramických vrstev - u žvýkacích ploch se užívá vytyčovací technika.
Keramické můstkové fazety
- fazetování můstkových mezičlenů
- používají se fazety zásuvné (tzv.steelovy) = orální stěna je plochá, s hlubokou podélnou na dně rozšířenou drážkou, do které zapadá kovový třmínek na krycí destičce
- destička se letuje ke konstrukci a fazeta se fixuje např.cementem
- druhý typ je tzv. čípková fazeta – 2 kovové čípky, které se připájejí do otvorů v můstkových mezičlenech
Litá keramika
- 2 typy zpracování
o sklokeramický systém (firma Dow Corning)
§ speciální sklo, vystavené dodatečnému zahřátí zkrystalizuje a změní se v opákní keramiku se stabilním objemem a s dobrými mechanickými vlastnostmi
§ korunky se vyrábějí podle anatomického voskového modelu, který se zatmelí a vypálí v licí formě z fosfátové formovací hmoty zahřáté na 900°C
§ materiál: pyroceram – roztaví se při 1370°C a odlije transparentní a amorfní odlitek
§ korunka se vyzkouší, upraví, opískuje (lehce) a domaluje se keramickými barvami a v normální peci vypálí
o tzv. corestore systém
§ model preparovaného zubu se při něm zhotovuje z tepelně odolného epoxidu – na něm se vymodeluje vosková neanatomická kapnička 0,6mm a k ní se připojí krátký široký licí kanál s kónickou licí prohlubní, vše pak s modelem zatmelíme do sádry
§ po vyplavení vosku se usušená forma zahřeje na 200°C a do licí prohlubně se vloží paleta z čistého krystalického Al2O3 vázaného silikonem a tlakem lisu se vžene do formy
§ získaná čepička se vyzkouší, přes noc se vystaví řízenému tepelnému režimu, při němž se staví oxid hlinitý za účasti křemíku ze silikonového pojiva a současně dojde k objemové stabilizaci. Po vyzkoušení se základní kapna domodeluje běžnými dentinovými a sklovinnými keramickými hmotami do anatomického tvaru a vypálí se konvekčním způsobem
3. Sádra - Protetická technologie
Protetická technologie
Sádra
- univerzální pomocný materiál patřící do skupiny otiskovacích, modelovacích a formovacích hmot. Zhotovují se z ní veškeré modely.
Složení, výroba, vlastnosti :
- získává se zahříváním sádrovce, procesem dehydratace CaSO4 ∙ 2H2O (dehydrát síranu vápenatého – přírodní, nebo chemický)
- v systému CaSO4 / H2O existují :
o sádrovec CaSO4 ∙ 2H2O
o sádra CaSO4 ∙ ½ H2O
o rozpustný anhydryt
o přírodní anhydryt
o vysokoteplotní anhydryt – při vysoké teplotě nad 1200 °C
Sádrovec (CaSO4 ∙ 2H2O)
- je výchozí produkt dehydratace a konečný produkt rehydratace (tuhnutí)
Sádra (CaSO4 ∙ ½ H2O)
- vyskytuje se ve dvou formách :
o α – hemyhydrát (alfahydrát)
§ z hutných kompaktních krystalů
§ základ pro hydrokal a denzit
§ vzniká mokrou dehydratací (pod tlakem v H2O nebo zahřátím v kyselinách)
o β – hemyhydrát (betahydrát)
§ starší než alfahydrát
§ vytváří vločkovité částice z jemných krystalů
§ energeticky bohatší (více se zahřívá)
§ rozpustnější
§ základ alabastrové sádry
§ výroba suchou dehydratací (zahřívám v suchém vzduchu až na 200°C)
- tuhnutí sádry, prášek + voda → mazlavá hmota → tvrdá hmota
- exotermická reakce, hemihydrát se ve vodě mění na nasycený roztok, sádra se zahřívá a expanduje. Rychlost tuhnutí se dá ovlivnit :
o urychlovače – anorganické kyselina a soli, chloridy, sírany, sádrovec (pozor na zbytky tuhé sádry v kelímcích), dlouhé a intenzivní míchání, nižší poměr voda-sádra (vody málo), vyšší teplota vody (do 40°C)
o zpomalovače – organické kyseliny a soli, koloidy (agar, želatina, krev), vysoký poměr voda-sádra, nižší teplota vody
Objemové změny sádry
- dochází k expanzi, na počátku ale dojde ke kontrakci, která se mění v expanzi
- expanze je tím menší, čím vyšší bude poměr voda-sádra, ovlivňují ji některé OH
Pevnost
- závisí opět na mísícím poměru
- z alginátu vybavit model do 30-ti minut !
Skladování
- v kyblících, ve skladech ve 22°C a 50% vlhkosti vzduchu
Sádra
- univerzální pomocný materiál patřící do skupiny otiskovacích, modelovacích a formovacích hmot. Zhotovují se z ní veškeré modely.
Složení, výroba, vlastnosti :
- získává se zahříváním sádrovce, procesem dehydratace CaSO4 ∙ 2H2O (dehydrát síranu vápenatého – přírodní, nebo chemický)
- v systému CaSO4 / H2O existují :
o sádrovec CaSO4 ∙ 2H2O
o sádra CaSO4 ∙ ½ H2O
o rozpustný anhydryt
o přírodní anhydryt
o vysokoteplotní anhydryt – při vysoké teplotě nad 1200 °C
Sádrovec (CaSO4 ∙ 2H2O)
- je výchozí produkt dehydratace a konečný produkt rehydratace (tuhnutí)
Sádra (CaSO4 ∙ ½ H2O)
- vyskytuje se ve dvou formách :
o α – hemyhydrát (alfahydrát)
§ z hutných kompaktních krystalů
§ základ pro hydrokal a denzit
§ vzniká mokrou dehydratací (pod tlakem v H2O nebo zahřátím v kyselinách)
o β – hemyhydrát (betahydrát)
§ starší než alfahydrát
§ vytváří vločkovité částice z jemných krystalů
§ energeticky bohatší (více se zahřívá)
§ rozpustnější
§ základ alabastrové sádry
§ výroba suchou dehydratací (zahřívám v suchém vzduchu až na 200°C)
- tuhnutí sádry, prášek + voda → mazlavá hmota → tvrdá hmota
- exotermická reakce, hemihydrát se ve vodě mění na nasycený roztok, sádra se zahřívá a expanduje. Rychlost tuhnutí se dá ovlivnit :
o urychlovače – anorganické kyselina a soli, chloridy, sírany, sádrovec (pozor na zbytky tuhé sádry v kelímcích), dlouhé a intenzivní míchání, nižší poměr voda-sádra (vody málo), vyšší teplota vody (do 40°C)
o zpomalovače – organické kyseliny a soli, koloidy (agar, želatina, krev), vysoký poměr voda-sádra, nižší teplota vody
Objemové změny sádry
- dochází k expanzi, na počátku ale dojde ke kontrakci, která se mění v expanzi
- expanze je tím menší, čím vyšší bude poměr voda-sádra, ovlivňují ji některé OH
Pevnost
- závisí opět na mísícím poměru
- z alginátu vybavit model do 30-ti minut !
Skladování
- v kyblících, ve skladech ve 22°C a 50% vlhkosti vzduchu
2. Chyby při zpracování bazálních pryskyřic - Protetická technologie
Protetická technologie
Chyby při zpracování bazálních pryskyřic
Hlavní zásady pro zpracování všech druhů PMMA:
1) dodržet výrobcem předepsaný poměr monomeru a polymeru a přesně odměřovat
2) dodržet předepsané polymerační schéma
3) zpolymerovanou (např. protézu) chladit pomalu
4) při opracování zpolymerované protézy zajistit dostatečné chlazení a tlak omezit na minimum
5) hotovou náhradu uchovávat ve vodě k vyplavení zbytkového monomeru a nasáknutí čistou vodou
Hlavní příčiny při chybě, nestálosti náhrady:
1) průběh polymerace – významná role pro přesnost náhrady – vždy přesně dodržet – je-li protéza rychle zchlazena ze 100°C na laboratorní teplotu zvýší se koeficient tepelné roztažnosti, při naopak rychlém varu hrozí porézní protéza, která se rychle zahřívá
2) zabránění vznikání H2O do formy – vnik H20 znamená vznik deformace
3) způsob chlazení – velmi pomalé chlazení zabrání vnitřnímu pnutí, při vložení horké kyvety do studené vody dojde k tomu, že mezi rozdílnými částmi protézy vzniknou teplotní rozdíly vyšší jak 35°C
A) LISOVACÍ TECHNIKA
- kontrakce plastu činí zhruba 5-7%
- je třeba vědět že jsou zde rozdílné koeficienty tepelné roztažnosti plastů ve srovnání se sádrou, jedná se zhruba o 4x hodnoty
- možná je i změna barvy materiálu způsobená proniknutím vody do plastického těsta
- materiály : Superacryl, Superpont
B) LICÍ TECHNIKA
- u této techniky hrozí nebezpeční posunu zubů
- někteří výrobci používají ještě podtlak a přetlak k dokonalému zatečení
- kontrakce plastické hmoty, zvýšené množství volného monomeru
C) VSTŘIKOVÁNÍ AUTOPOLYMERU (CHEMOPLASTICKÁ METODA)
- nevýhody zde nejsou známé
D) VSTŘIKOVÁNÍ PLASTŮ POLYMERUJÍCÍCH TEPLEM
- musíme používat speciální kyvetu, speciální tlaková zařízení, speciální sádra
E) TERMOPLASTICKÁ METODA LISOVÁNÍ V KOMBINACI S VTLAČOVÁNÍM TĚSTA
- polymerace vždy 97°C ne míň a vždy 90 minut
- vždy před tlakem musí dojít k vtlačení gelu do formy
F) TERMOPLASTICKÁ METODA VSTŘIKOVÁNÍ
- nedostatečná přesnost materiálu – musíme dodržet příjem vody
Plasty české výroby:
- autopolymery : Duracrol, Duracryl Inlay, Duracryl, Duracryl Plus (3:1 – prášek, tekutina), Duracryl special, Premacryl Plus, Spofacryl,
- polymerující teplem: Superacryl (2:1 – prášek, tekutina), Superacryl Plus (3:1)
Kompozitní plasty C+B, K+B plasty
- u světlem polymerujících pryskyřic existuje nebezpeční vzniku inhibiční vrstvy a vzduchových bublinek při nedostatečné kondenzaci těsta – proto vždy musíme používat Oxystop-gely (dodávají se u pryskyřic)
- Oxystop-gely zabraňují reakci makromolekul se vzdušným kyslíkem
- Zdroje světla musíme pravidelně kontrolovat a světelné komory je nutno udržovat v čistotě
- Teplota ve světelných pecích nesmí přesáhnout 100°C
- Fotokompozitní materiály – udržovat v chladnu, neboť množství iniciátoru se takto snižuje pomaleji – pasty uchovávané při normální teplotě se snižuje účinnost inicátoru za rok o 20%, u past uchovávaných v chladu o 10%
- Např. Targis Vectris – Ivoclar, Kulzer – Dentacolor (světlem polymetující)
o Opáker musíme míchat tekutinu a prášek v poměru 1:1, mícháme štětcem po dobu 30 sekund, při polymeraci opákru a kompozitních mas zůstává na povrchu disperzní vrstva – spojení s dalšími vrstvami, nesmí být porušena, pokud se tak stane – musíme nahradit opákrem
Chyby při zpracování bazálních pryskyřic
Hlavní zásady pro zpracování všech druhů PMMA:
1) dodržet výrobcem předepsaný poměr monomeru a polymeru a přesně odměřovat
2) dodržet předepsané polymerační schéma
3) zpolymerovanou (např. protézu) chladit pomalu
4) při opracování zpolymerované protézy zajistit dostatečné chlazení a tlak omezit na minimum
5) hotovou náhradu uchovávat ve vodě k vyplavení zbytkového monomeru a nasáknutí čistou vodou
Hlavní příčiny při chybě, nestálosti náhrady:
1) průběh polymerace – významná role pro přesnost náhrady – vždy přesně dodržet – je-li protéza rychle zchlazena ze 100°C na laboratorní teplotu zvýší se koeficient tepelné roztažnosti, při naopak rychlém varu hrozí porézní protéza, která se rychle zahřívá
2) zabránění vznikání H2O do formy – vnik H20 znamená vznik deformace
3) způsob chlazení – velmi pomalé chlazení zabrání vnitřnímu pnutí, při vložení horké kyvety do studené vody dojde k tomu, že mezi rozdílnými částmi protézy vzniknou teplotní rozdíly vyšší jak 35°C
A) LISOVACÍ TECHNIKA
- kontrakce plastu činí zhruba 5-7%
- je třeba vědět že jsou zde rozdílné koeficienty tepelné roztažnosti plastů ve srovnání se sádrou, jedná se zhruba o 4x hodnoty
- možná je i změna barvy materiálu způsobená proniknutím vody do plastického těsta
- materiály : Superacryl, Superpont
B) LICÍ TECHNIKA
- u této techniky hrozí nebezpeční posunu zubů
- někteří výrobci používají ještě podtlak a přetlak k dokonalému zatečení
- kontrakce plastické hmoty, zvýšené množství volného monomeru
C) VSTŘIKOVÁNÍ AUTOPOLYMERU (CHEMOPLASTICKÁ METODA)
- nevýhody zde nejsou známé
D) VSTŘIKOVÁNÍ PLASTŮ POLYMERUJÍCÍCH TEPLEM
- musíme používat speciální kyvetu, speciální tlaková zařízení, speciální sádra
E) TERMOPLASTICKÁ METODA LISOVÁNÍ V KOMBINACI S VTLAČOVÁNÍM TĚSTA
- polymerace vždy 97°C ne míň a vždy 90 minut
- vždy před tlakem musí dojít k vtlačení gelu do formy
F) TERMOPLASTICKÁ METODA VSTŘIKOVÁNÍ
- nedostatečná přesnost materiálu – musíme dodržet příjem vody
Plasty české výroby:
- autopolymery : Duracrol, Duracryl Inlay, Duracryl, Duracryl Plus (3:1 – prášek, tekutina), Duracryl special, Premacryl Plus, Spofacryl,
- polymerující teplem: Superacryl (2:1 – prášek, tekutina), Superacryl Plus (3:1)
Kompozitní plasty C+B, K+B plasty
- u světlem polymerujících pryskyřic existuje nebezpeční vzniku inhibiční vrstvy a vzduchových bublinek při nedostatečné kondenzaci těsta – proto vždy musíme používat Oxystop-gely (dodávají se u pryskyřic)
- Oxystop-gely zabraňují reakci makromolekul se vzdušným kyslíkem
- Zdroje světla musíme pravidelně kontrolovat a světelné komory je nutno udržovat v čistotě
- Teplota ve světelných pecích nesmí přesáhnout 100°C
- Fotokompozitní materiály – udržovat v chladnu, neboť množství iniciátoru se takto snižuje pomaleji – pasty uchovávané při normální teplotě se snižuje účinnost inicátoru za rok o 20%, u past uchovávaných v chladu o 10%
- Např. Targis Vectris – Ivoclar, Kulzer – Dentacolor (světlem polymetující)
o Opáker musíme míchat tekutinu a prášek v poměru 1:1, mícháme štětcem po dobu 30 sekund, při polymeraci opákru a kompozitních mas zůstává na povrchu disperzní vrstva – spojení s dalšími vrstvami, nesmí být porušena, pokud se tak stane – musíme nahradit opákrem
1. Otiskovací hmoty - Protetická technologie
Protetická technologie
Otiskovací hmoty
- slouží k provádění situačních otisků v otiskovacích lžících
Otiskovací lžíce :
1) konfekční – děrovaná
2) individuální
Dělení ot. hmot :
- podle tuhnutí
o chemoplastické (chem. reakce)
§ tuhé (sádra, zinkoxideugenol...)
§ pružné (alginátové, silikonové, polysulfidy, polyétery)
o termoplastické – fyzikálním pochodem (ochlazení)
§ tuhé (kompoziční)
§ pružné (agarové)
- podle stavu, jak je vyjímáme z úst
o rigidní – tuhost pevnost
o pružné – elastické
Požadavky na ot.hmoty:
- chuť a vůně – estetická barva (pro pacienta důležité)
- žádná toxicita
- jednoduchá příprava
- dostatečně dlouhá skladovací doba
- vhodná konzistence
- přijatelná doba tuhnutí
- pevnost a elasticita
- objemová přesnost
- dobrá reprodukční schopnost
- kompatibilita s ostatními materiály
Kompoziční otiskovací hmoty
- nejstarší otiskovací hmoty, dělíme na 3 skupiny :
o otiskovací hmoty s plnidly
o otiskovací hmoty bez plnidel
o bazální šelakové destičky- shodují se ve složení, ale nejsou ot.hmotami
- výroba a složení :
o plastické hmoty
§ kopály, šelak, kalafuna, umělá pryskyřice
§ tvoří základ hmot, zaručují termoplastické vlastnosti, jsou pojivem
o elastické hmoty a změkčovadla
§ kaučuk, gutaperča, parafín, kyselina olejová
§ snižují tvrdost, bod měknutí
o plnidla a barviva
§ p-mastek
§ snižují lepivost, taví se v kotlích, po ochlazení se rozemelou a lisují se na požadované tvary
- vlastnosti :
o špatné vodiče tepla, při zahřívání postupujeme zvolna, při nedostatečném chlazení může málo ochlazený střed způsobit deformaci otisku, při nestejnoměrném tlaku můžeme vyvolat tzv.vnitřní pnutí
- nevýhoda – po ochlazení nastává kontrakce 1,2 – 1,5 %
OH s plnidly
- Stentova hmota
o vyrábí se z kopálu a kys. stearové a z mastku
o dříve se používala k otisku
o ohřívají se v horké vodě nad 70°C, poté ochlazení vodou
- Kerrova hmota
o dříve k otiskování jednotlivých preparovaných zubů
o dodávání v tyčinkách – zahřátí nad plamenem nebo v měděných kroužcích
OH bez plnidel
- hmoty voskopryskyřičné
- při tavení nad plamenem se používají kovové nádobky, ve vodě, ve stříkačkách
- použití k funkčním modelacím okrajů individuálních ot.lžic při otiskování bezzubých čelistí
- snadno se tvarují pohyby a tlakem na protézním loži
- ochlazení studenou vodou
Bazální šelakové destičky
- zhotovení individuálních otiskovacích lžic
- základna skusových šablon
- dodávají se v tenkých destičkách tvaru horní a dolní čelisti
- hmoty vzniknou stavením šelaku, stearinu, syntetických vosků, s příměsí mastku
- změkčují se zahřátím nad plamenem
- adaptují se na sádrový model izolovaný vodou
- Tessex, Tessex –Al
Zinkoxideugenolové otiskovací hmoty
- složení :
o oxid zinečnatý – nedráždivý pro ústní sliznici (kalafuna, soudržnost, termoplastické vlastnosti, rychlost tuhnutí, syntetické pryskyřice, vosky, oleje, min. plniva)
o eugenol (hřebíčkový olej) – směs obsahuje 80% eugenolu
- použití :
o otiskovaní bezzubých čelistí v individuální lžících
o k dočasnému podkládání imediátních náhrad
o k fixaci provizorních korunek a můstků
- zpracování – hl.složky spolu reagují po smísení dvou past, které se dodávají v tubách (mísící poměr 1:1)
o pasta s ZnO – bílá
o pasta s eugenolem – žlutá, červená
- rychlost tuhnutí urychluje teplo, vlhkost, sliny, tuhnutí probíhá 2 min. v dutině ústní
- hmota je přesný s malou kontrakcí
- je opravitelná
- při manipulaci hrozí deformace nebo odlomení, otisk zpracujeme ihned
- Repin
Hydrokoloidní otiskovací hmoty
- Dělení:
o agarové (termoplastické)
o alginátové (chemoplastické)
- společným základem koloidní roztoky
- jejich disperzním prostředím je voda
- látky rostlinného původu, ve vodě bobtnají
- za určitých podmínek jsou schopné přejít z tekutého stavu SOL na pružný stav GEL, pokud z tohoto stavu jdou zpátky přeměnit z GEL na SOL = reverzibilní, pokud ne = ireverzibilní
Agarové hmoty
- pružné hmoty, využití jak v ordinaci, tak v laboratoři
- ordinační užití – složité, nákladné, v laboratoři se používají k tzv. dublování, kterým získáváme licí model z formovací hmoty
- složení, výroba:
o agar – derivát galaktózy, získává se z mořských řas, rozpuštěním ve vodě vzniká hydrosol, po ochlazení gel
o typické složení:
§ 75% voda
§ 10% agar
§ 7% glycerin
§ 8% kaolin
- ke ztekucení dochází po zahřátí na 95°C, želatinace ve 40°C – HYSTEREZE – teplotní rozdíl 95°C – 40°C
- při tuhnutí nedochází ke kontrakci
- syhereze = vysychání
o zabraňujeme umístění do vlhkého prostředí
o tavíme v termoplastických zásobnících (mikrovlnná trouba)
- k urychlení procesu – nakrájíme, nastrouháme – zahřejeme na 95°C, ochladíme na 55°C – před dublováním namočíme model do teplé vody – umožní lepší zatékání hmoty. Po ztuhnutí a vyjmutí vznikne otvor – licí model.
- Dublaga (Dental), Geloform (Degussa)
Alginátové hmoty (ireverzibilní hmoty)
- univerzální otiskovací materiály tuhnoucí hydroplasticky
o otiskování bezzubých i ozubených čelistí
o orientační otisky
o otisky u částečných náhrad
- složení, výroba :
o základem pro výrobu jsou algináty = sodné, draselné soli kyseliny algové (připomíná škrob). Kyselina se získává z buněčných stěn červených a hnědých mořských řas.
- podstata tuhnutí :
o přidáním vápenatých solí CaSO4 přejde roztok alginátu sodného v nerozpustný gel = alginát sodnovápenatý. Reakce je rychlá – zpomaluje se fosforečnanem sodným. Nejprve se vytvoří roztok alginátu sodného, rozpouštějící se síran vápenatý reaguje s fosforečnanem – po jeho spotřebování teprve vzniká alginát sodnovápenatý.
- Algináty se vyrábí ve formě prášku, který se mísí s vodou (poměr udává výrobce). Prášek sypeme do vody.
Je to směs obsahující :
o alginát sodný 15%
o síran vápenatý 15% (sádrovec)
o fosforečnan sodný 3%
o 60% plniva – kaolin, křemelina
§ ochucen, parfémován.
- Dodávají se v neprodyšně uzavřených nádobách (ochrana před vzdušnou vlhkostí) – snadno se odmísí – nutno protřepat ! Balení obsahuje 2 odměrky – jedna na vodu, druhá na prášek. Dodávají se i v sáčcích pro jeden otisk.
- vlastnosti a použití:
o pružný gel, pevný, ale v omezené míře, pružnost je omezena hodnotou tzv. trvalé deformace – závisí na množství vody (čím více vody, tím měkčí gel), omezená je i pevnost při snímání podsekřivých míst se trhá.
o Reprodukční schopnost je horší než u elastomerů nebo agarů, objemová nestálost otisku je hlavní nevýhodou těchto hmot, na vzduchu se vypařuje z otisků voda – vysychají (objem se zmenšuje), kontrakci nelze zamezit lze ji pouze zmírnit (igelitový sáček nebo uzavíratelná nádoba s vlhkým mulem, někteří výrobci dodávají speciální transportní nádoby)
o neponořovat do vody ! Otisk nutno zpracovat neprodleně během několika minut, nejdéle do 30 minut !
o mísíme v kelímku lopatkou, aplikujeme v otiskovacích lžících (konfekčních perforovaných nebo v individuálních). Modelovým materiálem je sádra.
- Ypeen (Spofadental), Deguprint (Ögussa), Palgat (Espe) – k otiskování protilehlých čelistí, pomocný otisk
Elastomery
- vývojově nejmladší typ otiskovacích hmot (50.léta 20.století)
- univerzální hmoty vyráběné v různých konzistencích k provádění otisků na jakékoliv náhrady:
o mají nejlepší elastické vlastnosti,
o nejlepší reprodukční schopnost,
o objemově stabilní, vysoká hodnota pružné deformace
o vhodné k otiskům, na které klademe vysoké požadavky – hlavní otisky, definitivní otisky, na kovové konstrukce fixních a snímatelných náhrad
- typy (liší se pouze v chemickém složení – kvalitní, ale drahé)
o silikony
§ polykondenzační
§ polyadiční
o polysulfidy
o polyétery
Polykondenzační silikony
- základem syloxanový řetězec, střídají se atomy Si a O2
- polyxyloxany mají řetězec zakončený skupinami OH – reaktivní, umožňují sesíťování řetězců, na křemík se vážou radikály – methylové radikály (CH3). Anorganické složky zajišťují tepelnou a chemickou stálost, organické plasticidu.
- základní látkou je silikonový polymer – polydimetylsiloxandiol. Pro vhodné konzistence je řetězec doplněn plnivy a změkčovadly – tři konzistence :
o tuhý tmel
o středně tuhá pasta
o řídký krém
- vulkanizace = sesíťování řetězců – k ní se používají katalyzátory (estery, kyseliny křemičité – pasta nebo tekutina). Smíchání – tuhnutí – podstatou polykondenzace (chemická reakce při níž vzniká jako vedlejší produkt alkohol)- jeho vypařování – kontrakce.
- vlastnosti a použití:
o aplikace :
§ tmel – odměrka + katalyzátor – prohnětení a aplikace do lžíce
§ pasta a krém – tuby + katalyzátor – dle měřítka – lopatkou smícháme a aplikujeme
o moderní forma dvou past – mísící pistole – doba tuhnutí v ústech 5 minut.
o přesnost otisku závisí na objemových změnách, deformaci po tuhnutí a sejmutí.
o hmoty jsou pružnější než hydrokoloidy, deformace ale může ohrozit otisk.
o hodnoty kontrakce :
§ 0,1 % za 1 hodinu
§ 0,4 % za 24 hodin
§ 0,5 % u řidších forem (pasta + krém)
o modelový materiál sádra IV. – denzit, stone.
o odlévat po 1 hodině !
- Stomaflex (Dental)- solid = krém, Xantoprén, Optosil.
Polyadiční silikony
- vznikají na základě polyadice, při které nevzniká vedlejší produkt, reakci umožňují katalyzátory, výchozí látka 2 části :
o 1.část – řetězec ukončený vinylovými skupinami – CH=CH2
o 2.část ukončena skupinami H-SI-
- dodávají se ve formě dvou past, ale v pěti různých konzistencích pro všechny techniky
- výhody :
o delší zpracovatelnost
o rychlejší tuhnutí
o kontrakce, ke které dochází při tuhnutí (spontánní) má hodnotu 0,2 %
o pružná deformace hodnotu 10%, trvalá deformace 0,2%
o používají se i jako dublovací hmoty
- Prezident, Neprosil, Unosil
Polysulfidové hmoty
- nejstarší skupina, nerozšířená
- 2 pasty, základem polysulfid se dvěma koncovými a jednou postranní skupinou –SH, druhá tuba – katalyzátor.
- 3 konzistence – řídká, středně hustá, hustá
- v 1.fázi tuhnutí se deformují, plasticity nabývají pomaleji = doba tuhnutí v ústech 10 minut
- kontrakce při tuhnutí – 0,2 – 0,4 % za 24 hod.
- po vyjmutí z dutiny ústní se disk smrští o 0,26 % z 37° na 20°. Vyndávat opatrně, nenásilně, aby se nedoformoval a neprotáhl.
- neestetická zvláštní barva, velká skladovací životnost, otiskování v individuálních lžících
- modelový materiál sádra – stone
- Coe-flex, Neo-flex, Permlastic
Polyétery
- nejmladší skupina OH, základní složka polyglykoéter
- ve formě 2 past:
o polyglykoéter,plnidla, oleje, změkčovadlo
o katalyzátor – estery kyseliny sulfonové
- nejdelší skladování, nejmenší objemové změny
- modelový materiál – sádra – stone
- při vyjímání opatrně – velká tuhost hmot.
- Impregnum (Espe), Permadyne (Espe) – tmel, krém.
Otiskovací hmoty
- slouží k provádění situačních otisků v otiskovacích lžících
Otiskovací lžíce :
1) konfekční – děrovaná
2) individuální
Dělení ot. hmot :
- podle tuhnutí
o chemoplastické (chem. reakce)
§ tuhé (sádra, zinkoxideugenol...)
§ pružné (alginátové, silikonové, polysulfidy, polyétery)
o termoplastické – fyzikálním pochodem (ochlazení)
§ tuhé (kompoziční)
§ pružné (agarové)
- podle stavu, jak je vyjímáme z úst
o rigidní – tuhost pevnost
o pružné – elastické
Požadavky na ot.hmoty:
- chuť a vůně – estetická barva (pro pacienta důležité)
- žádná toxicita
- jednoduchá příprava
- dostatečně dlouhá skladovací doba
- vhodná konzistence
- přijatelná doba tuhnutí
- pevnost a elasticita
- objemová přesnost
- dobrá reprodukční schopnost
- kompatibilita s ostatními materiály
Kompoziční otiskovací hmoty
- nejstarší otiskovací hmoty, dělíme na 3 skupiny :
o otiskovací hmoty s plnidly
o otiskovací hmoty bez plnidel
o bazální šelakové destičky- shodují se ve složení, ale nejsou ot.hmotami
- výroba a složení :
o plastické hmoty
§ kopály, šelak, kalafuna, umělá pryskyřice
§ tvoří základ hmot, zaručují termoplastické vlastnosti, jsou pojivem
o elastické hmoty a změkčovadla
§ kaučuk, gutaperča, parafín, kyselina olejová
§ snižují tvrdost, bod měknutí
o plnidla a barviva
§ p-mastek
§ snižují lepivost, taví se v kotlích, po ochlazení se rozemelou a lisují se na požadované tvary
- vlastnosti :
o špatné vodiče tepla, při zahřívání postupujeme zvolna, při nedostatečném chlazení může málo ochlazený střed způsobit deformaci otisku, při nestejnoměrném tlaku můžeme vyvolat tzv.vnitřní pnutí
- nevýhoda – po ochlazení nastává kontrakce 1,2 – 1,5 %
OH s plnidly
- Stentova hmota
o vyrábí se z kopálu a kys. stearové a z mastku
o dříve se používala k otisku
o ohřívají se v horké vodě nad 70°C, poté ochlazení vodou
- Kerrova hmota
o dříve k otiskování jednotlivých preparovaných zubů
o dodávání v tyčinkách – zahřátí nad plamenem nebo v měděných kroužcích
OH bez plnidel
- hmoty voskopryskyřičné
- při tavení nad plamenem se používají kovové nádobky, ve vodě, ve stříkačkách
- použití k funkčním modelacím okrajů individuálních ot.lžic při otiskování bezzubých čelistí
- snadno se tvarují pohyby a tlakem na protézním loži
- ochlazení studenou vodou
Bazální šelakové destičky
- zhotovení individuálních otiskovacích lžic
- základna skusových šablon
- dodávají se v tenkých destičkách tvaru horní a dolní čelisti
- hmoty vzniknou stavením šelaku, stearinu, syntetických vosků, s příměsí mastku
- změkčují se zahřátím nad plamenem
- adaptují se na sádrový model izolovaný vodou
- Tessex, Tessex –Al
Zinkoxideugenolové otiskovací hmoty
- složení :
o oxid zinečnatý – nedráždivý pro ústní sliznici (kalafuna, soudržnost, termoplastické vlastnosti, rychlost tuhnutí, syntetické pryskyřice, vosky, oleje, min. plniva)
o eugenol (hřebíčkový olej) – směs obsahuje 80% eugenolu
- použití :
o otiskovaní bezzubých čelistí v individuální lžících
o k dočasnému podkládání imediátních náhrad
o k fixaci provizorních korunek a můstků
- zpracování – hl.složky spolu reagují po smísení dvou past, které se dodávají v tubách (mísící poměr 1:1)
o pasta s ZnO – bílá
o pasta s eugenolem – žlutá, červená
- rychlost tuhnutí urychluje teplo, vlhkost, sliny, tuhnutí probíhá 2 min. v dutině ústní
- hmota je přesný s malou kontrakcí
- je opravitelná
- při manipulaci hrozí deformace nebo odlomení, otisk zpracujeme ihned
- Repin
Hydrokoloidní otiskovací hmoty
- Dělení:
o agarové (termoplastické)
o alginátové (chemoplastické)
- společným základem koloidní roztoky
- jejich disperzním prostředím je voda
- látky rostlinného původu, ve vodě bobtnají
- za určitých podmínek jsou schopné přejít z tekutého stavu SOL na pružný stav GEL, pokud z tohoto stavu jdou zpátky přeměnit z GEL na SOL = reverzibilní, pokud ne = ireverzibilní
Agarové hmoty
- pružné hmoty, využití jak v ordinaci, tak v laboratoři
- ordinační užití – složité, nákladné, v laboratoři se používají k tzv. dublování, kterým získáváme licí model z formovací hmoty
- složení, výroba:
o agar – derivát galaktózy, získává se z mořských řas, rozpuštěním ve vodě vzniká hydrosol, po ochlazení gel
o typické složení:
§ 75% voda
§ 10% agar
§ 7% glycerin
§ 8% kaolin
- ke ztekucení dochází po zahřátí na 95°C, želatinace ve 40°C – HYSTEREZE – teplotní rozdíl 95°C – 40°C
- při tuhnutí nedochází ke kontrakci
- syhereze = vysychání
o zabraňujeme umístění do vlhkého prostředí
o tavíme v termoplastických zásobnících (mikrovlnná trouba)
- k urychlení procesu – nakrájíme, nastrouháme – zahřejeme na 95°C, ochladíme na 55°C – před dublováním namočíme model do teplé vody – umožní lepší zatékání hmoty. Po ztuhnutí a vyjmutí vznikne otvor – licí model.
- Dublaga (Dental), Geloform (Degussa)
Alginátové hmoty (ireverzibilní hmoty)
- univerzální otiskovací materiály tuhnoucí hydroplasticky
o otiskování bezzubých i ozubených čelistí
o orientační otisky
o otisky u částečných náhrad
- složení, výroba :
o základem pro výrobu jsou algináty = sodné, draselné soli kyseliny algové (připomíná škrob). Kyselina se získává z buněčných stěn červených a hnědých mořských řas.
- podstata tuhnutí :
o přidáním vápenatých solí CaSO4 přejde roztok alginátu sodného v nerozpustný gel = alginát sodnovápenatý. Reakce je rychlá – zpomaluje se fosforečnanem sodným. Nejprve se vytvoří roztok alginátu sodného, rozpouštějící se síran vápenatý reaguje s fosforečnanem – po jeho spotřebování teprve vzniká alginát sodnovápenatý.
- Algináty se vyrábí ve formě prášku, který se mísí s vodou (poměr udává výrobce). Prášek sypeme do vody.
Je to směs obsahující :
o alginát sodný 15%
o síran vápenatý 15% (sádrovec)
o fosforečnan sodný 3%
o 60% plniva – kaolin, křemelina
§ ochucen, parfémován.
- Dodávají se v neprodyšně uzavřených nádobách (ochrana před vzdušnou vlhkostí) – snadno se odmísí – nutno protřepat ! Balení obsahuje 2 odměrky – jedna na vodu, druhá na prášek. Dodávají se i v sáčcích pro jeden otisk.
- vlastnosti a použití:
o pružný gel, pevný, ale v omezené míře, pružnost je omezena hodnotou tzv. trvalé deformace – závisí na množství vody (čím více vody, tím měkčí gel), omezená je i pevnost při snímání podsekřivých míst se trhá.
o Reprodukční schopnost je horší než u elastomerů nebo agarů, objemová nestálost otisku je hlavní nevýhodou těchto hmot, na vzduchu se vypařuje z otisků voda – vysychají (objem se zmenšuje), kontrakci nelze zamezit lze ji pouze zmírnit (igelitový sáček nebo uzavíratelná nádoba s vlhkým mulem, někteří výrobci dodávají speciální transportní nádoby)
o neponořovat do vody ! Otisk nutno zpracovat neprodleně během několika minut, nejdéle do 30 minut !
o mísíme v kelímku lopatkou, aplikujeme v otiskovacích lžících (konfekčních perforovaných nebo v individuálních). Modelovým materiálem je sádra.
- Ypeen (Spofadental), Deguprint (Ögussa), Palgat (Espe) – k otiskování protilehlých čelistí, pomocný otisk
Elastomery
- vývojově nejmladší typ otiskovacích hmot (50.léta 20.století)
- univerzální hmoty vyráběné v různých konzistencích k provádění otisků na jakékoliv náhrady:
o mají nejlepší elastické vlastnosti,
o nejlepší reprodukční schopnost,
o objemově stabilní, vysoká hodnota pružné deformace
o vhodné k otiskům, na které klademe vysoké požadavky – hlavní otisky, definitivní otisky, na kovové konstrukce fixních a snímatelných náhrad
- typy (liší se pouze v chemickém složení – kvalitní, ale drahé)
o silikony
§ polykondenzační
§ polyadiční
o polysulfidy
o polyétery
Polykondenzační silikony
- základem syloxanový řetězec, střídají se atomy Si a O2
- polyxyloxany mají řetězec zakončený skupinami OH – reaktivní, umožňují sesíťování řetězců, na křemík se vážou radikály – methylové radikály (CH3). Anorganické složky zajišťují tepelnou a chemickou stálost, organické plasticidu.
- základní látkou je silikonový polymer – polydimetylsiloxandiol. Pro vhodné konzistence je řetězec doplněn plnivy a změkčovadly – tři konzistence :
o tuhý tmel
o středně tuhá pasta
o řídký krém
- vulkanizace = sesíťování řetězců – k ní se používají katalyzátory (estery, kyseliny křemičité – pasta nebo tekutina). Smíchání – tuhnutí – podstatou polykondenzace (chemická reakce při níž vzniká jako vedlejší produkt alkohol)- jeho vypařování – kontrakce.
- vlastnosti a použití:
o aplikace :
§ tmel – odměrka + katalyzátor – prohnětení a aplikace do lžíce
§ pasta a krém – tuby + katalyzátor – dle měřítka – lopatkou smícháme a aplikujeme
o moderní forma dvou past – mísící pistole – doba tuhnutí v ústech 5 minut.
o přesnost otisku závisí na objemových změnách, deformaci po tuhnutí a sejmutí.
o hmoty jsou pružnější než hydrokoloidy, deformace ale může ohrozit otisk.
o hodnoty kontrakce :
§ 0,1 % za 1 hodinu
§ 0,4 % za 24 hodin
§ 0,5 % u řidších forem (pasta + krém)
o modelový materiál sádra IV. – denzit, stone.
o odlévat po 1 hodině !
- Stomaflex (Dental)- solid = krém, Xantoprén, Optosil.
Polyadiční silikony
- vznikají na základě polyadice, při které nevzniká vedlejší produkt, reakci umožňují katalyzátory, výchozí látka 2 části :
o 1.část – řetězec ukončený vinylovými skupinami – CH=CH2
o 2.část ukončena skupinami H-SI-
- dodávají se ve formě dvou past, ale v pěti různých konzistencích pro všechny techniky
- výhody :
o delší zpracovatelnost
o rychlejší tuhnutí
o kontrakce, ke které dochází při tuhnutí (spontánní) má hodnotu 0,2 %
o pružná deformace hodnotu 10%, trvalá deformace 0,2%
o používají se i jako dublovací hmoty
- Prezident, Neprosil, Unosil
Polysulfidové hmoty
- nejstarší skupina, nerozšířená
- 2 pasty, základem polysulfid se dvěma koncovými a jednou postranní skupinou –SH, druhá tuba – katalyzátor.
- 3 konzistence – řídká, středně hustá, hustá
- v 1.fázi tuhnutí se deformují, plasticity nabývají pomaleji = doba tuhnutí v ústech 10 minut
- kontrakce při tuhnutí – 0,2 – 0,4 % za 24 hod.
- po vyjmutí z dutiny ústní se disk smrští o 0,26 % z 37° na 20°. Vyndávat opatrně, nenásilně, aby se nedoformoval a neprotáhl.
- neestetická zvláštní barva, velká skladovací životnost, otiskování v individuálních lžících
- modelový materiál sádra – stone
- Coe-flex, Neo-flex, Permlastic
Polyétery
- nejmladší skupina OH, základní složka polyglykoéter
- ve formě 2 past:
o polyglykoéter,plnidla, oleje, změkčovadlo
o katalyzátor – estery kyseliny sulfonové
- nejdelší skladování, nejmenší objemové změny
- modelový materiál – sádra – stone
- při vyjímání opatrně – velká tuhost hmot.
- Impregnum (Espe), Permadyne (Espe) – tmel, krém.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)