Základní idea pedagogických snah Freineta zní „z života a pro život
prací“. Z této ideje jednoznačně vyplývá, že škola má být jakýmsi
průvodcem života a práce všech lidí a jako taková by měla být chápána.
Základními
principy jeho pedagogiky jsou tudíž vlastní aktivita, práce, zkoumání,
ale i zkušenost a svobodné vyjádření. Freinet byl velkým kritikem
pasivity a verbální orientace tehdejších škol. Proto v různých oblastech
navrhl nejrůznější opatření, která pasivitu ze škol vytěsňují a snažil
se žáky do studia zapojit prostřednictvím rozličných prací a praktických
úkolů, které je měly zaujmout a také náležitě poučit o související
problematice.
K vyučování využíval Freinet nejrůznější techniky a postupy, které pomáhaly k dosažení kýžených výsledků.
Jednou
ze základních Freinetových technik byly tiskárny. Freinet používal tisk
jako formu komunikace mezi žáky jak na úrovni jedné školy, tak mezi
školami. Freinet vždy na začátku vyučování chodil s žáky ven mimo školu
pozorovat prostředí a život, po návratu do školy byli žáci plní zážitků a
myšlenek, které nastřádali v průběhu pobytu venku. Freinet se proto
rozhodl, že by žáci měli svoje myšlenky a postřehy seskupit a uspořádat
do textu, který později společně s vyučujícím a ostatními žáky upravili a
vytiskli. Tyto výtisky měli později možnost číst další spolužáci, kteří
se tímto způsobem mohli dozvědět zajímavé informace a poznatky, které v
rámci své výuky nepostřehli. Tento krok vedl k mnohem lepší komunikaci
poznávání světa studenty. Pro žáky bylo totiž mnohem jednodušší pochopit
studované učivo prostřednictvím textů, které vymýšleli jejich
vrstevníci než z učebnic. Tato technika také pomohla ke sbližování
studentů a prohlubování jejich sociálních vztahů. Komunikace stejně jako
socializace se ukázaly jako nejlepší nástroje pro přístup k psanému
slovu.
Z těchto článků a se později začali vytvářet školní noviny,
které byly ve škole dostupné. S postupem technologického rozvoje začali
Freinetovi následníci používat i další technologie, které slouží ke
komunikaci, např. magnetofonové pásky, videokamery apod., jejichž
využití se obzvláště dnes jeví jako revoluční, protože v dnešní škole
využívají komunikační technologie už i nejmladší školáci a současná
škola pochopila, že technika má ve výuce obrovský potenciál. Děti by
dnes měly mít mnohem častěji možnost využívat tyto prostředky ke studiu a
komunikaci mezi sebou navzájem. Je totiž naprosto prokazatelné, že
informace lze mnohem snáze interiorizovat prostřednictvím kreativní
diskuze, nežli prostým studiem odborných textů.
Podobně revoluční
byl přístup Freineta k matematice. Freinet byl propagátorem takzvané
„živé matematiky“. Matematika pro něj měla být prostředkem k chápání
světa a ne prostou vědeckou disciplínou, ve které se žáci mají učit
složité vzorce a poučky, pro které si nemohou představit žádné konkrétní
použitelné využití a praktickou aplikaci. Matematika proto měla být
používána v různých praktických činnostech, popisování fyzikálních
zákonitostí, počítání produkce nebo ke kalkulaci prodejní ceny apod. K
tomuto Freinetovu přístupu se postupem času přiklání mnoho odborníků z
rozličných oborů.
Například současné ekonomii je často vytýkána
přílišná matematizace a formalizování, které navede k žádným konkrétním
výstupům. Tento přístup Freinet kritizoval již před mnoha lety a dnes je
mu konečně dáváno za pravdu.
Další Freinetovskou technikou, s
jejíž aplikací se setkáváme i dnes, je pracovně-orientované čtení.
I zde kladl Freinet důraz na schopnost aplikovat čtení v skutečných
situacích a případech, kdy nejde o otrocké četní témat odtržených od
reality, ale o čtení jehož cílem je pochopit smysl textu. Stejně jako
Freinet nechápu smysl četní vybraných pasáží různých učebnic, které
nemají význam. Pokud je text vytržen z kontextu, žáci nepochopí jeho
smysl a tím pádem je jeho čtení nezajímá a nic si z něj neodnesou. Pokud
by žáci mohli číst text, který pochopí, jistě by se čtení méně bránili a
bylo by pro ně přínosnější. Freinetovo hnutí za tímto účelem vydávalo
brožury, které byly přizpůsobeny přímo dětem určitého věku a žáci jim
proto rozuměli a měli s jejich čtením mnohem menší problémy.
Podobně přistupoval Freinet i k ostatním školním disciplínám, jako je
dějepis nebo zeměpis. Žákům se snažil přiblížit učivo ne prostřednictvím
biflování dat a informací, které žáci obvykle brzy po jejich
nastudování zapomenou, ale prostřednictvím různých monumentů, stylů
architektury, návštěvami venkovských usedlostí nebo popisem místní fauny
a flory. Takové informace jsou pro děti mnohdy mnohem lépe
zapamatovatelné a jsou následně schopny si s nimi spojit i další
informace, které si s nimi spojil v rámci studia.
Aby mohl
dosáhnout kýžených změn, které prováděl oproti tehdejší tradiční výuce,
bylo nutné, aby aplikoval určité modifikace v organizaci výuky. Freinet
proto navrhl nový způsob rozložení třídy, která měla být stejně jako
tradiční třída ve velké místnosti podobné těm dnešním, ale zde mělo být
sedm pracovních koutů, tedy míst kde, budou vykonávány různé specifické
aktivity. Tyto kouty Freinet poměrně detailně popsal včetně jejich
vybavení. Kouty nazýval např.: manuální aktivity, komerční aktivity,
dokumentace, experimenty nebo reprodukce. Některé z těchto koutů měli i
vlastní zahrady nebo farmy.
Takto nově koncipovaná výuka měla i
jiný časový rozvrh. Čas na jednotlivé aktivity byl sice rozdělen na
základě sylabu předmětu, nicméně žáci si na začátku každého týdne volili
individuální „pracovní plán“. Tato skutečnost podporovala svobodu žáků a
jejich rozhodovací schopnosti. Práce v různých skupinách, také
podporovala spolupráci a komunikační schopnosti žáků.
Žádné komentáře:
Okomentovat