V centru Freinetovskej pedagogické působnosti stojí dítě se svou životní energií, s potřebami a zájmy.
Jejím
cílem je maximální rozvoj osobnosti dítěte v racionální společnosti,
které slouží a která slouží jemu. Jejím výsledkem bude silný a
neohrožený člověk, který je připraven pro společnost plodně pracovat a
přispět tak pro její harmonický rozvoj bez postranních egoistických
úmyslů.
Jednou z dalších myšlenek je, že dítě má samo s
naší pomocí formovat vlastní osobnost, je subjektem vlastní výchovy,
musí samostatně objevovat a odhalovat svět. Proto Freinet žádá školu
činnou a aktivní, nepřipouští ve škole žádné pasivní formy, např..
frontální vyučování. Každý pokrok musí dosáhnout dítě samostatně, jinak
nejde o skutečný pokrok. Freinet vychází z teze, že život není stav ale
proces. Pokud dítě poznává novou skutečnost, prochází 3 vývojovými
fázemi:
1.etapa dotykového zkoumání - experimentování, získávání nových zkušeností, ...
2.etapa
zařazování a včleňování sebe samého - období sebauplatňovania dítěte,
kde ono samo je v centru vší pozornosti, osvojuje si postupy a
organizuje si podmínky svého života
3.etapa činného působení, etapa práce - nejvyšší stupeň ve vývoji dítěte, kde činnost má již sociální poměr
Freinetova
škola je školou pracovní. Nejde jen o přípravu na práci v dospělosti,
ale jako práce manuální, tak duševní je prostředkem vyjádření se dítěte,
vzbuzení zájmu a motivace. Práce má uspokojovat přirozenou potřebu
dítěte. V organizaci školní práce vychází ze dvou hledisek: aktivní
podíl dítěte na plánování, realizaci a hodnocení vyučování a školní
práce a svobodné vyjadřování dítěte.
Žádné komentáře:
Okomentovat