Célestin Freinet se narodil v roce 1896 ve vesnici Gars na úpatí Alp v
jižní Francii. Dětství prožil mezi rolníky na polích, v chudé oblasti.
Věděl všechno o péči o ovce a jeho žena o něm napsala, že péče o ovce
byla vlastně základním motivem pro jeho pedagogickou činnost.
Po
ukončení základního vzdělání odchází do Nice, kde studoval učitelství
pro první stupeň vzdělání. Pak však v roce 1914 začíná první světová
válka a Freinet je povolán do služby, avšak už v roce 1915 je vážně
zraněn v boji. Z válečného zranění se do konce svého života nezotavil a
celý život měl problémy s dechem. To, jak on sám říkal, ovlivnilo jeho
přístup ke vzdělávání studentů.
Místo obvyklého pedagogova mluvení a psaní křídou na tabuli, museli být žáci daleko aktivnější a vyvíjet svoji vlastní činnost.
Jeho
pedagogická kariéra začíná v roce 1920, kdy nastupuje jako asistent
ředitele ve městě Bar-sur-Loup, nedaleko svého rodného města. V rámci
práce pro školu se účastní konference Education Novell, kde se
seznamuje s prací nejvýznamnějších pedagogů té doby, jako byli Ferrière,
Claparède, Bovet nebo Cousinet. Tou dobou také studuje klasickou teorii
pedagogiky, kterou se ovšem také snaží rozšiřovat a je jedním ze
zakladatelů a představitelů hnutí nové výchovy.
Později se Freinet
stává členem komunistické strany a s delegací navštíví SSSR, kde se
dokonce setká s Leninovou manželkou (tehdejší ministryní školství). Tyto
odborářské a politické aktivity silně ovlivnily jeho přístup ke
vzdělávání.
Freineovy poznatky začínají být přijímány v mnoha
zemích jako Španělsko, Německo, Itálie a samozřejmě i doma ve Francii.
Nicméně se v té době začínají rozvíjet radikální pravicová hnutí, která
mu, jako komunistickému aktivistovi, staví do cesty velké množství
překážek. Freinet se proto vrací do Bar-sur-Loupu, kde se věnuje
budování Secular Education Co-operative movement, ze kterého se stává
skutečný průmysl na tvorbu pedagogických děl a výukových materiálů. Zde
se také zrodila myšlenka volné experimentální školy, kterou později
Freinet později zakládá za podpory levicových politiků a svého hnutí ve
městě Vence.
Později v době druhé světové války byl Freinet pro
svoji potencionální nebezpečnost jako levicový aktivista uvězněn v
koncentračním táboře, ze kterého byl propuštěn a mohl se vrátit se ke
svojí činnosti ve Vence.
V roce 1950 byl Freinet vyloučen z
komunistické strany, protože prohlédl její nebezpečnost a zneužívání a s
její politikou nadále nesouhlasil.
Freinet zemřel ve Vence v
roce 1966. Jeho myšlenky však byly dále prohlubovány prostřednictvím
jeho hnutí a jeho odkaz shrnula jeho žena ve svých pamětech. Freinet je
velmi významnou osobností v pedagogickém oboru a mnohé jeho myšlenky
mají dosah až do dnešních dnů. Pedagogika pro něj byla podle jeho slov
„techniques de vie“, způsob jak žít a také službou svobodě a humanitě.
Žádné komentáře:
Okomentovat