Právo na stávku je zaručeno Mezinárodním paktem o ekonomických, sociálních a kulturních právech a čl. 27 odst. 4 LZPS. Zákon o kolektivním vyjednávání stanovuje, že je nezákonná stávka zaměstnanců zdravotnických zařízení, pokud by došlo k ohrožení života nebo zdraví občanů, zaměstnanců při obsluze zařízení jaderných elektráren, ropovodů a plynovodů, soud-ců, státních zástupců, příslušníků ozbrojených sil a sborů a zaměstnanců při řízení letového provozu, hasičů, členů záchranných zborů, pokud by došlo k ohrožení života nebo zdraví ob-čanů, příp. majetku, zaměstnanců pracujících v oblastech postižených živelnými událostmi, ve kterých byla vyhlášena mimořádná opatření. Podle našeho práva mohou existovat dva druhy stávek: zákonem upravená stávka jako způsob řešení kolektivního pracovního sporu vzniklého v souvislosti s uzavíráním kolektivní smlouvy a zákonem přímo neupravená stávka jako způsob řešení kolektivních pracovních sporů v jiných případech. Subjektem stávky na straně zaměstnanců může být jen odborový orgán. Stávka může skončit rozhodnutím vyhlašovatele (bylo dosaženo jeho cíle, nebylo dosaženo cíle, došlo ke kompromisu), uplynutím doby nebo rozhodnutím vyhlašovatele z důsledku pravomocného rozhodnutí soudu o nezákonnosti stáv-ky.
Výluka je částečné nebo úplné zastavení práce zaměstnavatelem. Výluka má charakteris-tické znaky pro kolektivní pracovní právo: přerušení práce musí být použito jako řešení sportu mezi subjekty kolektivního vyjednávání, přerušení práce musí být vyhlášeno oficiálně do budoucna, výluka se nedotýká jednotlivých pracovních smluv (dochází pouze k dočasné sus-pensi), výluka je krajním prostředkem řešení kolektivního sporu, výluka je spojena s nárokem zaměstnanců na částečnou náhradu mzdy, subjekty jsou příslušný zaměstnavatel a jednotlivý zaměstnanci (proti kterým ale musí být uplatněno hromadně).
Žádné komentáře:
Okomentovat