Smluvní princip a rovnost stran jsou u pracovní smlouvy částečně narušeny v neprospěch za-městnavatele. Týká se to přijímání osob se změněnou pracovní schopností a to až do výše po-vinného podílu zaměstnávání těchto osob. Avšak ani v tomto případě není stanovena povin-nost přijmout zaměstnance absolutní, zaměstnavatel má možnost nahradit plnění této povin-nosti jiným, zákonem stanoveným způsobem.
Prostřednictvím pracovní smlouvy se zaměstnanec začlení do organizační struktury zaměst-navatele a jeho pracovní činnost se stane součástí činností zaměstnavatele.
Pracovní smlouva jako dvoustranný právní úkon musí kromě obecných náležitostí právního úkonu (§ 242 ZP) splňovat i zákonem předepsané obsahové náležitosti. Ty můžeme rozdělit na náležitosti nezbytné a doplňkové. Nezbytné musí být ve smlouvě obsaženy, jinak je pra-covní smlouva neplatná. Podle § 29 odst. 1 ZP mezi ně patří: druh práce, na který je zaměst-nanec přijímán, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Druh práce musí být vymezen genericky, tj. jako určitý okruh stejnorodých činností, nikoliv jako pracovní úkol určený indi-viduálními znaky. Místo výkonu práce má být určeno jako obec a organizační jednotka za-městnavatele. Den nástupu do práce je určen buď kalendářním datem nebo jinou skutečností, o které je jisté, že nastane. Den nástupu do práce nemůže být sjednán ve formě podmínky, je-likož jejím znakem je nejistota.
Žádné komentáře:
Okomentovat