Protetická technologie
Biokompatibilita a otázky koroze dentálních materiálů
Biokompatibilita:
V užším slova smyslu tohoto slova je biokompatibilita chápána jako biologické hování daného materiálu ve specifickém prostředí. Za Biokompatibilní můžeme považovat materiál schopný bezkonfliktního srůstu s biologickým prostředím. Obecně závisí biokompatibilita daného materiálu na interakcích s prostředím nebo tkáněmi, které probíhají, pokud materiál slouží požadovanému účelu.
Biokompatibilita dentálních kovů:
Biokompatibilita dentálních kovů je důležitá pro zdravotní nezávadnost zubních náhrad. Její význam nastolilo zavádění poloušlechtilých dentálních slitin, obsahující kovy nezanedbatelně reagující s živými tkáněmi, a to nejen v dutině ústní, ale také v dalších důležitých orgánech lidského těla. Ušlechtilé slitiny s dostatečně vysokým obsahem zlata nevyvolávaly v živých tkáních nepříznivou odezvu. Nedostatečné znalosti o chování nových poloušlechtilých a neušlechtilých slitin v živém prostředí vedlo po léta k užívání některých více či méně toxických materiálů poškozujících živé tkáně.
Koroze dentálních materiálů:
Korozi kovů v prostředí dutiny ústní nemůžeme zcela zabránit.Lze ji však minimalizovat volbou vhodných materiálů. Předpokladem správné volby je poznání příčin koroze, jejích mechanismů a rychlosti.
Co je to koroze:
Kovy mají tendenci vytvářet chemické sloučeniny ( rozpouští se ); kovový předmět přitom ztrácí hmotnost → koroduje.
Když ponoříme kov do vhodného roztoku, mohou kladně nabité kationty opouštět jeho krystalickou mřížku. Zůstávající elektrony přitom kov nabíjejí záporně. Procesy probíhají tak dlouho, dokud se nevyrovnají a nedosáhnou dynamické rovnováhy. Kolik kovových kationtů se vyloučí do roztoku, závisí na jeho koncentraci roztoku (orální kapaliny), pH a také teplotě při které reakce probíhá. Dalším důležitým faktorem je potenciálový rozdíl, který je na hranici slitiny a roztoku – PR se nedá změřit, proto se uvádí jen relativní rozdíl s porovnávanou vodíkovou elektrodou.
Řada kovů, seřazená od kladného, přes nulový (vodíkový) až po záporný potenciál:
Li Mg Al Mn Zn Fe Co Ni Sn – H – Cu Ag Hg Pd Pt Au
Kovy uvedené z leva od H jsou méně odolné proti korozi, než kovy uvedené z prava.
Když ponoříme do elektrolitu (sliny) dva kovy s rozdílným potenciálem, vytvoří galvanický čřčlánek, a to tím silnější, čím je větší jejich potenciálový rozdíl. Vzniklé galvanické proudy jsou sice velmi malé (mV), ale svými účinky porušují strukturu slitiny, zbarvují ji a dochází u ní ke ztrátám lesku.
Formy koroze:
1) Plošná koroze: Častým produktem koroze méně ušlechtilých kovů, zapříčiněné korozními mikročlánky, je tenká pasivační vrstva, tvořená nerozpustnými sloučeninami kovu, ulpívajících na povrchu.
2) Důlková koroze: Nazývána taktéž bodová. Vytváří se po pokračujícím napadení pasivační vrstvy, a vytváří v ní hlubší jamky.
3) Spárová koroze: Lokální korozní napadení, vyskytující se nejčastěji v místech mechanického styku dvou kovů či slitin – např. dvou korunek, nebo korunky a amalgámové výplně.
Pasivační vrstva:
U řady kovů, a v tomto směru vinikajíci titan a chrom, se vytváří při chemické korozi na povrchu kysličníkovitý film, který zcela změní korozní potenciál a převádí ho u těchto kovů a slitin z negativních hodnot do hodnot kladných. Pasivací se řada neušlechtilých kovů stává stabilními ve vodném prostředí. V dentální metalurgii se k výrobě v ústech nekorodujících slitin z neušlechtilých kovů přidává chróm (nerez. Oceli, Ni-Cr a Cr-Co slitiny). Tyto slitiny jsou korozně dobře odolné a v praxi se velmi dobře osvědčily.
Vliv na pacienta:
Vzniklé proudy mohou u některých pacientů vyvolávat pocity pálení, chronické dráždění, kovovou pachuť v ústech ale také neuralgické bolesti.
Příčiny:
1) Nehomogenní odlitky
Vznikají při krystalizaci (většinou se odstraní difuzí). Proběhne-li totiž chládnutí slitiny příliš rychle, difuze se nedokáže uplatnit a vzniknou heterogenní krystaly s rozdílným obsahem kovů, tvořících slitinu. Okrsky se sníženým obsahem ušlechtilých kovů působí jako anody a okrsky se zvýšeným obsahem jako katody. Tak vzniknou na povrchu náhrady lokální galvanické články.
2) Znečištění odlitku
Způsobené laboratorním zpracováním. Je to např. tavení různých slitin v jednom kelímku, nevyčlenění brousků a fréz pro určitý druh slitiny, znečištění zoxidovanou slitinou, při tavení plamenem s nadbytkem vzduchu,…
3) Porézní odlitky
Velice náchylné ke korozi. Jsou li porozity spojeny dále s povrchem, dochází k rozdílnému okysličování dutiny póru a jeho okolí. Potenciální rozdíly mezi těmito okrsky opět vedou ke vzniku lokálního galvanického článku.
Zkoušení korozivzdornosti:
Úspěšné zavedení nové dentální slitiny je neodmyslitelně spojeno se zárukou její co nejvyšší korozivzdornosti. Proto také doporučení ISO pro poloušlechtilé a neušlechtilé dentální slitiny obsahují kritéria odolnosti vůči korozi za přesně stanovených podmínek, kterým musí vyhovět.
Závěr:
Současné slitiny obvykle popsané jevy nevyvolávají, můžeme tedy dobře kombinovat jak zlaté, stříbrné i chromkobaltové slitiny u téhož pacienta. Ale hlavní by mělo být bezpečné dodržení technologické kázně.
Žádné komentáře:
Okomentovat