Protetická technologie
Tavení a tváření kovů, princip užití galvanoplastiky
TAVENÍ ČISTÝCH KOVŮ:
• přechod kovu z pevného do kapalného skupenství nazýváme tavením a teplotu k tomu potřebnou teplotou tání
• při zahřívání čistého kovu stoupá jeho teplota, až dosáhne teploty tání, při níž se začíná měnit skupenství
• přes další přívod tepla se teplota taveného kovu nezvyšuje tak dlouho, dokud se veškerý kov neroztaví
• tento časový úsek se nazývá prodleva a množství tepla, které je během ní dodáváno a které je třeba ke změně skupenství se nazývá skupenské teplo
• při dalším zahřívání začne teplota taveniny opět stoupat, až dosáhne bodu varu, ten je ale pro laboratorní zpracování kovů bezvýznamný, protože jej nikdy nedosahujeme
• celý pochod je reverzibilní a při chladnutí dosáhne opačného průběhu, včetně prodlevy, při níž dojde k opačné změně skupenství
• čistý kov má bod tání totožný s bodem tuhnutí a teplota kovu během prodlevy je stálá
TVÁŘENÍ KOVŮ:
• tvárlivost kovů je vlastnost , která jim dovoluje měnit tvar vlivem zevního mechanického násilí bez porušení celistvosti
• nazýváme ji také plasticitou kovů a rozumíme jí tažení, válcování, kování a lisování
• tažením kovů měníme tvar tahem do délky → např. tažení drátů
• válcování je také výsledkem jejich tažnosti, tvar ale měníme do plochy → plech
• modifikací tažení je ale i kování, kdy měníme tvar údery
• dříve hojně užívané ražení bylo vlastně také jen kombinací tažení a kování
• během mechanického tváření kovu měníme jeho zevní tvar a vnitřní strukturu
• s postupující deformací krystalů se mění i mechanické vlastnosti kovů – stoupá pružnost i pevnost a posléze kov tvrdne
• návrat k původním vlastnostem se dá urychlit zahřátím na tzv. rekrystalizační teplotu, při níž nabudou deformované krystaly původního tvaru → rekrystalizace
GALVANOTECHNIKA:
• způsob vyrábění kovového odlitku cestou vyloučení kovu z galvanotechnické lázně elektrickým proudem
• velmi přesná technika, pracovně nenáročná
• používá se k výrobě bazí pro inleje, onleje, částečné korunky, korunky a pilířové konstrukce snímacího můstku (teleskop. korunky)
PRINCIP METODY:
• pracovní model pokryjeme v místech žádaného vyloučení kovu vodivou vrstvou a připojíme ho k zápornému pólu stejnosměrného proudu a ponoříme do elektrolytu, což je koncentrát zlata, stává se katodou, 2. elektroda – anoda – je ponořena přímo do elektrolytu
• procházející proud usměrnění rozptýlené kationy a vyloučí je na katodě, tj na vodivé vrstvě pracovního modelu
• sílu stěny odlitku od 0,1 µm do 1 mm ovlivňují 2 faktory
o čas po který probíhá vylučování
o intenzita procházejícího proudu
• takto vzniklý výrobek je pak zabrušován, frézován, leštěn běžnými postupy a poté fazetován nejčastěji keramikou
Žádné komentáře:
Okomentovat