Dalším problémem může být udržení takové sítě primárních škol, která by vyhovovala potřebám obyvatelstva ve smyslu spádovosti a dostupnosti zvláště pro rodiny s malými dětmi. Primární škola v českých podmínkách zpravidla funguje jako nižší stupeň (1. stupeň) základní školy. Může být plně organizovaná, nebo tzv. málotřídní. Přestože je tendence z ekonomických důvodů málotřídky rušit z důvodu populačního úbytku dětí této věkové kategorie, ve venkovských sídlech v současné době zaznamenávají kvalitativní rozvoj a mnoho z nich se profiluje velmi progresivně. Je to umožněno specifickými sociálními podmínkami současného venkova, mezi něž patří:
• snadná dostupnost z větších sídel (učitelé bez problémů dojíždějí, stejně jako děti, pokud škola pro ně a jejich rodiče nabízí zajímavý program)
• dostatek kvalifikovaných pracovních sil a zájem o práci v tomto typu škol, který vyplývá z větší míry profesionální svobody
• menší pedagogické týmy, které se lépe domlouvají a dokážou pružně reflektovat a realizovat moderní podněty pro život školy
• specifická cílová skupina - malé děti, které do jisté míry „sjednocují“ přístup dospělých k nim
• osobnější vztahy mezi učiteli a žáky a ostatním školním personálem, ale i rodiči a veřejností v obci.
Je však patrné, že by podobným způsobem mohly fungovat i běžné plně organizované školy, pokud by k tomu byla společná vůle (jak dokazují některé známé příklady).
Perspektivy české primární školy
Podle našeho názoru by se měly perspektivy české primární školy formovat jako progresivní tendence v uspořádání života a práce školy, které mají kurikulární charakter. Patří mezi ně mimo jiné:
• tvorba a realizace školního vzdělávacího programu s určitou profilací, která je přitažlivá pro potencionální klienty
• koncipování školy jako společenství dětí a dospělých (učitelé, rodiče a provozní personál)
• uvědomělé formování pozitivního školního klimatu; škola je otevřená a její život neustále vykazuje přesahy do života obce i širší společnosti
• realizace takových vzdělávacích strategií ve školní práci, které ji přiblíží k životu a při nichž mohou být děti i učitelé sami sebou (důraz na výchovné aspekty vzdělávání)
• podpora týmové spolupráce na úrovni činnosti žáků, učitelů, širšího i užšího managementu a všech společně
• pěstování tradic (na úrovni tříd, celé školy a ve spolupráci s obcí)
• rozvoj evaluačních a sebeevaluačních nástrojů a procesů (podpora autonomie školy).
Z těchto podnětů by bylo možno vyjít při formulování úkolů pedagogického výzkumu v podmínkách české školy.
Žádné komentáře:
Okomentovat