Beseda

Beseda. Termín sám již tradičně označuje volný rozhovor na dané téma. Pod¬le okolností se akcentuje buď osobnost řečníka či zajímavý problém ve vztahu k tomu, co je již účastníkům známo z předchozího studia či z vlastní praxe. Or¬ganizační schéma zahrnuje osobu řečníka (lektora, ev. jiného specialistu), po¬zvané účastníky i příležitostné a dále hosty, jejichž odbornost přispívá k pro¬hloubení diskuse. Řídící osoba orientuje zájemce vstupním vyjádřením k zamýšlené problematice, podle potřeby stimuluje výzvou přítomné osoby k podílu na diskusi, pečuje o připravené demonstrace a jejich možné využití.
Beseda nepřináší vypracované poznatkové struktury, nýbrž doplňuje dříve ex¬ponované poznatky podle spontánního zájmu. Ten vyjadřuje i podíl na tvůrčí atmosféře setkání. Beseda se uplatňuje buď jako příležitostná vložená samo¬statná organizační forma s návazností na edukační program, nebo jako plánova¬ná součást různých forem složených. V praxi se využívá zvláště přítomnosti veřejně činných osob, vynikajících jedinců aj. Beseda může být využita též k posílení vhodných aktuálních vlivů vázaných k oboru, soustřeďuje pozornost přítomných na osobu řečníka a jeho názory. Beseda obvykle nevyžaduje pozor¬nost přítomných, zaměřenou ke studijní přípravě, ale spíše oceňuje jejich poho¬tovost a obratnost projevu. Je-li beseda vhodným způsobem organizačně připravena, může vytvořit podmínky pro zajímavé setkání a konverzaci. Trvání besedy se obvykle řídí zájmem účastníků o osobu řečníka či o problém, jemuž se věnuje, jakož i schopností všech přítomných rozvíjet na místě danou proble¬matiku. Připravit dobrou besedu znamená vycházet nikoliv z látky, ale z účastníků, jejichž vystoupení se organizačně předem nezajišťují.