Edukace dospělých, koncipovaná v institucích UNESCO i v paralelně čin¬ných centrech národních, může získávat bez jakýchkoliv limitů nejen zkušenos¬ti, ale i programy, literaturu a lektorské kapacity. K nejdůležitějším indikáto¬rům již probíhajících objektivních změn patří i změna v hodnocení vzdělání, kdysi (politicky) jednostranně chápaného i jako projev buržoazní nadřazenosti vzdělanců nad manuálně pracujícími. Andragogická didaktika se rozvíjí v nových podmínkách, přestává být jen souborem instrukcí a vstřebává nejeden teoretic¬ký podnět, přičemž - zdá se - aspiruje ve své obecné podobě na mezioborovou disciplinu. Předmětem didaktiky byl již tradičně vyučovací proces limitovaný úkoly edukace ve skupině s těžištěm aktivit ve školní učebně, navíc se stabilizo¬vanou soustavou vyučovacích předmětů. Ledacos z tohoto trvanlivého modelu bohužel přetrvává až dodnes, dokonce až do edukace dospělých. Není divu, věk žactva, funkce učitelů i představa vyučovacího předmětu jsou typizovány. Di¬daktika získala svůj předmět... Rozměry tohoto modelu, jeho hranice se ovšem vytrácejí s nástupem edukace dospělých. Sám bývalý model zůstává jen jedním elementem v koncepci celoživotní edukace.
Nejsou jen žáci a učitelé, jsou zájemci, frekventanti, partneři - účastníci. Přibý¬vají kombinace vzájemných vztahů a funkcí, přibývají podmínky pro interakci osobností, jejich intelektů a jejich úrovní myšlení. Osvojováni má své rytmy pod¬le cílů a obsahů, nikoliv podle vyučovacích hodin, od didakticky připraveného řízení v široké škále variant až ke spontánní zkušenosti. Přibývají obsahy s diferencovaným stupněm zobecnění reality a vícerozměrnou strukturaci. Celo¬životní edukace ovšem není opakování školní docházky, je to zvláště příležitostné sdružování a předchozí, paralelní či následně sebevzděláváni. Jistě s různým stup¬něm, druhem a intervalem organizace. Osvojování volně utvářených tématických celků vede k zamyšlení nad množinou cílů, obsahů a procesů edukace dospělých zejména s vazbou na životní sloh všech účastníků. Proces celoživotní edukace je dále i souběžným procesem průběžných změn životního slohu všech účastníků. Bude-li andragogická didaktika tento sloh přehlížet, nebude-li schopna teoreticky i aplikačně rozpracovávat příslušné nové koncepce, projekty, modely edukačních příležitostí a situací, zahyne v záplavě organizačních schémat a předpisů.
Žádné komentáře:
Okomentovat