Formální pravidla vycházejí z používání série podstatných jmen, která označují dílčí části problému ve zvolené hierarchii. Případné objasnění těchto podstatných jmen popisem tuto sérii rozvádí. Tak vzniká dvojí základní typ písem¬né přípravy ústního projevu: osnova a teze.
Osnova referátu, úvodního slova k diskusi, výkladu či popisu problému aj. je - formálně vzato — řadou termínů, které vyjadřují zvolené části problému a zejména jejich vztahy.
Z osnovy musí být patrno, co je nejdůležitější, co vedlejší. Osnova není jen pro¬stou řadou termínů, kterou bychom mohli symbolicky naznačit přímkou. Osnovu raději pokládejme za kmen stromu, z něhož se různými směry vyčleňují větve.
Záleží na povaze věci, která má být ústně sdělena, na jejím rozsahu i stupni zobecnění problému, takže všeobecný návod na zpracování osnovy možný není. Spokojíme se však konstatováním, že i do osnovy mohou být zařazeny věcné celky (citáty), popisy (záznamy o literatuře, faktografické celky) aj.
Osnova však musí vyhovovat nejen objektivní skladbě zvoleného problému, ale zejména svému uživateli, který s ní bude pracovat. Je proto zachycena po¬kud možno strojopisem s většími mezerami mezi řádky, na papíru formátu A4 nebo A5. Její jednotlivá hesla mohou být číslována pomocí desetinného třídění, nebo i s využitím římských čísel pro hlavní části, arabských pro jejich oddíly a písmeny pro jednotlivé myšlenkové celky uvnitř oddílů.
Za příklad osnovy můžeme pokládat obsah tohoto studijního materiálu, uve¬dený za textem.
Osnova v tomto nejjednodušším zpracování však předpokládá, že její uživa¬tel si již dříve osvojil řečové dovednosti: na základě heslovitého popisu plynule formuluje věty, zdůrazňuje verbálně či akcentem hlasu názvy oddílů, podle oka¬mžité situace v plénu vysvětluje nejasné pasáže atd. Řečové dovednosti se zís¬kávají zkušeností. V našich podmínkách bývají kursy pro řečníky dosti vzácné. Pro ty, kdož tyto řečové dovednosti dosud nezískali, nabízí se možnost důklad¬nější přípravy pomocí tezi problému.
Žádné komentáře:
Okomentovat