Sebevzdělávání a distanční vzdělávání

7.9.3 Sebevzdělávání a distanční vzdělávání
Neřízené (spontánní) sebevzdělávání má dlouhodobou tradici jakožto indivi¬duální způsob kultivace osobnosti jedince z jeho vlastního rozhodnutí, jeho vlast¬ním způsobem a s využitím vlastního materiálního i sociálního prostředí. Akti¬vity jedince vytvářejí osobní vztahy nejen k jeho prostředí, ale i k různým dru¬hům kultivace osobnosti, např. ke vzdělávacím systémům. Pro tohoto sebevzdě¬lávajícího se jedince není podmínkou ekonomická samostatnost, věk, ani for¬mální vazba ke zdrojům informací či podnětům životní orientace. Spontánní sebevzdělávání jako výrazný, historicky zjevný fenomén objektivně vyvolává představy o svých vztazích k ostatním volním (dobrovolným) aktivitám, vzni¬kajícím rovněž z potřeby individuální i společenské. Patří k nim někdejší říze¬né sebevzdělávání a dnešní distanční vzdělávání. Tyfo formy pracují s předem připravenou koncepcí systematické autokontroly.
Distanční vzdělávání. Distance (odstup) v názvu aktivit naznačuje, že se uvnitř jejich systému od sebe navzájem odlučují některé funkční prvky, jindy spojené. V našem případě je to vzájemné prezenční oddělení řídících a řízených osob, dosud komunikujících tváří v tvář. Jak uvádí Nabídka studijních programů rea¬lizovaných v ČR „Distanční a kombinovaná forma studia" (Zlámalová-Šlemen-dová, Centrum pro studium vysokého školství, Národní centrum distančního vzdělávání, Praha 1999), je „distanční vzdělávání multimediální forma studia, při které jsou studující a vzdělavatelé v průběhu studia od sebe oddělení na prak¬ticky neomezenou a často velkou vzdálenost. Multimediálnost zde znamená překonávání této vzdálenosti využitím všech dostupných komunikačních pro¬středků, kterými lze prezentovat učivo - ...(dále jsou to) magnetofonové i magnetoskopické záznamy, počítačové interaktivní programy na disketách či CD nosičích, telefony, faxy, e-mail, rozhlasové i televizní vzdělávací programy, videokonference. Tento systém je použitelný pro každou úroveň vzdělávání, od krátkých kurzů až po graduální vysokoškolské studijní programy. Jeho účastní¬kem může být každý (obecně bez rozdílu věku, v praxi pak v ČR osoby starší 18 let), pokud je schopen na odpovídající úrovni samostatně studovat a má vlastní zodpovědnost za vzdělávací postup a cíl, kterého chce dosáhnout."