Zřetel k účastníkovi a sociálnímu prostředírovněž formuje podobu edukační příležitosti. Stejné příležitosti obvykle nevyužívají účastníci s výrazně rozdíl¬ným věkem, povoláním, životní zkušeností, studijní zkušeností, vzděláním a sociální příslušností. Výjimky jistě lze uvádět, avšak jen proto, abychom po¬tvrdili výchozí myšlenku - že totiž edukační příležitosti mají být rozlišovány s ohledem na posluchače. Místní prostředí však v řadě případů takové rozdíly stírá, profesionální prostředí je obvykle nerespektuje. Tak například ve vesni¬cích nebo v místech s nižší koncentrací obyvatel bývá edukační příležitost uni¬verzální a jen velmi rámcově vymezena (pro mládež nebo pro dospělé). Podob¬ně sociální prostředí (akce pro zájemce z jednoho pracoviště) bývá společným jmenovatelem všech činitelů, formujících její podobu. Příslušnost účastníků edukace k jednomu pracovišti vystupuje výrazně do popředí a často stírá rozdí¬ly věku, pohlaví, postavení v zaměstnání.
Zřetel k hmotnému prostředí rovněž ovlivňuje podobu edukační příležitosti. Není-li k dispozici klubovna potřebných rozměrů, je počet předpokládaných účastníků omezen. Chybí-li promítací zařízení a další technika, snižuje se počet zdrojů informací. Edukační příležitost se nivelizuje, přestává být atraktivní. Nabídka subjektu edukace nebývá pokládána za důvěryhodnou, zklamala-li opakovaně doprava, byl-li očekávaný lektor na poslední chvíli nahrazen jiným, méně zkušeným apod. Dosud není zjištěno, jaká příležitost je účastníky poklá¬dána za nejatraktivnější. Dosavadní výzkumy, ostatně nečetné a nesoustavné, zjišťovaly převážně jen oblibu tématiky, nikoliv atraktivnost. Tento citelný ne¬dostatek blokoval validní informace.
Žádné komentáře:
Okomentovat