Kartotéční lístek je záznamem o prostudované literatuře je dnes naprostou samozřejmostí každého studujícího. Má formát A6, popisuje se na ležato. Je z tužšího kartonu, aby bylo možno jej řadit. V počátcích vydrží delší čas abe¬cední řazení podle autorů nebo počátečních písmen názvů, později je nutno řadit předmětově. Zásadně však kartotéka nemá být sama o sobě problémem, má být nástrojem k snadné orientaci, kde prameny jsou.
Kartotéční lístek obsahuje vlevo nahoře příjmení a jméno autora nebo autorů podle titulního listu, pak následuje na samostatném řádku název studijního ma¬teriálu. Dále uvádí kartotéční lístek nakladatele, místo a rok vydání a počet stran. Na rubu je obsažena charakteristika pramene. Zůstane-li pramen (materiál) ve vlastnictví studujícího, má dostat pořadové číslo. Odborná knihovna pro studij¬ní potřebu až do tří či čtyř set „živých" svazků stále užívaných může být řazena podle pořadových čísel. Je to nejjednodušší. Jiné systémy se přihlásí tehdy, až knihovna zmohutni. Pak zůstává i nadále uložení pořadové, ale kartotéka se podle různých kritérií rozšiřuje.
Nezůstane-li materiál ve vlastnictví studujícího, musí kartotéční lístek obsta¬rat informaci, kdo jej vlastní. Důslednost se vyplácí. Několik minut času vydá za několik hodin zbytečného hledání, ukáže-li se v budoucnosti, zeje zapotřebí nahlédnout materiál již dříve prostudovaný.
Kartotéční záznam nesmí být samoúčelný, podobně jako žádný jiný záznam, který má sloužit výlučně studiu. Zpracovává se bez ohledu na to, pořizujeme-li podrobnější výpisy z pramene.
Žádné komentáře:
Okomentovat