Náslech

7.8.5 Náslech
Zatímco čtení v jeho různých podobách je plně dirigováno studujícím, ná¬slech mluveného slova se musí odbývat v tom časovém rozmezí, kdy se to hodí lektorovi a organizátorovi. Studující se musí těmto podmínkám přizpůsobit. Proto je velmi obtížné již od počátku vnímat a pochopit, případně i registrovat všech¬no, co je zapotřebí. Poslouchat přednášku patří mezi nejnáročnější studijní čin¬nosti, pokud z ní má mít posluchač plný užitek.
Náslech je založen na koncentraci pozornosti a na paralelním rozvíjeni těch myšlenkových operací, které používá lektor. Posluchač může lektorovi porozu¬mět jen tehdy, je-li s to sledovat nosnou myšlenku přednášky a rozlišovat výstavbu výkladu od příležitostných komentářů. Jinými slovy, je-li posluchač s to rozlišovat strukturované informace od nestrukturovaných.
Náslech bez paralelního záznamu (o něm dále) může absolvovat jen ten poslu¬chač, jehož věcné znalosti jsou na úrovni, dosahující ve vybraných (i dílčích) zře¬telích výkladu lektora. Takový posluchač může průběžně s lektorovým výkladem vyčleňovat pojmy a termíny, sledovat popisné partie výkladu a zvláště se soustře¬dit na argumentaci, připravovat se vnitřně na určité problémy (očekávat je) aj.
V praxi je náslech některých přednášek ve výchově a vzdělávání pracovníků v organizacích obtížný, pokud lektor nedodržuje logickou stavbu své přednᚬky, odbíhá od nosné myšlenky, vrací se jinam, „ztrácí nit", zbytečně zabíhá do podrobností na úkor proporcí ostatní látky aj. Právě lektoři mají jako sebevzdě¬lávající se pracovníci prokazovat obzvláštní píli, aby si osvojili formálně logic¬ké postupy, umožňující jim samým i posluchačům optimální zvládnutí problému.
Náslech přednášky má být obohacen písemnými poznámkami, jimiž si poslu¬chač podstatné jádro výkladu zaznamenává pro pozdější studium.