Vidíme, že už jen několik namátkových příkladů ukazuje význam osvojených studijních dovedností i pro praxi. Kdyby byl každý zpracovatel pozměňovacích návrhů, inovací, vynálezů již alespoň zčásti také metodicky připraven předchozími sebevzdělávacími činnostmi, oč lépe by své návrhy formuloval, oč méně nevraživosti a nepochopení by vznikalo při jejich projednávání. Kdyby byli i posuzovatelé „zoceleni" osvojenými metodami a formami sebevzdělávání, oč kvalifikovaněji by dovedli formulovat svá vyjádření k předkládaným návrhům! Vidíme, že vyvrcholení sebevzdělávacího úsilí změnami v praxi vyžaduje nejméně takové postupy, jako sebevzdělávání samo. Bez věcné a metodické průpravy lze dnes sotva připravovat zefektivnění chodu organizace.
Popularizace a propaganda nového, výuka novému. Zní to nadneseně, ale řada dobrých nápadů zahynula v praxi jen proto, že nikdo pro ně neuměl za¬ujmout odbornou veřejnost, že je nedovedl vysvětlit širším vrstvám zájemců a systematicky objasnit rozhodující skupině osob.
Propaganda, popularizace a vzdělávání není jedno a totéž. Tyto tři činnosti se nemohou vzájemně zastupovat. Při prosazování výsledků sebevzdělávání do praxe je nutno být nejen agitátorem, ale i učitelem - a umět jím být. Ne každý ihned pochopí, v čem je námi navrhovaná změna pozitivní, zvláště když bude muset více přemýšlet a pracovat.
Popularizace je šíření informací dostupným způsobem tak, aby zaujaly právě přítomné posluchače. Popularizace je vesměs popisná, nezasahuje do hloubky problému, neanalyzuje. Naopak přináší souhrnné výroky, syntézu jevů. její síla spočívá v tom, že „všechno zmůže", ale jen povrchně.
Žádné komentáře:
Okomentovat