7.5 Cíl a obsah sebevzdělávání - konkretizace
Za cíl sebevzdělávání považujeme požadavek změnit vlastní osobnost. Tyto změny se dějí osvojením nových vědomostí a dovedností, případně prohloube¬ním dosavadních. Dějí se také vytvořením nových postojů, rozvíjením schop¬ností i zájmů.
Vlivy okolního světa stimulují sebevzdělávajícího se jedince zprostředkova¬ně. Sebevzdělávající se pracovník je reguluje („filtruje") zvláště sociálním pro¬středím, v němž žije, úkoly organizace, v níž pracuje i stupněm rozvoje své vlastní osobnosti.
Proto se sebevzdělávajícím se pracovníkům doporučuje, aby žili aktivním životem, aby neztráceli kontakt se svým prostředím, aby si všímali všeho, co se jim zdá zajímavé. Dát na sebe působit různými podněty, aktivně je vyhledávat znamená vytvářet předpoklady k rozvoji intelektuálních dovedností formulovat reálné cíle a průběžně dotvářet hodnotový systém, navozující cíle další.
Cíle sebevzděláváni limitují obsah sebevzdělávání. Avšak internalizovaný, osvojený, prožitý obsah zpětně limituje další cíle. Normované sebevzdělávání, disponující písemnými podněty i působením konzultanta podle předem projed¬naného plánu, má tomuto procesu napomáhat, ne jej brzdit.
Cíle sebevzdělávání. Cíle sebevzdělávání (zvláště u pracovníků v organiza¬cích) mají svou specifickou dynamiku. V návaznosti na vnější stimulaci si je volí jedinec, který je pak také realizuje. V průběhu realizace - podle výsledků dosažených sebevzdělávacími činnostmi - jedinec tyto cíle mění, zpřesňuje, prohlubuje.
Sebevzdělávací cíle vždy tvoří ucelené cílové struktury. Každý jednotlivý cíl je součástí více či méně propracované, více či méně uvědomělé struktury. Tato struktura vyjadřuje trojí záměr individua: něco vědět, něco umět a něčím být. Dílčí cíle se rodí nejenom logickým odvozováním, ale také živelnou řetězovou reakcí. Míra sebepoznání, sebekritický přístup k sobě samému patří spolu s ra¬cionální úvahou k hlavním nástrojům, jejichž pomocí lze vytvářet cílovou sebe¬vzdělávací strukturu.
Žádné komentáře:
Okomentovat