Podle tohoto východiska je prvotní zjištění, které lze užít ve vztahu pedagogi¬ky (v další návaznosti pedagogiky dospělých) k člověku a společnosti. Pedagogika se podílí na modelování společnosti skrze myšlenkové bohatství člověka. Vypovídá v historických polohách o tom, jaký má být člověk, aby byla spo¬lečnost kultivovanější. V historii se ukazuje, že se tak děje v závislostech ideo¬vých, ideologických i mocenskopolitických. Pro pedagogiku je člověk vyzbro-jován ke vstupu do současného i budoucího světa, to jest i do jeho materiálního a duchovního bohatství, nejen do bohatství vztahů. Andragogika, reprezentují¬cí současnou autonomní vědu, není historicky vázána v té podobě jako pedago¬gika dospělých.
Na rozdíl od pedagogiky dospělých vidí andragogika člověka již dospělého, sociálně vyzbrojeného, který si hodlá nejprve vydobýt (stabilizovat, zlepšit) svou pozici a roli ve společnosti současně. Tuto společnost však andragogika nemě¬ní obecně podle zvolené vize, nýbrž jen utilitárně případ od případu, problém od problému. Pedagogika (dospělých) vede člověka, aby mohl svým přičiněním vstoupit do světa, andragogika člověku ukazuje, jak toho dosáhnout. Zdá se, že pedagogika je humánní koncepce, přičemž andragogika je operačním instru¬mentem této koncepce.
Odtud podle uvedného východiska vychází i předmět a metodologie obou pozvíjejících se věd.
Následující výklady usilují o postižení naznačené problematiky na didaktic-11 úrovni s ukázkami uspořádání cílů a obsahů, jakož i příkladů metod a forem, Výběru problematiky v této podobě napomáhá i známá skutečnost, že andrago-gika jako celek není dosud zpracována a že pedagogika dospělých a andragogi-11 nejsou zatím vzájemně rozlišeny po systémové stránce.
Žádné komentáře:
Okomentovat