7.6 Proces sebevzdělávání
Problematiku spojenou s procesem sebevzdělávání můžeme chápat podle několika hledisek. Proces sebevzdělávání má svou stránku organizační, peda-gogicko-didaktickou i pedagogicko-psychologickou.
Sebevzdělávající se pracovník by si měl uvědomit, že se všechna tato jmeno¬vaná hlediska uplatňují současně. V praxi to znamená průběžně hodnotit po¬stup sebevzdělávání pokud možno do hloubky a nespokojovat se povrchním konstatováním, že např. tohoto týdne byl „prostudován" plánovaný počet stran apod.
Proces sebevzdělávání by měl probíhat za úplného soustředění na zvolené problémy, v klidu a vnitřní pohodě, s vyloučením psychicky rušivých vlivů. Umět soustředit pozornost na to, co právě chceme dělat, není vždy jednoduché, ale možné a nutné. Soustředění může být i krátkodobé. Někteří odborníci právem upozorňují na to, že toto krátkodobé soustředění (do 20 minut), využívající ob¬dobí zdánlivé nečinnosti, může přinášet vysoce efektivní výsledky. Tak lze stu¬dovat ve vlaku, před spaním i v čekárně.
Sebevzdělávání organizačně. Uvádějí se jednotlivé fáze, jichž může být pět: motivační, přípravná, studijní, závěrečná, přičemž za pátou fázi lze pokládat fázi realizační. Zvláště proto, že realizační činnosti účinně zasahují do další, násobené motivace, i když sebevzdělávání samo již neprobíhá. Tyto jednotlivé etapy se odlišují praktickými činnostmi, navazujícími na sebe.
Motivační fáze je sbírání sil, rozhodování, ale i konzultace a diskuse o tom, zda a jak budeme obohacovat svou osobnost, život i práci. Je to i příležitostné obstarávání studijních materiálů, příležitostné meditování o problému, zatím bez cíle a plánu. Vnější i vnitřní impulsy se objevují zatím nesoustavně nebo jsou tak chápány. Vyměňujeme si názory s přítomnými, s představenými, s rodinou i spolupracovníky.
Žádné komentáře:
Okomentovat