4.2 Počátky agroturistiky a vývojové změny na českém venkově
Agroturistika a vesnická turistika nejsou jevem zcela novým. Pobyty na venkově, především u zemědělských rodin a formou letních bytů byly důležitou součástí předválečného cestovního ruchu České republiky.
Po 2. světové válce však byly vztahy mezi městem a venkovem zpřetrhány a agroturistika ve své pravé formě na dlouhou dobu zaniká. Začíná se rozvíjet chataření a chalupaření, které však nemá přímou vazbu na typické zemědělské prostředí.
Po roce 1989 venkov prochází výraznými změnami. Dochází k restrukturalizaci zemědělské výroby a transformaci zemědělských podniků. Díky těmto procesům došlo ke značnému snížení zaměstnanosti v zemědělství. Aby byla zachována prosperita zemědělství a udrženo vesnické osídlení, bylo nutné hledat nové nástroje ekonomického oživení. Rozvoj venkovské turistiky a jejího specifického produktu agroturistiky je proto velmi důležitý pro ty regiony, které byly restrukturalizací a transformací postiženy. Přináší nejen vznik nových podnikatelských aktivit, ale zejména napomáhá vzniku nových pracovních příležitostí a tím i stabilizaci venkovského obyvatelstva. Další hlavní příčinou rozvoje venkovského cestovního ruchu je celosvětový trend návratu k přírodě a bezprostřednímu harmonickému soužití s ní.
V čem se liší dnešní venkov od toho, který v naší zemi existoval před několika desítkami lety? Odlišností je hned několik.
Zásadní změnou je pokles zaměstnanosti v oblasti zemědělství. Zatímco dříve byla zemědělská výroba vždy na prvním místě v nabídce pracovních míst na venkově, dnes pracovníků v tomto sektoru národního hospodářství stále ubývá. Od roku 1990 se v České republice snížil počet pracovníků v zemědělství z 500 na téměř 140 tisíc. Důvodů, proč lidé již nemají zájem pracovat v zemědělské výrobě, je řada. Nejsou schopni se uživit, chtějí si najít práci s lepšími podmínkami (ve městě) a v neposlední řadě přispěla k úbytku zemědělců také kolektivizace.
Žádné komentáře:
Okomentovat