K popisu a členění edukace dospělých

3. K popisu a členění edukace dospělých

Od počátku devadesátých let je edukace dospělých opětně a v nejrůznějších souvislostech předmětem pozornosti odborné veřejnosti. Mění se - podle po¬třeb rozvoje společnosti a možností její komunikace - i kvantitativní objem jed¬notlivých komponent edukace dospělých. Tak se postupně zmenšuje edukace dospělých na státních školách bez přerušení zaměstnání, stabilizuje se edukace profesionální a restrukturuje se edukace obyvatelstva mimo školu a pracoviště. Přitom se tato oblast dále diferencuje. Budují se nové úseky aktivit, z nichž např. jazyková výuka získává zájem širší veřejnosti.
Problém popisu a členění edukace dospělých začíná být natolik závažný, že 1/c již jen s obtížemi postihnout tuto oblast dříve obvyklým lineárním způso-bem, jemuž jsme přivykli od počátku šedesátých let. Ukazuje se znovu, že vel¬nu rozšířené členění do tří proudů (systémů) podle kritéria institucionální báze školské, podnikové a mimoškolské už zřejmě nevyhovuje, neboť sotva může zachytit celou mnohotvárnost problematiky. Podobně se ukazuje jako neúčelné Békdejší tzv. pedagogické členění do dvou proudů, školského a mimoškolské¬ho Tento přístup je, jak se zdá, již poněkud zastaralý.
Přijmeme-li tato východiska, musíme se zamyslet nikoliv jen nad volbou jed-|oho přiměřeného kritéria, nýbrž nad celou soustavou těchto kritérií, jež by Umožnila přiblížit se k ohraničení celé oblasti, její diferenciaci od jiných pří¬buzných oblastí a jež by také umožnila její vnitřní členění do subsystémů. Ta¬kový postup lze pokládat za schůdný. Ale ovšem -edukace dospělých je eduka-
* r doživotní. Na domácí půdě nemá pána, neboť se nevnucuje do politických
lekretariátů. Dnes je členění edukace dospělých klasifikací běžců na startu te¬
rénního běhu. Nejenom v současné době se nabízí představa edukace dospě-
l * li |akožto mnohorozměrné oblasti. Jednotlivý rozměr přitom nemusíme chá-
■0/ v podobě stabilní stupnice hodnot, ale spíše jako spektrum přecházející ve
volfiié rovině plynule z jedné krajnosti ke druhé, nebo lépe řečeno, odjedné
li> vinice ke druhé. Taková spektra mohou pomoci utvářet chrakteristiky subsys-
iinni, mohou pomoci chápat jejich dynamiku i proměnlivost vztahů mezi sub-
11 iy navzájem. Nicméně jedno obecné kritérium zůstává trvale. Jejím sama
• Jiikuční činnost, její subjekty a objekty, její cíle, prostředky a organizace. Pro-
-' rty kvality a kvantity těchto komponent stimulují chrakteristiky subsystémů.
i popis a členění oblasti.