Opakování a procvičování osvojeného obsahuje několikeré - prvotní i soustavné. Při individuálním studiu má velký význam právě prvotní opakování (re¬produkce) textu krátce po osvojení. Jde o opakování v duchu, nebo i o opako¬vání polohlasem. Opakování není doslovné, ale vyjadřuje hlavní myšlenky. Při větším partiích textuje prvotní opakování postupným výčtem problémů.
Naopak systematické opakování má význam všude tam, kde nutno znát vy¬brané partie detailně. Je tomu tak např. u všech pracovníků, kteří musí znát vybrané předpisy zpaměti. Předmětem opakování může být i uspořádání textu (jeho struktura v heslech), pokud jde o problematiku rozsáhlých podkladových materiálů, učebnic aj. pramenů. Procvičování může být i písemné. Záleží ve volné či doslovné textové reprodukci, zaznamenávané podle předem osvojené soustavy hesel, např. z obsahu publikace.
Ověřováni získaných vědomostí bez možnosti spolupráce s další osobou bývá v sebevzdělávání obtížné. Nicméně je možné a není výjimkou. Záleží ve vnitřní či polohlasitě reprodukci vybraných pasáží a bezprostředním porovnáváni s předlohou. Výhodné je, pokud si pracovník sám zpracuje sérii otázek z osvo¬jovaného textu, heslovitě si k nim na jiný list papíru vypracuje schémata odpovědí (tím současně procvičuje látku) a pak se i po několika dnech přestávky vrací k otázkám, přičemž své odpovědi porovnává s předem připravenými. Tento postup ověřování je spojen s opakováním.
Pokud jde o normované sebevzdělávání, je samostatnou kapitolou příprava ke zkouškám. Podle obsahu zkoušky bývají dány předem příslušné pokyny a návody, otázky, informace o organizaci zkoušky aj., takže jednotlivec se může zavčas připravit. Příprava spočívá v samostatném plánu (harmonogramu) s roz¬vrhem těch partií, které mají být zopakovány.
Žádné komentáře:
Okomentovat