Sebevzdělávánípedagogicko-didakticky. Po stránce pedagogicko-didaktické je sebevzdělávací proces předmětem naší pozornosti nejen jako realizace cílů a osvojování obsahů, ale také jako soustava operací s obsahem. Didaktika sku¬pinové výuky i didaktika sebevzdělávání rozlišuje tři hlavní fáze (operace) s obsahem, které současně spoluurčují použité metody. Tyto tři hlavní fáze jsou seznámení se s obsahem a jeho osvojení, jeho procvičování (upevňování) a ko¬nečně i ověřování (kontrola) osvojeného obsahu.
V souvislosti s tím nutno upozornit na změnu, která se v průběhu sebevzdělá-vacího procesu děje s cílem: Z ideově odborného podnětu (požadavku) přechá¬zí do podoby formálního úkolu („Prostudovat V. kapitolu..."). Z hlediska skupi¬nové výuky není ani uplatnění zmíných tří fází systematické: Sebevzdělávající se jedinec je využívá jen podle potřeby, jen podle toho, jak sám chápe nutnost jejich uplatnění. Jejich rozsah i frekvence často kolísá.
Seznámení se s obsahem a jeho osvojování. Tato didaktická fáze je pro mno¬ho sebevzdělávajících se tou hlavní. O příslušných studijních činnostech (akti¬vitách) se zmiňujeme zvlášť. Odborná literatura odkazuje na výhody postupné¬ho seznamování se s obsahem např. odborné literatury: Nejprve jde o sezná¬mení rámcové a o rozdělení textu na příslušné oddíly, které mají být zvládnuty. Společně s tím nutno plnit další úkol, jímž je porozumění dosud neznámým termínům a pojmům. Pak následuje vlastní osvojování, založené na opakova¬ném pročítání jednotlivých částí textu. Vlastním předmětem osvojování jsou myšlenkově či problémové celky, nikoliv formální podoba textu. Znamená to, že mechanické pročítání textu bez paralelní myšlenkové činnosti není účinné.
Žádné komentáře:
Okomentovat