2. Složky celoživotní edukace
Za celoživotní edukaci se pokládá proces kontinuálního (trvalého, průběžné¬ho, stálého) získávání vědomostí, dovedností, zkušeností i postojů, umožňující udržovat stálý rozvoj osobnosti člověka i kontaktů se světem a společností. Celoživotní edukace vyjadřuje odezvu na proměny společnosti, přírody i díla člověka, kterého průběžně aktivizuje k podílu na těchto proměnách. Přispívá též k vyvolání iniciativ učení a sebevzdělávání, k osvojování civilizačních vli¬vů i ke kultivaci chování člověka v různém prostředí. Činí tak pomocí různých úrovní edukace, dnes označované jako formální, neformální a informální. V těchto úrovních se odvíjejí různé složky celoživotní edukace, zaměřené k in¬tegraci společenských funkcí člověka. Klasifikaci těchto složek je možno for¬mulovat podle hlavních sociálních sil a myšlenkových zdrojů, jak ji vytvořil prof. dr. Jiří Kotásek (citace z pramenů r. 1973) se zřetelem k cílům, určeným společenskou nutností a významem pro jednotlivce, k účastníkům, časovým pod¬mínkám (vzhledem k volnému a pracovnímu času) k institucím a lektorům, k ob¬sahům, k organizaci a metodám vzdělávacího procesu.
Žádné komentáře:
Okomentovat