Etiketování a typizace

5.2. Etiketování a typizace
Jde o pojem, odvozený z tzv. etiketizační teorie (labelling theory), vycházející ze sociologie deviantního chování (Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny, 1991, s. 87).
V etiketizační teorii rozlišujeme:
 porušení určité sociální normy (tj. objektivní skutečnost);
 deviaci (tj. výsledek jednání, jeho interpretace a hodnocení).
Jako deviantní nelze označit pouze takové chování, které porušuje normu, deviatním se chování stává až tehdy, pokud jej jako deviantní (tj. nenormální, odchylné, asociální) posoudí větší či menší část veřejnosti. Nejde tedy o objektivní zhodnocení určitých forem lidského chování, ale jde o vlastnost, kterou tomuto chování přisoudí veřejnost. To znamená, že deviantním může být jedinec pouze v případě, kdy je za devianta označen. A právě toto etiketováni (tj. označení, nálepkování) je pro sociologické posuzování deviantního chování důležitější, než vlastní porušení normy.
Krást podle této teorie neznamená být zlodějem a nekrást ještě neznamená, že za zloděje nebudeme pokládáni. Teorie etiketizace (labelling theory) poukazuje také na určitou skupinovou a třídní podmíněnost, některé skupiny jsou totiž předem předurčeny k tomu, že jejich chování jako celku i chování jednotlivců uvnitř skupiny je etiketizováno přísně, jiné jsou naopak předurčeny k tomu, že postoje k jejich chování jsou velmi tolerantní.
Také ve školním prostředí je všední život zároveň komplikovanou hrou mezi konformitou a porušováním pravidel. I ve škole může být chování žáka označeno za deviantní. Toto označení může mít právě tento charakter nálepky, etikety, a je obtížné se této etikety zbavit. Etiketováno může být přímo deviantní chování sociálního charakteru (až po kriminální chování), funkci etikety však může plnit i na první pohled malicherný či zjednodušující soud typu: „chlapec je ze zvláštní školy, tudíž neumí pracovat s počítačem”.
Teorie etiketování vychází také z předpokladu, že se všichni lidé - více či méně - ve svém jednání odchylují od daných norem. První porušení normy, první selhání označujeme jako primární deviaci. Sekundární deviaci vyvolává až postih ze strany veřejnosti, „těch druhých”. „Mladý člověk se stává zlým, protože je jako zlý definován” (Ondrejkovič, 1995, str. 32). Tento výrok lze jednoduše parafrázovat pro školní prostředí - dítě pravděpodobně nebude ve škole úspěšné, pokud je svým okolím označeno jako nedostatečně nadané (disponované).