Obecně může platit, že vědomí určitého stejného obsahu cílů školního úsilí v pedagogickém myšlení a jednání ve škole určuje velmi citelně atmosféru či klima školy. Atmosféra či klima školy (pedagogická teorie tyto dva termíny odlišuje – viz např. Švec, Solfronk) se vyvíjí nejdříve a především ve vztahu, který je veden důvěrou, tedy ve vztahu učitel - žák, který nabývá konkrétní podoby v důvěře k učiteli a v sebedůvěře u žáků.
Tyto vztahy často přesahují školní období a školní prostředí a zůstávají v dobré paměti. Nesmíme ovšem také zapomenout, že školní život potřebuje také určitá pravidla, rituály a řády, které učitele a žáky v jejich vzájemném působení uvolňují a zajišťují určitý pocit stability v tomto prostředí, především pocit bezpečí. Pokud je v těchto pravidlech shoda mezi těmi, kterých se to týká, a nahlížejí se jako smysluplné a přiměřené, nepřináší jejich zachovávání zpravidla žádné větší problémy. Nad to je počet normativních úprav školy snesitelnější zvláště tehdy, pokud se s nimi identifikuje celé kolegium školy v rámci jakési vnitřní disciplíny.
Za těchto předpokladů získává legitimní místo také výzva směrem k žákům po co nejlepších možných výkonech, protože učitelé, žáci a také rodiče mohou výzvu po výkonech vnímat a také skutečně přijímat jako podporu úsilí školy. Ovšem toto musí, pokud to je možné, být spojeno s myšlenkou vnitřní diferenciace a jí odpovídající posuzování výkonu, hodnocení, klasifikace. Tímto konsensem lze účinně působit proti instrumentalizaci učení jako směně za známky a vysvědčení.
Pokud se ptáme na školně strukturální podmínky možnosti diferenciace a příslušného posuzování výkonu, máme na mysli především rozličné vyučovací formy vyučování orientované na učební proces, vyučování orientované na projekty a na svobodnou či volnou práci. Tato diferenciace je zamýšlena tak, že zprostředkování vzdělávacích cílů ve shodě s formálními a neformálními nároky státu a společnosti se nemůže dařit v uniformované a uniformní struktuře vyučování. Spíše vyžaduje požadavek výchovy a vyučování, při výrazné spoluúčasti a spolupůsobení žáků na vzdělávacím procesu, vzhledem k jejich spoluzodpovědnosti a samostatné činnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat