Vzhledem ke středovému postavení školy ve společnosti můžeme uvést čtyři následující funkce školy:
• Funkce personalizační
V této úloze školy se nám promítne interakční rodinný vzor. Jde nám zde o pozornost zaměřenou na podporu individuality žáka. Jedinec má být utvářen více směrem k samostatně jednající osobě. Tuto funkci uvádíme i proto, abychom kriticky poukázali na nedostatek uplatňování principu podpory individuality žáka ve jménu a ve prospěch funkcí ostatních.
• Funkce kvalifikační
Na druhé straně právě tady jde o obrácení školy ke světu, k orientaci na výkon, znalosti a kvalifikaci.
• Funkce socializační
Škola je, jak bylo řečeno již v úvodu, zdánlivě autonomní organizace se svými metodami, prostředky, formami, které zahrnují např. uvítací rituály, školní řád, hlášení se o slovo, opisování úkolů, systém odměn a trestů atd. Toto všechno nějak ovlivňuje a utváří jednotlivce, kteří jsou zasazeni do této instituce. Získávají názory, chovají se podle určitých vzorců, skládají obraz o sobě i o jiných, jsou v určitých pozicích, získávají nebo odmítají určité role atd. To znamená, že musí zaujmout určité postoje k instituci, ve které se po dlouhá léta pohybují, tedy ke škole.
V této souvislosti můžeme připomenout slova T.G.Masaryka (Masaryk, 1990, s. 60): „Žák ve škole, jsa obklopen sobě rovnými, žije v tlupě, v hromadě, tak jak si sociologové představují podobné tlupy ve staré době. Dosti se teď uvažuje, jak masa působí na jednotlivce. To je zde: každá škola je masa. Žák ve škole podléhá těm zákonům, podle kterých masa jedná, myslí ...”
• Funkce integrační
Škola připravuje jedince nejenom pro život v rodině, v povolání a další vzdělání, ale také pro jejich život v širokém slova smyslu politicko veřejný. Škola má uvést jedince do života a pořádku ekonomického, politického, právního, ekologického aj. současného státu. Samozřejmě nejde pouze o to akceptovat současný stav, ale i o možnost jeho kritiky a případného ovlivnění.
Žádné komentáře:
Okomentovat