Skryté kurikulum jazyka
Jazyk je jedním z nejvýznamnějších faktorů, které ovlivňují proces vzdělávání. Podle různých výzkumů až dvě třetiny času vyučovací hodiny tvoří mluvené slovo, a navíc z tohoto času zhruba dvě třetiny zabírá ústní projev učitele. Jazyk se ale také při vyučování uplatňuje v psané podobě. Jazyk na jedné straně vnímáme jako komunikační nástroj, na druhé straně nesmíme zapomínat, že je nástrojem myšlení.
Jazyk užívaný ve škole se liší od jazyka, se kterým se žáci setkávají v mimoškolním životě. Podle Bernsteinovy teorie jazyka (např. Rabušicová,1991; Havlík, 1996; aj.) může jazyk užívaný ve třídě implikovat různá skrytá sdělení např.:
určitý způsob myšlení vyžaduje určitý způsob komunikace (komplexní, explicitní, elaborovaný, abstraktní...). To pro mnoho žáků znamená, že jazyk, který běžně užívají v mimoškolním prostředí, je ve škole naprosto nevhodný;
učení a vzdělávání je založeno především na abstrakci, tj. skrytě se žákům říká, že události běžného života vyjádřené v jazyce jejich kultury nemají nic společného se světem učení;
zjevně dobré nebo špatné výkony ve škole nejsou ani tak ovlivněny tím, co se děje ve škole, jako tím, jaké vlastnosti či schopnosti si s sebou žáci přinesou. Tady se nabízí srovnání s teorií “kulturního kapitálu”.
Žádné komentáře:
Okomentovat