3.5. Komunikace
Společnost jako soubor organizovaných společenských skupin se nemůže obejít bez komunikace, tedy prostředků dorozumívání. Bez procesu komunikace by neexistovalo sociální jednání. Komunikace je výměnou významů mezi lidmi a to především prostřednictvím jazyka. Na tomto místě si definujeme pouze sociální komunikaci, i když velmi zajímavá je pro nás i komunikace pedagogická a masmediální. Například masmediální komunikace přímo ovlivňuje i komunikaci sociální a podílí se významně na utváření osobnosti jedince (i v pedagogickém prostředí). Jedná se ale o velmi široké téma, které přesahuje rozsah této publikace.
Sociální komunikace
Pokud sdělování probíhá mezi lidskými jedinci a má tedy lidskou podobu, potom můžeme mluvit o sociální komunikaci. „Sociální komunikace je základní složkou mezilidské interakce. Mezilidská interakce je zase základní podmínkou lidské socializace“ (Rabušicová, 1991). V užším smyslu se sociální komunikace chápe jako sdělování, tj. výměna informací nebo přenos informací. Ale tady narážíme na problém, a to ten, že jen velmi těžko můžeme sociální komunikaci chápat pouze jako technickou záležitost. Mezilidská komunikace je složitější, než ta technická, i když obě mají spoustu společných znaků. Také teorie komunikace v zásadě vychází z teorie kybernetiky. Ovšem sociální komunikace má přece širší smysl – lidé si během komunikace vyměňují i pocity, postoje apod.
Sociální komunikace se projevuje třemi způsoby:
Slovní komunikací (verbálně)
Mimoslovní komunikací (neverbálně)
Komunikací činy
Žádné komentáře:
Okomentovat