Vztah rodičů a školy

Vztah rodičů a školy
Na tomto místě pouze naznačíme problém, kterému je v textu věnována samostatná kapitola. Jako všechny sociální jevy, tak i tyto jsou složitě determinovány – což do značné míry ztěžuje samo poznání. Uvedeme pouze některé činitele, které vztah rodičů a školy determinují:
 I když se o to pokouší disciplíny, jako např. “teorie školy”, vlastně není žádná ucelená a univerzální představa o tak komplexní instituci, jakou je škola (tj. škola vypadá jinak z pohledu žáků, jinak z pohledu učitelů, jinak z pohledu rodičů).
 Rodiče samotní jsou často chápáni učiteli jako součást problému, velká část informací o rodičích je vlastně povětšinou získána “z druhé ruky” a navíc je filtrována pojetím tzv. “dobrého rodiče”.
Sharp a Green (1975) definují 4 základní vymezení role “dobrého rodiče” :
1. Zná to, jak škola funguje jako celek, včetně její ideologie výchovy.
2. Má zájem o vzdělávání dítěte, včetně schopnosti poskytnutí potřebné motivace.
3. Nesmí vybočovat příliš z učitelova ideálu “dobrého rodiče”.
4. Je schopen udělat patřičný dojem na učitele.
Tato čtyři vymezení mohou podmiňovat a podmiňují příznivý vztah mezi rodiči na jedné straně a školou na straně druhé. Dále by takový dobrý rodič měl projevovat úctu k vědomostem a kvalifikaci učitele, důvěru v jeho úsudek. „Dobrý rodič musí umět přesvědčit učitele o svém zájmu o školu, a to i cestou přetvářky, nebo spíše mimo jiné cestou přetvářky projevuje svou úctu učiteli.” Podle Sharpa a Greena (1989) jsou nejvíce schopni přetvářky rodiče z vrstev úředníků, protože přetvářka je součástí jejich profesí (toto tvrzení vychází z výzkumu o vztahu mezi učitelem a rodiči ve vztahu k povolání otce žáka).