Školní třídy

Školní třídy:
 prostor učitele je obvykle zřetelně vymezen větší katedrou nebo i stupínkem, zabírá až 1/3 všeho prostoru;
 učitel vidí všechny žáky, mnozí žáci vidí pouze učitele a záda svých spolužáků: předem je implikováno přednášení jako jediná metoda, hromadné vyučování jako jediná vyučovací forma;
 vzhled třídy, především na vyšším stupni, je spíše spartánský;
 odstup mezi žáky a učitelem naznačuje především autoritativní styl učitele, uspořádání nábytku naznačuje předpokládaný komunikační tok, směr,
Skryté kurikulum rozvrhů hodin
Rozvrhům jsme se po této stránce věnovali již v úvodní části této kapitoly. Proto si nyní tyto problémy pouze shrneme. Ihned po vstupu do školy se dítě musí ztotožnit s tím, že školní den je rozdělen do časových bloků, aniž by mu byl tento systém vysvětlen. Toto uspořádání času může vysvětlit i mnohé, co probíhá skrytě. Sociologové odmítají tuto samozřejmost a kladou si otázky, jako:
• Kdo a kdy sestavuje tyto rozvrhy?
Je zde patrná určitá hierarchie – téměř nikdy nejsou konzultovány rozvrhy s dětmi. Výjimku tvoří jeden z alternativních pedagogických směrů – Freinetovo francouzské pedagogické hnutí (Prokop, 1991). Také z učitelů se na konzultacích k rozvrhu podílejí pouze někteří, především ti starší. Odpověď na otázku kdy jsou rozvrhy sestavovány – je jednoduchá, ještě před začátkem školního roku. To implikuje, že škola je schopna dopředu předpokládat potřeby, výkony.
• Kdo a co je do rozvrhu zahrnuto?
Především tedy kdo: lidé ve škole. Žáci jsou rozděleni většinou ne podle vlastního přání, ale do skupin na základě kritérií jako je věk, výkony, pohlaví. Učitelé se musí přizpůsobit rozvrhu. Pro některé předměty je zde více místa než pro jiné, předměty jsou seřazeny v určité více či méně logické posloupnosti. V některých předmětech lze žáky zkoušet, v jiných nikoliv (např.TV). Některé předměty jsou vyučovány jen na některých druzích škol (např.pedagogika, sociologie...). Některé učivo je spíše vhodné pro dívky, jiné pro chlapce. Více převládají témata zaměřená do minulosti, než témata aktuální. To je jeden z projevů celkového konservatismu školního prostředí, který se projevuje v nejrůznějších ohledech.
Z pohledu učitele rozvrh rozděluje žáky na velké množství různých skupin, se kterými se v krátkých časových úsecích setkává. Jeho vztah k žákům je neosobní, fragmentální.
Rozvrh vede k závěrům, že způsoby vytváření skupin žáků, řazení předmětů apod. je jedinou, a proto neporušitelnou možností.