Další pokus se týkal skupiny 14 mužů. Bylo pro ně zavedeno odměňování podle aktuálních výkonů a očekávalo se, že tento způsob odměňování bude působit jako stimul růstu výkonu a produktivity. Pracovní výkon však zůstal na stejné úrovni. Pokud jeden člen této skupiny chtěl zvýšit výkon, ostatní mu v tom bránili. Nepříliš překvapující jev se dá vysvětlit následovně: sledovaní muži měli větší zájem na udržení vztahů ve skupině než zájem o peníze.
Tyto a jiné pokusy byly postupně prováděny v celé továrně. Do výzkumu bylo na různé úrovni zahrnuto na 20 000 osob. Bylo zjištěno, že celá Hawthornská továrna je plná těchto neformálních skupin, že pracovníci továrny vytvářejí – spontánně a zcela neuvědoměle – rozvinutý sociální řád s velmi jemně upředenou sítí sociálních vztahů, že existují vůdčí síly, které nejsou oficiálně zvoleny, dosazeny, řízeny. Ty pak vykonávají přísnou kontrolu nad „ulejváky“, „donašeči“ nebo „úderníky“. Pokusům jednotlivých inženýrů či mistrů rozbít tyto skupiny byl kladen tvrdý odpor. U prvního uvedeného pozorování se jednalo o vyčlenění skupiny, které byla věnována zvláštní pozornost. A druhý dílčí experiment? Zatímco vnitřní funkce organizace skupiny spočívala v ovládání a regulaci chování jejich členů, navenek fungovala jako ochranný mechanismus proti změnám, zejména vůči změnám pracovních podmínek. Výsledky výzkumů vyvolaly velký ohlas. Lidé poznali, že závod je sociálním organismem s vlastní sociální dynamikou. Od této doby datujeme snahu řídit neformální systémy pod heslem „human relations“ (působení, vztah).
Také škola je institucí, a má proto svůj sociální řád. Jako příklad můžeme uvést nařízení, školní řád, směrnice, školní rady, zasedání, rozvrhy hodin, zkoušky se známkami. Vedle tohoto formálního řádu má i ona svůj řád neformální. Pod povrchem formálního řádu se odehrává spontánní sociální život žáků a ostatních aktérů dění ve škole. Také ve třídě existují vedle sebe řád formální a neformální.
Žádné komentáře:
Okomentovat