Proti alternativnímu hnutí lze také uvést některé body:

Proti alternativnímu hnutí lze také uvést některé body:
1. Nehistorický postup, alternativní hnutí se vážně nezabývá historickým vývojem veřejné školy a její funkcí.
2. Zvláštní postavení alternativních škol. Utíkají k alternativám, místo aby se samy kriticky a inovačně uplatnily ve veřejné škole.
3. Nedostatečné propojení subjektivních a na potřeby orientovaných cílů alternativních škol s objektivními společenskými požadavky.
4. Cíle alternativních škol jsou velmi všeobecné. Pokud jsou vyjádřeny, tak jako opozice veřejné školy.
5. Zůstává nejasné, kým a pro koho jsou alternativní školy důležité a kým jsou organizovány.
6. Téměř neomezený optimismus a důvěra ve schopnost samovývoje dítěte, v jeho spontánní autonomii, sebeurčení a seberegulaci.
7. Opozice vůči i společensky nutné formě ohraničení individuálních potřeb, vůči disciplíně, autoritě, kontrole, plánování ...
Mnoho těchto bodů je hodno rozsáhlé diskuse, ale omezíme se jen na některé následující připomínky a reflexe:
 Kdo zná školní realitu, ten nemůže nevidět, že z požadavků alternativních škol je mnohé již uskutečněno v běžné praxi.V běžné škole můžeme nalézt podobné přístupy, ale jsou závislé na angažovanosti a nasazení učitele.
 Mnohé lze v současné škole realizovat v oblasti organizace a struktury, záleží na vedení školy, učitelích a rodičích.
 Příliš málo učitelů ví o snahách reformních pedagogů a využívá jimi nabízené možnosti práce. Pokud je učitelé využívají, jsou ovlivňování určitým tlakem plynoucím jednak ze společenských požadavků na školu, jednak z určitého konzervatismu školy.