Sociologické směry
Sociologie je věda, která existuje v podobě koexistujících a soupeřících paradigmat, škol, či směrů. Je tomu tak již od samého počátku této vědy. Sociologie se svým zasazením do sociálního kontextu podstatně liší od většiny ostatních věd. Po celou dobu své existence a v každém jejím okamžiku je do těchto směrů diferencována a tuto odlišnost spíše posiluje, než by hledala jedno univerzální paradigma. To neznamená, že by se o to sociologové nesnažili. Každý velký sociolog se o to pokusil, a mnohdy paradoxně těmito pokusy přispěl k její další vnitřní diferenciaci. Žádný z těchto pokusů se však nestal natolik univerzálním, aby byl přijat celou sociologickou komunitou. Střídají se období příklonu k tomu, nebo onomu paradigmatu, k té či oné osobnosti. Podle některých autorů (srovnej: Sociologické školy, směry, paradigmata, 2000, s.10) lze vystopovat v dějinách sociologie pět pokusů, jak univerzální model prosadit:
• pozitivistické paradigma,
• strukturalistické paradigma,
• funkcionalistické paradigma,
• marxistické paradigma,
• interpretativní paradigma.
Co to tedy je sociologické paradigma? Jde o specifický pohled na společnost, který zahrnuje výklad, teorii společnosti (nebo její části), je proveden obvykle ve specifickém jazyce a s použitím svébytné terminologie. Opírá se i o specifickou metodologii a o poměrně stálý okruh autorit (které slouží jako model). Je to tedy optika, teorie, jazyk, metoda, obsah, autorita. Zčásti se tento pojem kryje s pojmem sociologická škola či směr, které sdílejí vždy jedno základní paradigma. Současně však lze pod jedno sociologické paradigma zahrnout školy a směry, které se mohou jevit jako navzájem neslučitelné. Ovšem v postatě mají tutéž základní optiku pohledu na společnost. Jde o problematiku poměrně velmi složitou a není jistě cílem tohoto textu ji v plné šíři objasňovat.
V této kapitole se budeme zabývat pouze hlavními teoretickými a metodologickými přístupy v sociologii, které jsou tři:
teorie strukturálně funkcionalistické,
teorie konfliktu,
teorie symbolického interakcionismu.
Žádné komentáře:
Okomentovat