4. Adaptace na sociální prostředí. Socializace a interakční učení
Pojmy: socializace osobnosti, interakce, sociální učení, interakční učení, sociální kompetence, sociální inteligence, adaptace
Socializace osobnosti – jakési „vynucené chování“, tj. jakýsi nátlak společnosti na jedince a sociální role.
Socializace – začleňování jedince do struktury společenských úloh, rolí.
Sociální učení – jakékoliv učení probíhající v sociálních podmínkách, vztahuje se výhradně k vnitřním psychologickým mechanismům, které umožňují společenskou zkušenost.
Interakční učení – vztahuje se k situacím. Hlavním prostředkem jsou meziosobní vztahy, sociální interakce, které jsou i zpevňovatelem učení (interakční výcvik,hry..)
Sociální kompetence – souvislost vnitřních předpokladů s konkrétními požadavky situace. Jde o reálnou připravenost a způsobilost ke konkrétním činnostem, vztahům, situacím (vnímat→porozumět→promyslet→reagovat→poučit se→vnímat…)
Sociální inteligence – vnitřní dispozice, které člověku umožňují zvládat problémy.
Adaptace – reakce na změnu vnitřních a i vnějších poměrů, které vyžadují nové chování.
Aspekty adaptace: percepční, kognitivní, emoční, behaviorální, sociální
Žádné komentáře:
Okomentovat