Marcus Fabius Quintilianus (35-95, nebo 38-98 n.l.) podal nejucelenější syntézu římského výchovného systému. Byl to řečník, právník a vedl rétorskou školu v Římě.
Jeho spis Dvanáct knih o výchově řečníka lze považovat za první systematickou didaktiku.
Quintilianus vyzvedá úlohu školní výchovy oproti výchově soukromým vychovatelem. Ve škole se podle něj vytvářejí přátelské svazky, podněcuje se zdravá ctižádost a soutěživost žáků. Učitel má vycházet z individuality žáků. Měl by být, vzorem, příkladem, měl by mít hluboké vzdělání a kladní přístup k dětem. Měl by být trpělivý, neúnavný. Neměl by požadovat plnění úkolů, které převyšují jejich síly. Rozumové zaměstnání se má střídat s odpočinkem, s hrou.
Ve své knize se zabývá Quintilianus také metodickými otázkami výchovy budoucího řečníka. Doporučuje současný výcvik ve čtení a psaní, cvičení paměti, pěstování hudby. Hudební výchova je velmi důležitá pro přípravu řečníka, neboť pěstuje kvalitu hlasu, rytmiku řeči a cit pro správný pohyb.
Studium matematiky je nutné pro pěstování důslednosti a posloupnosti v myšlení řečníka.
Základy znalostí se nemají klást kvapně, ale trvanlivě.
Quintilianovy názory ovlivnily pozdější myslitele, zvláště autory období humanismu a renesance, na které zase navázal J.A. Komenský.
Po nástupu křesťanství dochází ke splývání antické a křesťanské kultury. Ve východní části římské říše je tento proces klidnější. Např. Origenes (asi 185-255 )hledal cesty, jak nejlépe spojit křesťanskou výchovu s antickou tradicí. Naopak v západní části římské říše docházelo k příkrému odmítání antické kultury. Takto vystupují např. Tertullianus (asi 160-222 ) a Hieronymus (asi 348-420), sv. Jeroným. Patřil k tzv. svatým otcům (patres). Známý je jeho překlad Písma do latiny pod názvem Vulgata.
Augustinus Aurelius, sv. Augustin, (354-430) ve svém díle O státě božím staví proti pozemskému světu obraz „božího státu“. K antickým morálním ctnostem, jako byly moudrost, spravedlivost, statečnost a uměřenost přidává tři základní ctnosti křesťanské, víru, naději a lásku. Augustin byl prostředníkem mezi myšlením antickým a novým myšlením křesťanským. Prosazoval vyučování sedmera svobodných umění (viz výše Marcus Terentius Varro) a radostnou životní filozofii učitelů.
Žádné komentáře:
Okomentovat