Platón

V Ústavě vytvořil ideu dokonalého státu, který řídí vládci-filozofové a brání strážci. Tyto dvě skupiny nemají mít ani majetek, ani rodinu. Potomky ovšem plodí. Stát vybírá vhodné partnery a reguluje plození dětí. Podmínkou je věk matky v rozmezí 20-40 let a otce 30-50 let. Děti narozené mimo stanovený limit dá stát zahubit. Ostatní děti jsou po narození odebrány do speciálních výchovných ústavů, kam přicházejí matky starat se nejen o své, ale i o cizí děti. Ideu tohoto státu se pokusil neúspěšně realizovat v Syrakusách na Sicílii. Později ustoupil od tohoto nereálného názoru a v díle Zákony již uznával soukromé vlastnictví a rodinu.

Jeho názory převzali o mnoho staletí později např. v období humanismu a renesance T.Campanella (viz dílo Sluneční stát). Do svého systému převzal Platón prvky athénské i spartské výchovy. Jako první myslitel žádá předškolní výchovu dětí od tří do šesti let. Pod vedením chův jsou děti vedeny k otužování, cvičení, vypráví se jim pohádky, báje, učí se hudbě, tanci, zpěvu a základům aritmetiky, geometrie. Hlavní je však v tomto období hra.
Pak jdou do školy státní, jako ve Spartě, ale systém škol je převzat z Athén. Jde o všestrannou výchovu pro hochy . Do určité míry se měly vzdělávat i dívky.
V 7 letech šly děti do státní elementární školy.
1. stupeň (7-15 let) : čtení, psaní, počty, hra, zpěv, tělesná výchova
2. stupeň (asi16-18 let): tělesný výcvik, otužování, bojové hry, aritmetika, geometrie,
astronomie zaměřené na válečnictví.
18-20 let: hoši , vojenský výcvik, efébie. Ti, kdo nemají předpoklady
k rozumovému vzdělávání, zůstanou vojáky.
Nadaní studují ve věku 20-30 let aritmetiku, geometrii, astronomii a teorii hudby. Stanou se z nich státní úředníci.

Nejschopnější studují ve věku 30-35 let dialektiku, nauku o idejích a stanou se filozofy. Budou potom řídit stát, zaujmou vedoucí politická místa. Tam působí do svých 50 let.
I dívky po vzoru Sparty tančí, zápasí, mají vojenská cvičení, aby mohly bránit děti a města. Děti se mají dívat na válečné scény, aby si zvykaly.
Děti považuje Platón za majetek státu a ne rodičů. Vše se podřizuje zájmům státu, potřebám společnosti. Důraz se klade na politický význam výchovy.
Poprvé před Komenským požaduje veřejnou předškolní výchovu, zdůrazňuje význam pohádek a her pro děti. Klade důraz na dialogický charakter výchovného procesu, uznává určité partnerství žáka a učitele. Tělesné tresty se mohou užívat do jisté míry jen na nižším stupni.
Platón dává přednosti etice , mravní výchově před estetikou (poezie, zvláště dramatická vede podle něho k nemravnosti).
Důraz klade hlavně na teoretické znalosti.