Rytířská výchova
Dalším typem vzdělávání ve středověku bylo vzdělávání světských feudálů, tzv. rytířská výchova. Rytíř měl být zdatný bojovník,odhodlaný hájit zájmy pána a církve, galantní společník a ochránce paní a dívek.
V raném středověku se hlubší vzdělání včetně čtení a psaní nepokládalo za nutné. Obsahem vzdělání bylo sedmero rytířských ctností, tj. jízda na koni, plavání, střelba z luku, zápas, lov, hra v šachy a skládání veršů a zpěv. Samozřejmou součástí výchovy bylo náboženství.
Rytíř měl být dobrý bojovník, měl být vtipný, umět verši oslavit svoje úspěchy a získat si náklonnost žen.
Výchova probíhala na hradech. Do sedmi let byli hoši doma. Pak vstoupili do služeb vladaře nebo některého rytíře jako páže. Učili se zde ušlechtilému chování,dvornosti, správnému stolování , zpěvu a hudbě. Doprovázeli pána na lovu, na cestách. Ve čtrnácti letech se pážata stala panoši (zbrojnoši). Slavnostně jim byl předán meč a po sedm let získávali vojenský výcvik. V jednadvaceti letech byli panoši pasováni na rytíře.
Co se týká dívek, zpočátku byly vychovávány pouze doma na hradě, nebo byly poslány k cizímu dvoru, kde se učily chování, hudbě, zpěvu, náboženství a ručním pracím. Později se jim dostávalo i vyššího vzdělání v klášterech.
Scholastika a středověká vzdělanost
Scholastiku můžeme chápat jednak jako středověkou filozofii, jednak jako metodu bádání.
Existují tři období scholastiky:
Scholastika raná (9.-12. století). Šlo o vytvoření metody sic et non (ano a ne), kdy se proti sobě stavěly protiklady a bylo z nich vyvozeno řešení. Scholastika byla v tomto období pokrokem, neboť při výuce nešlo pouze o předání dogmat, ale o problematice se diskutovalo. Scholastik byl sečtělý člověk, musel vědět, co o daném problému již bylo napsáno jinými autory.
Žádné komentáře:
Okomentovat