V letech 1805-1825 vedl Pestalozzi výchovný ústav v Yverdonu. Vzdělávalo se zde 70-150 chovanců ze zámožných rodin. Vychovatelé s chovanci trávili i svůj volný čas. Byla zde
přívětivá atmosféra bez trestů. Do výuky byly zařazovány hry a tělesná cvičení.
U školy byl i učitelský seminář, ve kterém se připravovali kandidáti učitelství i ze zahraničí.
Poslední dva roky svého života strávil Pestalozzi opět v Neuhofu, kde napsal spis Labutí píseň, ve kterém podrobně popsal svoje názory na elementární výchovu.
Jeho celoživotní snahu pomáhat dětem , hlavně z nejchudších vrstev, vystihuje nápis na jeho náhrobním kameni: „Vše pro druhé, nic pro sebe.“
Pestalozzi vysoce vyzdvihoval roli matky ve výchově dětí. Pokud by měly matky k dispozici kvalitní učebnice, mohly by vyučoval děti doma.
Výchovu chápal jako rozvíjení vrozených schopností v souladu s přirozených chodem přírody. Veškeré vyučování by mělo být výchovné, kromě cílů vzdělávacích by mělo sledovat stále i cíle mravní. Podstatou mravnosti je láska k lidem. Pestalozzi podobně jako J.A. Komenský zdůrazňuje zásadu názornosti ve výuce. Na rozdíl od Rousseaua, podobně jako J.A. Komenský, požaduje systematičnost ve výuce.
Za základní prvky vyučování stanovil slovo, číslo a tvar. Důraz kladl na formální cíle výuky, tj. cíl výuky nevidí v osvojení si množství poznatků, ale v rozvíjení žákových schopností.
Žádné komentáře:
Okomentovat