3. KONATIVNÍ SLOŽKY JÁ (Já chci! ) představují “velín vůle” a zahrnují snahu po seberozvíjení a sebeuplatnění. Z tohoto aspektu se Já jeví jako “rozvíjená hodnota”. Sebeuskutečňování v humanistické psychologii považováno za “nejvyšší cíl života” (komplex potřeb růstu), spolu s úsilím o “pregnantnost” (účinnost, integraci, nezávislost ), včetně respektu k jeho jedinečnosti.
a) Sebeaktualizace (Co chci umět! ) slouží k rozšiřování vlastní disponovanosti (rozvoj vlastních potencialit) a kompetence (zvláště kvalifikace). Realizuje se vedle sebevzdělávání zvláště prostřednictvím individuálních zájmů (komplexní útvary zahrnující vždy znalosti, citový vztah i aktivní realizaci ). Rozlišujeme u nich míru stability, šířku, hloubku, konkrétnost či obecnost zaměření a vazbu na životní cíle.
b) Seberealizace (Čím chci být) toto “profesionální Já” představuje úsilí o naplnění možného sebeurčení v daných podmínkách. Stanovené cíle by měly optimálně respektovat vlastní způsobilost (schopnosti, vlastnosti a motivaci ), osobní aspirace a ambice (předpokladaný výkon a životní hodnoty) i situaci (možnosti poskytované daným prostředím). Možné sklouznutí do oblasti “neřestí” je jen slepou uličkou a “iluzí sebeuskutečňování”. Vývoj seberealizace vyžaduje vědomí kontinuity (pro dítě je ještě 50 let nepředstavitelná doba) a plánovitost (klíčový ukazatel sociální vyspělosti). V dospívání, kdy vnější kontrola přechází na vnitřní, jsou častou náplní snivosti dospívajících představy o vlastní budoucnosti, tedy formování vlastních “nepudových životních projektů”. Optimální je důraz na tvořivost. ("Hodnotami motivované nesobecké sebeurčení maže hranice mezi vni.a vně!” ). Dospívání směřuje k naplnění vývojových úkolů (láska: volba partnera a založení rodiny, práce: ukončení profesionální přípravy a dosažení ekonomické samostatnosti, hra: uvědomělé naplňování optimálního životního stylu i v oblasti mimopracovních aktivit). Po jistou dobu však mohou vedle sebe existovat i oblasti s nestejnou úrovní zralosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat