Představitelé české pedagogiky v 18. a 19. století
Česká pedagogika se začala rozvíjet v období národního obrození, kdy vlastenečtí učitelé bojovali proti germanizaci českého národa a snažili se prosadit zrovnoprávnění češtiny s němčinou.
Jakub Jan Ryba (1765-1815) byl vzorným učitelem na triviální škole v Rožmitále pod Třemšínem. O jeho práci si můžeme udělat představu na základě Školních deníků, které si pečlivě vedl. Kromě trivia (čtení, psaní, počítání) učil zdravovědě, pravidlům slušnosti, vlastivědě, základům dějepisu, zeměpisu a polnímu hospodaření se sadařstvím. Pro své žáky napsal Ponaučení o přirozených věcech pro mládež školy Rožmitálské a Krátký výtah z letopisů českých. Ryba se též zabýval hudební teorií. Známý je jako autor vánoční mše Hej, mistře. Pro žáky zpracoval Kancionálek pro školní mládež. Zřídil školní knihovnu a nedělní opakovací školu.
Dalším vlasteneckým učitelem byl Jan Nepomuk Filcík (1785-1837). Byl výborným metodikem. Snažil se o stanovení základního učiva. Seznamoval učitele s novými metodami práce, které by aktivizovaly žáky. Vydal celou řadu učebnic pro českou školu. Pro doplnění učiva a potěšení žáků napsal Přírodopis co kratochvilník školní pro mládež dospělejší českoslovanskou a Starožitnosti co kratochvilník školní, kde bylo učivo dějepisu a zeměpisu.
O výchovu budoucích vlasteneckých buditelů se zasloužil vědec a univerzitní profesor Bernard Bolzano(1781-1848). V jeho nejvýznamnějším spise Vědosloví je 8. kapitola nazvaná O nejlepším státě. Zamýšlí se zde i nad výchovnými problémy, nad úlohou rodiny ve výchově a požaduje povinnou školní docházku do 14-15 let. Jeho životním heslem bylo „Žij pro blaho obecné“. Příčiny zla ve světě vidí lidské nevědomosti a nevzdělanosti. Člověk má žít proto, aby prospíval jiným lidem. Smyslem života je stálé sebezdokonalování..
Žádné komentáře:
Okomentovat