ADOLESCENCE

ADOLESCENCE je vrcholným stadiem dospívání ve kterém krystalizují východiska “sociálního dozrávání”. Dosažení adekvátních hledisek ego-identity je významným úkolem adolescence. Je třeba osobně určit optimální poměr SOCIALIZACE (termit) pro zařazení do společnosti (konformita, výhody a sankce) a INDIVIDUALIZACE (Robinzon) k dosažení samostatné a sebeřídící osobnosti (sebepoznání, sebepojetí, seberealizace ). Jsou v tom značné individuální rozdíly. S “ vyspělostí společnosti” .a narůstající .nepřehledností vztahů se i zralost sebepojetí stále oddaluje. Adolescence je tak mnohdy ještě obdobím relativní nezralosti.
Bývají uváděny čtyři úrovně senepojetí (Smékal):
1.) Jedinci "zmatení" - nejisté a neuvážené jednání, kolísavé sebevědomí ("Nejsou schopni orientovat se ve společenských požadavcích a nevědí si rady se sebou. Pocit důležitosti si někdy posilují i společensky nežádoucími projevy").
2.) Skupina "závislých" - v sebepojetí i sebevědomí přebírají postoje autorit. ("Nepůsobí problémy, plní požadavky, aniž by o nich příliš uvažovali. Nevykazují krize, jsou nesamostatní a zůstávají konformní, závislí a manipulovatelní").
3.) Skupina "hledajících" - sebepojetí se u nich tepreve formuje a životní cíle zpřesňují. ("Angažováním v mnoha činnostech a rolích jakoby zkoušejí své síly").
4.) Skupina se zdravě zformovaným sebepojetím - mají sebevědomí nezávislé na referenční skupině či situaci. ("Adekv.zvládají požadavky okolí a vědí co chcou").
DOSPĚLOST (dovršení vývoje u dívek v průměru v 19 letech, u chlapců až ve 23) Vyspělá osobnost dosahuje optimální úrovně KULTIVACE (zařazení ve světě poznání,, humanistických ideálů i hodnot) a představuje tak vpravdě AUTONOMNÍ SEBEREGULUJÍCÍ SYSTÉM (periodická restrukturace a dolaďování východisek sebřízení s ohledem na vnitřní i vnější změny).
Rozdíly RACIONÁLNĚ - KOGNITIVNÍCH procesů v PUBERTĚ a ADOLESCENCI:
ČIVOST vykazuje ještě zvýšení čitlivosti na vůně a zlepšení smyslu pro rytmus. VNÍMÁNÍ lze chápat jako “subjekt-objektový boj”, ve kterém jsou zbraněmi “objektu” množství, neuspořádanost a dynamika podnětů, a na straně “subjektu” jen motivace, motodologie, systematičnost při shromažďování, třídění a vyhodnocování údajů. Zatímco u pubescentů lze pozorovat navzdory dosažené vyspělosti všech funkcí spíše povrchní a nepřesné pozorování, zjednodušené a ukvapené závěry a netrpělivost při shromažďování faktů, tak adolescenti jsou již schopni využít schopnosti abstrakce i bohatější zkušenosti , které jim umožňují orientovat se na podstatné. Dochází také k nové uplatnění "názornosti" (schemata, modely, technické výkresy, grafy atp.). Stabilizuje se také individuální KOGNITIVNÍ STYL (konstitučně či osvojením ustálený přístup k realitě) ovlivňující přijímání, zpracovávání a pořádání informací. Výčet forem této důležité charakteristiky osobnosti není dosud ukončen: zaměření na detaily - či na celek, orientace na rozdíly - nebo na podobnosti, postupování "krok za krokem" - popř. intuitivnost a vhled, úzké zaměření - či odstup, ostrost a přesnost odrážení - anebo spíše ulpívání na dříve fixovaném, tendence k reprodukování - nebo spíše objasňování, snaha o objektivní přístup - či důraz na subjektivnost, šíře a stabilita kritérií - anebo jejich neujasněnost a povrchnost, interní - či externí východisko kontroly, pomalost a přesnost oproti rychlosti a nepřesnosti, rigidita - a flexibilita, závislost na poli - nezávislost a originalita, humanistická - nebo přírodvědná orientace atp.