Vývoj českého školství od r. 1774

Vývoj českého školství od r. 1774

Roku 1774 na popud Marie Terezie zpracoval reformu rakouského elementárního školství Johann Ignaz Felbiger (1724-1788). Felbigerův Všeobecný školní řád zavedl povinnou šestiletou školní docházku. Vznikly tři typy škol státní školy: školy triviální, hlavní a normální.
Roku 1775 vyšla Felbigerova Metodní kniha, která obsahuje spolu se školskými předpisy pokyny pro vyučování (metody výuky a výchovy).


Školy triviální byly určeny převážně pro děti vesnické a chudší žáky městské. V sídlech far byly zřizovány jako školy farní. Učilo se zde čtení, psaní, počítání, náboženství, na vesnici bylo poučení o polním hospodářství, ve městech poznatky nutné pro práci v průmyslu. Učivo o přírodě a společnosti, tzv. reálie (učivo přírodopisu, zeměpisu, dějepisu) bylo pouze v nejvyšším ročníku triviální školy. Dívky se učily šití a pletení pod vedením učitelek.
Triviální školy byly české nebo německé.
V každém kraji byla zřízena škola hlavní, kde se kromě náboženství a trivia, tj.čtení, psaní a počítání (zde je trivium chápáno jinak než středověké trivium – gramatika, rétorika a dialektika) učila i latina, zeměpis, dějepis, přírodopis, sloh, kreslení, geometrie, základy hospodářství a průmyslu. V první třídě se učilo česky, ve druhé zčásti německy a od třetí třídy již jen německy.
V hlavních městech země nebo provincie byly zřizovány školy normální, které měly rozšířené osnovy škol hlavních. Vyučovalo se zde pouze v německém jazyce.

Pro přípravu učitelů byly od roku 1775 zřizovány tzv. preparandy. Po vykonání přijímací zkoušky získali kandidáti učitelství poučení z pedagogiky a didaktiky, dále se vyučovalo náboženství, biblická dějeprava, metodika trivia, později mluvnice a pravopis, zeměpis, dějepis, přírodopis a přírodozpyt (to byla fyzika a chemie). Šlo o opakování znalostí z normální nebo hlavní školy. Dále budoucí učitelé vykonávali hospitace ve třídách a vyučovací pokusy.
Po absolvování tříměsíčního kurzu se mohl stát kandidát učitelství pomocníkem učitele na škole venkovské, pokud chtěl být pomocníkem na škole městské, musel vykonat kurz šestiměsíční. Kdo chtěl být samostatným učitelem a působil už na škole alespoň jeden rok, mohl po dosažení věku 20 let vykonat zkoušku učitelské způsobilosti.