Ve Francii myslitel Francois Rabelais (1494-1553) ve svém známém satirickém díle Gargantua a Pantagruel provedl kritiku scholastického způsobu vzdělávání, odtrženost výchovy od potřeb života a vytváří model nové výchovy, zaměřené na harmonické rozvíjení všech stránek osobnosti žáka. Místo osvojování abstraktních pouček požaduje zkoumání faktů, názornost. Do popředí staví výchovu morální, následuje výchova rozumová, estetická , pracovní a tělesná. Rabelais zdůrazňuje, že lidé jsou od přírody dobří.
Dalším francouzským myslitelem byl např. Michel de Montaigne (1533-1592). Požaduje omezení memorování a pěstování samostatného úsudku. Cílem výchovy je mravní rozvoj jedince a vědění je prostředkem k dosažení tohoto cíle. Založil literární útvar esej a ve svých Esejích (např. O pedantismu, O výchově) odmítá vzdělávání ve škole a žádá výchovu individuální, výchovu soukromým vychovatelem.
Dalším významným renesančním myslitelem je Desiderius Erasmus Rotterdamský (1465-1536). Vystupoval ostře proti scholastické metodě výuky. Byl velkým ctitelem antiky, a proto prosazoval vzdělání v řečtině a latině. Tělesnou výchovu a přírodní vědy nepovažuje za tak důležité. Vzdělanost považuje za prostředek proti zlu ve světě. Vyučování má být podle Erasma zajímavé a zábavné. Je proti používání tělesných trestů.
V Anglii to byl Francis Bacon (1533-1592), který přispěl mnohými myšlenkami k rozvoji novodobého pedagogického myšlení. Kritizoval scholastickou výuku. Zdůrazňoval, že místo studia Aristotelova díla se máme ptát samotné přírody, zkoumat fakta. Proti dosavadní deduktivní metodě zkoumání staví metodu induktivní, která vychází z názoru, ze smyslového poznávání. Ve výuce je třeba respektovat individualitu žáka. Je třeba postupovat od známého k neznámému, od snadného k obtížnějšímu. Žáky máme vést k samostatnému přemýšlení.
Francis Bacon svými názory výrazně ovlivnil mnohé své následovníky, např. i J.A. Komenského.
Na závěr se zmíníme ještě o dvou představitelích období humanismu a renesance, kteří bývají řazeni mezi tzv. utopické socialisty. V Anglii je to Thomas More (1473-1535), v Itálii Tommaso (Thomasso) Campanella (1568-1639).
Thomas More ve své spise Utopie podal obraz ideálního státu, který je založen na rovnosti všech obyvatel a majetkovém komunismu. Stát poskytuje všem občanům stejnou možnost pro vzdělání, docházka je všeobecná povinná pro všechny, pro chlapce i pro dívky.Jde o harmonickou výchovu rozumovou, mravní, tělesnou a pracovní. Všichni občané jsou povinni pracovat. Kdo je nadaný, má možnost se vzdělávat. Každý se musí vyučit alespoň jednomu řemeslu. Volný čas tráví obyvatelé v knihovnách, sebevzdělávají se.
Též T. Campanella podává obraz jednotné výchovy mladé generace ve svém spise Sluneční stát. Byl inspirován Platonovou Ústavou. Obsah vzdělání tvoří všechny disciplíny, důraz klade na přírodní vědy. Mládež se učí na základě pozorování, názorem. Žáci pozorují skutečné předměty nebo jejich vyobrazení na stěnách domů Slunečního státu. Campanella odmítá učení se z knih, požaduje vyučování v přírodě. Každý občan Slunečního státu je tím více vážen, čím více ovládá řemesel a čím je vzdělanější.
Žádné komentáře:
Okomentovat