Předsokratické období: Thales z Milétu, Anaximánes, Pythagoras, Herakleitos, Empedokles, Leukippos, Alkmaion, Hippokrates.Ten jako lekář je považovan za zakladatele humorální medicíny(šťáva=lat.humor), překonané v 1780 r Wirchovem. Šťávy podle Hippokrata zaklájí i různost temperamentu jednotlivých lidí: Převlada
Sofisté například Protagoras z Abdéry.
Sokrates zdůrazňoval poznání sebe samého – gnóthi seauton. Rozpoznává vnitřní hlas daimonion – svědomí, člověk má rozpoznávat co je správné a v souladu s tím jednat.
Učil metodou rození myšlenek. Zastává názor později pojmenovaný etický intelektualismus.
Filosofické systémy, které měly největší vliv: Platonismus, Aristoteles.
Platon – podle jeho teorie, jediný skutečný svět je svět idejí a to co vnímáme svými smysly je pouze odrazem světa idejí. Svými smysly nemůžeme poznat podstatu světa, ale poznávat jí můžeme rozumem. Ideje poznáváme rozumem. Rozlišuje tři části duše, duši rozumovou – původ ve světě idejí, je nesmrtelná a sídlí v hlavě, duše vznětlivá – touží po dosažení moci, cti a slávy se sídlem v srdci a duše žádostivá (thymos) – zahrnuje tělesné tužby, těžko ovladatelná pudová část, sídlí v podbříšku. Pravé poznání přichází skrze intelekt, který poznává ideje, smysly klamou.
Aristoteles – napsal dílo Peri psýchés (O duši), spojením materií a formy vzniká pohyb, který má v sobě účel. Mezi duší a tělem je vztah jako mezi formou a materií. Duše je účelem i smyslem těla (entelechií). Existují také tři stupně duševního vývoje -vegetativní, živočišná a rozumová (rozum a vůle). V díle Etika Nikomachova se věnoval různým lidským sklonům a povahovým vlastnostem, čímž vytvořil jakési základy psychologie osobnosti. Pravé poznání přichází skrze smysly, opačná teorie oproti Platonovi.
Oba dva jsou zastancí eudajmoní – teorie ščesti (ne jako cítovy stav) ale ščesti je pří kontaktu a poznaní idei absolutnych dobra a krásy.
Z učení těchto filozofů se odvíjí dva hlavní směry – racionalismus a empirismus.
Pak navázal neoplatonismus, například svatý Pavel, Tertulián, svatý Augustýn Aurelius.
Scholastika navazovala na Aristotela například Albert Veliký, Tomáš Akvinský, Duns Scotus, Roger Bacon, Avicenna, Averroes
Žádné komentáře:
Okomentovat