Teorie osobnosti

5. Teorie osobnosti

Sigmund Freud

Jeho psychoanalýza se stala významnou hybnou silou dvacátého století nejen v psychologii, ale i v kulturním životě většiny zemí světa.
Podle Freuda je jedinec puzen mocnými fyziologickými silami, které mají rozhodující vliv na lidský život. Proslul pojmem libido které má sexuální povahu a oživuje všechny osobnostní funkce. Člověk je tedy řízen vůlí po slasti.
Freudův pohled na osobnost lze přirovnat k ledovci. Vrcholek ledovce nazývá vědomí. (část vědomí, které si plně uvědomujeme)
Vrstva pod ním se nazývá předvědomí, obsahuje myšlenky, rozhodnutí, zážitky nebo konflikty, které si člověk kdysi uvědomoval ale pak je zapomněl.
Nejrozsáhlejší vrstva tohoto ledovce je nevědomí, což je spletité bludiště představ, zkreslených obrazů, přání, které si nejsme schopni uvědomit. Přesto má nevědomí silný motivační vliv na chování člověka.

Struktura osobnosti – Freud vymezil tři subsystémy,které se řídí vzájemně rozpornými principy a cíli, které v osobnosti existují současně a jsou mezi sebou v neustálém boji.
Jsou to ID, EGO a SUPEREGO
Id označil za temnou část naší osobnosti, jenž pramení z nevědomí, je iracionální a řídí se principem slasti.
Ego se řídí principem reality, je racionální, působí na vědomé úrovni, zvažuje činy a jejich následky.
Superego obsahuje zvnitřnělé omezení a zákazy ukládané dítěti v raném a v mladém věku rodiči a dalšími dospělými.Část superega je vědomá a část nevědomá. Superego lze definovat jako moralizující sílu v osobnosti, založenou na principu dokonalosti.

Freud dále popsal interpersonální konflikty a pud života – erós a pud smrti thanatos. Známé jsou také vývojové stádia popsané jako: orální, anální,falické a genitální.
Obranné mechanismy jako vytěsnění, sublimace, regrese a fixace jsou do dnešní doby používány v poradenské psychologii.