Robert Merton (1910)
Také Robert Merton považoval funkcionální analýzu za klíč k rozvoji sociologické teorie a výzkumu. Rozlišoval dva typy funkcí: manifestní a latentní. Rozdíl mezi nimi ilustroval Merton na příkladu „tance deště“ u Indiánů kmene Hopi v Novém Mexiku. Indiáni jsou přesvědčeni, že tento rituál přinese déšť, tolik potřebný pro jejich obživu (to je manifestní funkce, proto tento tanec za hojné účasti organizují). Merton ale argumentuje, že tanec má i funkci stmelovat indiánskou komunitu (latentní funkce). Právě odkrývání latentních funkcí sociálního chování a institucí se Merton ve svých knihách věnuje poměrně často. Pojem funkce je znám již od Aristotela, ale status stabilizovaného pojmu mu zjednal v novodobé sociologii právě Merton.
Manifestní funkce. Jsou to ty funkce, které účastníci určité sociální aktivity znají a zamýšlejí. Jde o funkce zjevné, hlásané a vědomé. Zahrnují předpokládané a zamýšlené důsledky.
Latentní funkce. Jsou to naopak ty s nezamýšlenými a nehlásanými důsledky. Tj. funkce skryté a neuvědomované. Které nemůžeme vždy předvídat a mnohdy může tento nezamýšlený důsledek jednání zastínit to, co bylo jeho původním cílem.
S latentními funkcemi se setkáme ještě při definování funkcí školy. Kromě těchto funkcí rozeznával Merton ještě dysfunkce (připomeňme si ještě jeden pojem, a to eufunkce – pozitivní funkce). Samozřejmě, že eufunkční a dysfunkční mohou být latentní i manifestní funkce. Termínem dysfunkce se označují ty aspekty sociální činnosti, které vedou ke změnám, protože ohrožují sociální soudržnost. To znamená, že ne všechny subsystémy společnosti přispívají k její stabilitě stejnou měrou po celou dobu své existence. Je to možný proces sociálního rozkladu a snížené stability. Ne vždy například náboženství musí být funkční a posilovat soudržnost. Různá náboženství v současnosti na Balkáně na malém teritoriu mohou vést i k úplnému rozkladu společnosti. A v tomto příkladě až k válkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat